Oslava 20tin mé spolužačky...

Již podle nadpisu můžete rozpoznat, že se zřejmě budu rozepisovat o oslavě 20tin mé spolužačky. Není to spolužačka ledajaká - studuje se mnou již od první třídy - prvních pět let jsme studovali ve vedlejších třídách, následovně spolu ve třídě na gymnáziu a teď se obě chystáme na FA ČVUT. Na život a na smrt!:---) Tímto Tě zdravím Zuzi a doufám, že mě právě neproklínáš. Oslava to byla opravdu báječná - možná zvlášt proto, že tam bylo pozvána spousta spolužáků z gymnplu z kterými jsem tudíž mohla pokecat. Také se mi dostala do uší ta skvělá informace, že je opravdu celá třída na vysoké, což je věc minimálně báječná a a hodná oslavy. Jelikož však musím hlídat doma sestru, rozhodla jsem se odejít velmi brzy. K tomuto návrhu se také připojilo několik spolužáků, kteří den předtím řádili na "dvd-večírku" u Terky a příliš se nevyspali. Než se začalo schylovat k odchodu, měli jsme intimní rozhovor ve třech se Zuzkou a Terkou:---) A mě napadlo, že by bylo krajně neslušné nepozvat Zuzku na panáka. A když potom pronesla tu větu: "To je divný, já slavím a jsem stále střízlivá!!!" - nemohla jsem se s tímto problémem nesvěřit i ostatním. Tak doufám, že to Zuzík ustál:---) A taky že si to pořádně užila - jako myslim v dobrym, že:---) Měla jsem dobrou náladu, tak jsem plácala občas trochu hlouposti a možná taky silácký řeči, každopádně doufám, že spolu se Zuzkou dostudujem to, co chcem a pak třeba založíme společný ateliér a tak:---) Uvidíme jakou cestou se vydáme:---)

Když jsem přišla domů, mluvila na mě sestra - což mi bylo dost podezřelý - tak se ptám, kdy jako přišla, když mi slibovala, že do osmi bude doma - prý o půl desáté (já přišla o půl jedenácté) a to mě teda dožralo - ale aspoň že se přiznala:---)

A pak jsme tady s jedním spolužákem vedli po netu rozhovor, který má opravdu hodnotu a dokazuje to, že jsme snad opravdu za těch osm let gymnázia dospěli:---) Původně jsem sem tu čás rozhovoru chtěla vlípnout, ale pak mě napadlo, že jsou to možná trochu intimní věci a já prostě nechci věci nějako tako zakřiknout, že. Každopádně díky, že jste se mnou těch osm let byli, dost jsem se toho naučila, co se týče jednání s lidma, prožila jsem taky spoustu legrace a tak se vám všem ještě jednou klaním. Na druhou stranu jsem fakt ráda, že už to skončilo - že mě teď nikdo nenutní se s vámi vídat, že už je to čistě jakási citová záležitost. Je možná trochu sobecký říkat, že mi vyhovuje, že si mohu vybírat s kým chci být a prohodit pár slov. Že nemusím každý den zírat na ty samý otrávený lidi. Vždycky vás vidím vlastně spokojený a to je příjemný. Tak se nezlobte za tohle, co tu píšu. Jsem to prostě jenom já - obyčejnej člověk jako vy všichni:---) nebo ne? I tak myslim že na nikoho z vás nezapomenu, to každopádně:---))

mimochodem tu teď taktrochu týrám vosu, která se sem bůhvíjak dostala - a já tento bdavý hmyz, zvlášť pokud jde o vosy, opravdu krajně nenávidím. Ta mrcha vlezla mezi talíře ve vitríně a pak se jaksi nemohla dostat ven - tak sem ty talíře tak trochu obalila do dvou igelitek, kdyby se jí náhodou podařilo vylézt. Protože spim v obýváku, opravdu nerada bych byla probuzena jejím bzukotem u mého ucha - tak doufám, že tam chcípne! Promiň vosičko, pro mě jsi jen ohavný a neužitečný hmyz, který má jediný cíl - otravovat lidem život;---(

Každá kniha má duši...

