Bodies

Potřebuje tohle komentář? Ano, myslím, že si ho to rozhodně zaslouží. Navštívila jsem tuto výstavu ze zvědavosti, hlavně proto, že se tady objevil někdo, který tam jít na stopro chtěl a já jsem toho tedy využila a působila jako doprovod. Je pravda, že jsem se trochu bála, aby se mi z exponátů neudělalo zle, a i na plakátech nás upozorňovali, že vstupujeme na vlastní nebezpečí a odpovědnost. Vstoupila jsem tedy, do té doby s představou, že tam bude prostě pár živejch-mrtvejch konzervovanejch lidí a tím to hasne. Naštěstí mě ale vcelku příjemně překvapili. Samozřejmě, že člověk o výstavě slyší ze všech televizí a rádií právě to nejkurióznější a nejskandálnější a přitom asi málokdo diváka informoval, o čem vlastně celá výstava je.

Je to v podstatě exkurze lidským tělem s uvedením a interpretací několika vážných i méně vážných nemocí. Snaží se člověka poučit, aby věděl, co všechno jeho tělo obsahuje, jak to do sebe pěkně zapadá a jak by to vypadalo, kdyby něco přestalo fungovat tak, jak má. Ano, všecko jsou to exponáty z opravdových lidských těl a několik z nich je tam tedy vážně sestaveno do původního stavu, ale myslím, že to není ta nejhlavnějsí věc, co zde člověk uvidí. Najdete zde určitě spoustu věcí, která člověka ohromí, zaujme. Například lidské tělo sestavené pouze z krevních cév - samozřejmě naložené v jakémsi roztoku. Každopádně nad tím žasne, myslím, opravdu každý.

Důležitým poučením pro lidi jsou určitě opravdové exponáty nemocných liských orgánů. Velmi pěkná byla instalace, kde byly plíce zdravé a plíce nemocné (rakovina, z důvodu kouření) a mezi nimi byla průhledná urna a nad ní tabule: "Zahoďte své cigarety a přestaňte kouřit už zde, na výstavě!" A nějaké tam opravdu byly:---) Najdeme zde samozřejmě také cyrhózu jater, a různé další nemoci, způsobené kouřením a pitím alkoholu a pak samozřejmě i nemoci, způsobené špatným životním stylem a nebo prostě dané geneticky. Každopádně člověka hned napadne, jak ožehavé a vrtkavé je lidské zdraví a že je opravdu potřeba se o něj starat, zvláště když už je věda tak daleko, že se spoustě nemocem dá v ranném stadiu zabránit. Výstava je tedy rozdělena tematicky, podle orgánových soustav, vrcholí soustavou rozmnožovací a embryonálním vývojem člověka. Opět z opravdových, kdysi živých exponátů, nad čímž se člověk určitě pozastaví - co to bylo za děti? Proč jsou tady? Kdo to dovolil? Vědí to jejich rodiče? Týden po týdnu (nebo po dvou) vývoj člověka, to znamená 20 - 30 nedovyvinutých dětí, jedno již zcela vyvinuté. Zajímavé, ale každopádně záhadné a k zamyšlení.

Je jisté, ze tato výstava vyvolává spoustu vášnivých diskuzí, opovržení, překvapení, každý na ni má svůj taktrochu ustálený názor. Ráda bych ale znala člověka, který si výstavou prošel a svůj dosud negativní názor nezměnil. Samozřejmě, i já musím uznat, že tato výstava skýtá mnohá tajemství, která by možná stálo za to odhalit, ale nikdo to neudělá. Na druhou stranu je to ale rozhodně vec, která alespoň lidi přitáhne, aby se konečně dověděli jak jejich organismus funguje. Jeden doktor, který se na výstavě vyskytoval jako pomocník při případných otázkách, dokonce vykládal o tom, že se ho často lidé ptají: "A kde mám ty druhý játra?" A opravdu, spousta lidí vzdělání v oblasti svého těla nemá, což je škoda. A ti pak jdou na Bodies jen proto, že jsou tam živí-mrtví Číňani, a odchází se spoustou nových užitečných informací.

Těžké je posoudit otázku peněz. V dnešní době se vydělává snad na všem a výjimkou nejsou ani Bodies. Vstupenka stojí 350 Kč pro dospělé, 275 pro studenty, což rozhodně není málo. A když na konci vidíte, že prodávají trička, hrnečky, ponožky s logem této výstavy, je vám jasné, že peníze hýbou světem...bez pochyby.

Jinak jak hledám obrázky do thohoto příspěvku, zjišťuji, že výstava se v každém městě tour mění, a musím říct, že ta Pražská je jen takovým lehkým odvarem toho, co ještě mají tvůrci v zásobě. Posuďte sami...

Tak co? Už jste se rozhodli, zda darujete své tělo?

Which Celebrities Do You Recognize?

Testík, co jsem našla u Katchenky, fakt legrační, spoustu jmen jsem viděla poprvé v životě a taky to podle toho vypadá:---) Ale některý ty hvězdy jsou fakt za mlada vtipný a rozpoznatelný:---))

40%The Movie Quiz

FilmCritic.com - Movie Reviews

Picasaweb...

Nedá se nic dělat, z nudy jsem si pořídila Picasu a celý den si s ní hraju. Vlastně je to všechno proto, abych mohla publikovat fotky na Picasaweb, který jsem si zařídila současně s mejlem, iGoogle a Blogspotem. Funguje to bezvadně, jen mi to trošku brzdí náš bezdůvodně pomalý internetík. Ale je to legrace, konečně takhle vidět všecky ty fotky pohromadě a pohodlně vybírat ty nejpěknější, které si pak nechám vyvolat. Prostě B-O-Ž-Í!!!