Je po půlnoci a já nemůžu usnout...Může za to několik činitelů - tak za prvé tu není můj muž:---) a pak přemýšlím o hloupostech - asi před hodinkou mě napadla teze, že každá kniha má duši - hned jsem si asociovala svého kamaráda Tomáše, který mi před maturitou vždy tak pěkně vypravoval o různých knížkách - následovala asociace s naší češtinářkou - a to je kapitola sama o sobě, která mi teď pořád visí v hlavě a já nemůžu přestat myslet na nic jiného. Vždycky jsem ji před spolužákama hrozně chránila - jelikož je to profesorka mladá, s kterou jsem si před tím, než jsme ji dostali na čestinu dokonce tykala, ovšem dnes už na to nemám jaksi ani moc pomyšlení. Kdysi jsem ji bránila, že její výklady jsou skvělý, že to všechno kazí jen naši hluční spolužáci. Chlapci ji od prvního vysvědčení nenáviděli, jelikož všechny holky měly jako zázrakem minimálně o stupeň lepší známku než oni:---). Konečně dnes jsem si uvědomila, že, ač už většina spolužaček přehodnotila svůj názor a Johanku uznává, jsem se toho o knihách nedověděla tolik, kolik bych snad chtěla. Ano, sice jsem u spousty děl věděla, oč v nich běží, nikdy mi však nedala poznat právě tu duši - prostě vždy jen pověděla o čem to jako je, že je to jako třeba vtipný, nebo že to vtipný není, a to bylo tak všechno. Copak nebyl čas na to si o tom povyprávět víc? Trochu se v těch knihách vyžit - vždyť je literatura báječná věc! Nebo určitě alespoň něco z celé té "literatury". To vážně nebyl čas? Je to hloupost, a pokud to čte někdo ze třídy, jistě se mnou nebude souhlasit. Jenom tuhle paní chci konečně soudit jako profesorku a ne jako kamarádku.

Tohle všecko jsem si vlastně uvědomila až dnes, po těch pár věcech (knihách a dramatech), o kterých jsem tady psala - taky jsem vlastně moc nepopisovala duši knih ale spíš příběh, který vůbec není to nejdůležitější - důležité je to za tím. Tak proberme se, děti!:---)

Jenže nejen o tom jsem chtěla mluvit - protože díky celé té estrádě na střední škole jsem přišla o "kamarádku" a teď jí tady prostě "pomlouvám" jenom proto, že není třeba perfektní a úplně spravedlivá profesorka. Trápí mě to, protože jsem byla zlá na člověka, který mi byl dřív blízký...jenže to se prostě stává, že jo?

Stejně všecko to zní jen jako klišé - jako třeba to, že mám poslední dobou takovou jakousi úctu ke knihám - abyste rozuměli, předevčírem jsem při vynášení odpadků uviděla v popelnici tři knihy - byla to jakási encyklopedie o přírodě, pak příručka o Kick-boxu a Kocour Mikeš. Nejsem žádný bufeťák a doufám, že mě tak ani nebudete nazývat, když vám řeknu, že jsem ty knihy vzala a odnesla do našeho, i tak zaplněného, domova. Protože to prostě nešlo - měla jsem z těch vyhozených knih takový "šok", že jsem úplně zapomněla na takový jeden rituálek, který byl zrovna nasnadě:* Takže lidičky, pokud nebudete mít doma místo na některé bichličky, nevyhazujte je takhle bezohledně do kontejnerů - existují přeci takové ty organizace pro ochranu knih jako například knihovny, že? Ať můžou sloužit dát, když už dosloužily vám. Děkuju

Možná taky tahle příhoda mě pŕivedla k tomu, že jsem dnes (teda vlastně včera) konečně dopsala databázi knih, které máme na chatě - což jsou knihy velmi staré a vzácné a najdou se v nich opravdové skvosty - například různé sborníky z dob komunismu, ale také téměř kompletní sbírka Kaplického, nebo Raise...prostě báječná podívaná - a ve středu tam zajedu a dám se do rovnání - ani nevíte, jak ráda dělám ve věcech pořádek - ikdyž v tom mnohdy udělám ještě větší bordel...:---)

Tennesse WILLIAMS: Léto a dým

Abych nezapomněla...tohle je kniha, kterou jsem přečetla už dřív, ale teprve teď nastal ten čas se o ní zmínit. Tennessee Williams je pro mě opravdový mistr světa dramatu, o tom žádná. Když jsem byla mladší, četla jsem jeho povídky, ale dnes říkám na rovinu, není to pro slabé povahy a i když se k nim náhodou dostanete, neodsuzujte Tennesseeho jen podle nich. Každý vidí jen to extravagantní, jen to nechutné...no dobře, nebudu to rozvádět dál, každopádně Tennessee je mistr ve vyobrazovaní lidské psychiky. Věnuje se nejčastěji ženám, které se taktrochu odlišují od společnosti. Ať už to byly některé vyšinuté stařenky v jeho povídkách, mrzáček Lauraze Skleněného zvěřince, nebo právě Alma, dcera pastora a nemocné, vyšinuté matky, hrdinka dramatu Léto a dým.