A pro všechny lidi ze třídy jsem sestavila takové malé album, které jaksi připomíná maturtní časy:---) Tak do toho!!! Chvalte a opěvujte mou maličkost:---)))

Jak jsem potkal(a) mimy

S pantomimou se znám již skoro rok a zažívám s ní spoustu dobrodružství. První setkání proběhlo loni v rámci festivalu Mimraj, kdy jsem se úplnou náhodou (tak bylo to zadarmo, že jo:---) ocitla uprostřed dvorany Klementina a strávila tam celé odpoledne až do večera. Nejprve jsem se seznámila s klaunem na vertikálním laně, poté s pantomimickou, skoro spíše s akrobatickou skupinou a nenechala jsem si ujít ani závěrečnou mimsession. Večerem provázel známý klaun a mim Boris Hybner, který postupně na jeviště uváděl mimy vystudované i mimy ve vývoji. Předvedli nám spoustu rozličným scének. Od sucharských kousků postaršího pána přes skvělé etudky japonské nebo pilotské až po úžasné černé a bílé mimy. Zaujala mne především dvě děvčata, černé mimky, které se věnovaly kucháním dítěte a pak samozřejmě báječný bílý mim Radim Vizváry. Na toho čekám pokaždé, když se na pantomimu jdu podívat. Zahlédla jsem ho na plakátu v Divadle Rubín, jenomže jsem trubka a vždycky jsem to nějak prošvihla.

Nicméně další větší setkání s pantomimou, když pominu televizní vystoupení, byla nedávná návštěva divadla V Celetné, kde jsem shlédla představení Veselé skoky – Na Hlavu! Ač to mělo od klasické pantomimy celkem odstup, byla to věc pohybově a rytmicky naprosto úžasná. A navíc to mělo příběh, který každý snadno pochopil. Možná to nebyl tak úplně příběh, spíše různé vtipné situace, týkajících se několika předem představených lidí. Mimo jiné jsme tam mohli vidět nymfomanku, workoholika, který by se rád věnoval tanci, zálesáka, vášnivou fotografku a podobně. Takže si asi dokážete představit, jaká to musela být legrace.

Prozatím poslední vystoupení, které jsem shlédla bylo představení Samizdat od skupiny RestArt v Malém Nosticově divadle. A opět jsem se tak mohla vrátit k mým oblíbeným mimům. Tentokrát to bylo duo černých mimů, které předvádělo různé etudky, které vyvrcholily samotným Samizdatem. V přestávkách mezi etudami vystupoval kytarista a zpěvák skupiny Lajka (mimochodem také učitel Zsv Na Vítězné pláni:---). Měl celkem vtipné průpovídky týkající se obou mimů a pak také jeho tvorby. Domnívám se, že hlavním tématem byli ale přeci jen mimové. V jejich kouscích se střídal smutek s veselím pořád dokola. Potkali jsme tam téma přátelství, smrti, života, růžových brýlí, téma lásky, … Některé z etudek končily opravdu nečekaně smutně, ale tak to asi u černých mimů bývá. I poslední delší příběh Samizdat začínal velmi vesele přátelstvím dvou žáků v lavici a vyváděním hloupostí. Ovšem poté co prošli přátelé obdobím komunismu, jeden zradil druhého a nakonec ho zastřelil. Jako starý děda na lavičce pak vzpomíná a lituje, ale nic nejde vrátit zpět, drazí, nezapomínejte!

Květa LEGÁTOVÁ: Pro každého nebe

Knížečka naprosto pohodová a legrační, obsahuje 8 kratičkých divadelních her, nejčastěji rozhlasových, většinou tak pro dvě osoby. Jsou to dramata dosti fantaskní, málokdy tam naleznete něco reálistického.

Připomenu například drama o člověku v raketě, který ztroskotá na jakési podivné planetě, kde se setkává s několika za sebou jdoucími mezibytostmi, které na něm vykonávají výzkum. Už tam měli "člověka" (ve skutečnosti šimpanze) dříve a tak srovnávají, podstrojují mu a podobně. Když mezibytost "zklame", vypaří se a přijde další. Poslední mezibytostí je muž, který s hlavním hrdinou dokonce odletí v jeho raketě a vytvoří mu brzy iluzi Země, na které přistanou, zrovna v místě, kde se odehrává válka a on si nakonec uvědomi, ikdyž to nechce přiznat, že Země není zdaleka tak krásná planeta, jak o ní všude vypráví.

Vtipný je taky příběh "Pro každého nebe", který je o člověku, jenž zemře a dostává se do nebe. Setkává se se svým andělem, který mu dává na výběr - nebe, nebo peklo. Kam by člověk chtěl, samozřejmě, že do nebe, ikdyž ví, že ho pořád bude prováze ten anděl, který mu vůbec není sympatický (v pekle by ho provázet nemohl). Diví se, jaktože je jeho kolega v pekle, jak si to vůbec mohl vybrat. Brzy však pozná. Anděl o něm ví vše a také mu všechny jeho hříchy pěkně postupně připomene. Muž je však sebevědomý a nenechá si to líbit. Pořád se snaží připomínat spíše skutky dobré a také se snaží spojit s Bohem, Hospodinem, Pánem...anděl mu vysvětluje, že Bůh je všudypřítomný, neviditelný, že ho poslouchá, ale nemůže odpovídat. Člověku však dochází trpělivost a tak anděla umlčuje a pořád arogantně hovoří k Bohu. Pak najednou "bum" a anděl je pryč.

Ta kniha mě zaujala, je to opravdu pohodové čtení, které nikoho neurazí, je psáno vtipným stylem, který vyrovnává charakter příběhu, neboť na konci každého zjistíte, že je to vlastně smutné a také dost poučné. No, zkuste sami:---)