Léto a dým začíná prologem, kdy si malá Alma hraje s kamarádem Johnem, synem lékaře. Oba tedy mají nějaké to své určení. John se však kariéře lékaře vcelku vyhýbá nebo se alespoň snaží. Alma se dává na dráhu panenské zpěvačky. Má slabé srdce a tak velmi často upadá do mdlob a vůbec - jeví se jako velmi slabá. Zdá se, že jediné, co ji drží při životě je láska k Johnovi, kterého v úvodu první části dramatu opět potkává. Ač jakéhosi přítele má, stále prahne po Johnovi. Setkávají se zde v kontrastu dva jasné protiklady - tělesně založený John, který, jakoby byl tak zahleděný do fyzična, jaksi zapomíná na to, že existuje také jakési nehmotno - proti němu Alma, jež se mu snaží vysvětlit, že na jeho mapě lidského těla schází duše - nejdůležitější součást života.

John tedy nadále chodí za jinými ženami a Alma sedí u okna a čeká, až ho zase uvidí, čeká až se jí ozve a někam ji vezme ve svém báječném fáru. Samozřejmě že si spolu také občas někam vyjdou, ale vždy to končí jakýmsi střetem zájmů. Brzy se Alma dovídá od upovídaných sousedek, že John není takový, jak si ho vysnila, že se oddává jakýmsi orgiím až ji donutí k tomu, že zavolá Johnymu otci, aby se přijet na to dopuštění podívat. John se již dlouho ukazuje s dámou Rosou Gonzalesovou, mají se brát a odjet s sebou nékam pryč. Její otec je ale vcelku ožrala a zrovna když je v domě, vrátí se Johnův otec a zjišťuje co se děje. Otec Rosy se slovy že může všecko a vždy mohl co si zamanul vytahuje bouchačku a postřelí nebohého Johnova otce právě když se chystal Gonzalesovi vyhodit z domu. Johnovi se rázem mění život. Těsně po aktu je samozřejmě na Almu zlý a nechce postřeleného ani vidět. Vybíjí si zlost na Almě, sděluje jí, že za všecko může ona a že její život nebude stát vůbec za nic, dokud bude věřit té své duši. Alma s dobrým srdcem pomáhá Johnovi překonat těžké chvíle. John dokončuje otcův projekt a vrací se do města oslavován davy.

Na scénu brzy přichází Nellie, mladičká, kdysi Almina žačka na hodinách zpěvu. Kdysi zbožňovala Almu, skoro by se dalo říct, že ji milovala...dokud se nesetkala s Johnem. Ano, budou se brát... A John konečně poznává, že měla Alma celou tu dobu pravdu - že duše existuje. "Vyhrála jsi" sděluje Almě jakoby omámen a jakoby si ani nevšímal, že jí tím ubližuje. Něžně ji objímá a zakrývá její slzy před vcházející Nellie. A pak zas objímá Nellie tak pevně, aby neviděla zničenou ocházející Almu.

A věci se obracejí naruby. Alma najednou jakoby ztrácí ostych a flirtuje s prvním mužem, kterého potká. Zve ho do podniků, které dřívě s Johnem striktně odmítala. Začíná žít svůj nový život.

...fakt, kdo jste nečetl Tennesseeho, a i vy, co jste ho četli...rozhodně na tohohle chlapíka nezapomínejte...

Garcia Lorca: Úžasná ševcová

Opět jsem se dostala k báječné knize, tedy vlastně dramatu - Úžasná ševcová od Federica Garcia Lorcy. Mám poslední dobou na knihy opravdu štěstí. Toto byla taková příjemná oddychovka, příběh trochu psychologicky založený, z vesnického prostředí.

V dramatu vystupuje překvapivě ševcová, 18tiletá krasavice, která si z neznámých důvodů vzala důvěřivého padesátiletého ševce. V manželství získává jasnou převahu a manžela si tak trochu zotročí. Je namyšlená a panovačná, věčne posedává u okna a koketuje s mladými pěknými muži. Švec se může ostudou propadnout a brzy od ženy uteče. Ta si to nejdřív nedovede připustit a stále ho volá k večeři. Za chvíli přijde sousedovic chlapec, který ševcové poví, jak se věci mají a jak se jí celá vesnice vysmívá. V druhém dějství už má ševcová hospodu, ve které obsluhuje mladé muže a také staršího starostu, kteří prahnou po její lásce (vlastně asi spíše po těle). Ona je však věrná svému manželovi a vypadá to tak, že ho opravdu miluje, že jí chybí a že je samotná nějaká prázdnější. Útěchu nalézá u sousedovic chlapce, který jediný je s ní, má ji rád a vždy ji sděluje, co se o ní zase povídá. Brzy přijde do vesnice loutkář a hraje představení právě v oné hospodě. Představení v podstatě úplně o ševcové a jejím muži, kterého svým chováním vyhnala. Ševcová si to vše uvědomuje a s loutkářem se brzy sblíží. On také utekl od ženy a teď by jí chtěl odpustit, nalézt ji a být s ní zase jako dřív. Není tedy daleko k přiznání, že právě on, loutkář, je vlastně její ztracený muž. A vše se vrací zase na začátek, zase do starých kolejí, kdy si žena nahlas na muže stěžuje, nadává mu, ale přitom vykřikuje, že už jsou zase v chalupě dva. Prostě vcelku legrační...lidi se prostě nemění, ale dá se věřit, že i tak ty dva opravdu poutala láska...jinak by se k sobě nevrátili. Jako by i ševci po celou tu dobu scházelo ženino sekýrování:---)

protiklady se prostě přitahují...nebo ne?

Promoce, loď a setkání se spolužáky...

Dnešní den byl opravdu veselý, to se musí nechat. Ráno v jedenáct měl můj chlapec promoci v báječné Betlémské kapli, ve které se konají vlastně všechny důležité akce ČVUT (třeba moje imatrikulace:---). Byla to dojemná záležitost, všechny ty proslovy, sliby, poděkování - je to vážně opravdovej a vážnej obřad, tohleto "pasování na inženýry". Co této vážnosti chybělo byly snad už jen taláry a čepičky studentů (nebo spíše novopečených nestudentů), jinak byl v talárech celý profesorský sbor a pak taky děkan a rektor (dnes to byl tedy prorektor), oba mají svého ochranáře se žezlem, rektor má ochranáře se žezlem se lvíčkem, na které se slibuje akademický slib...vážně hrozná legrace. A přitom všem hraje hudba na varhanách, ze které už člověku ke konci obřadu zvoní v uších. Je pěkné to zažít, to každopádně <3

Samozřejmě po promoci následoval vydatný oběd a večer pořádná pařba. Ač jsme to příliš nestíhali, rozhodli jsme se vyrazit na parník radia Hey! (jinak taky Tyrš), na které dnes vystupovala kapela Angels a jako hlavní hvězda sám velký Richard Tesařík. Čistě náhodou se tam vtírla také nesuperstar Míša Nosková, tak toho hned využili (nebo ona využila:---) a občas jí dali do ruky mikrofon. Richard Tesařík byl hrozně legrační, skvěle pařil a slušně to rozjížděl. Škoda jen, že byla taková zima a těm mým ostatním třem statečným...hlavně tomu jednomu...se nechtělo jít tančit, abychom se zahřáli. Ale co se dá dělat...i tak, prohlídli jsme si Prahu z lodi, vyslechli pěknou hudbu a NEZMRZLI!:---)

Cesta domů rozhodně neztratila na dobrodružnosti. Nejdřív jsme se vydali do mekdonaldu, z Palackého náměstí přes most na Anděl. To remcání, jak je to daleko jsem brala samozřejmě s nadhledem a nenechala jsem se, jako vůdkyně čety znervóznit. Před mekáčem viděli mí tři stateční něco, co jsem snad ráda, že jsem nemusela vidět já. V mekáči jsem se potkala se dvěma spolužačkami, který si tam odskočili na dvojitévé cé. A ony že jsou zrovna na tahu a že s sebou mají ještě dva spolužáky, od kterých se odpojili, jelikož ti ožralci dostali fakt skvělej nápad jít se vymočit ke stromku. Teď možná chápete, co viděli mí tři stateční...
Darmo mluvit...V metru jsem pak potkala spolužáka z áčka Jindru, který nebyl opilý, z čehož jsem měla opravdovou radost. Jel na letiště překvapit svojí přítelkyni (mimochodem taky spolužačka z áčka) s kyticí růží a také transparenetm, který jsem tedy bohužel neměla možnost shlédnout. Každopádně mě tahleta věc, tenhleten nápad fakt nadchnul, aź jsem si chvíli přála být v Martině kůži. Tak doufám, že z toho měla alespoň radost a že se přílet vydařil. Romantici ještě precijen nevymřeli:)

Měla bych jít spát, zítra ráno kolem půl deváte probudí moje dva ze tří statečných (jeden už bude v tu dobu v práci) zvuk zbíječky a vrtačky. A já potřebuju vrátit klíče...a o tom vrtání vám povím třeba zas někdy jindy...:---) Tak dobrou...