Ahoj Valentýne...

Všímám si lidské krásy čím dál tím víc. Ráda koukám lidem do očí a pozoruji jejich obličeje. Dnes jsem obvzláště potkávala lidi elegantně oblečené, nalíčené, učesané... až večer mi to došlo: Vždyť je Valentýn!!!

Na sboru nás bylo 13 (mimochodem, jsme DÍVČÍ sbor:---)). Nelitovala jsem, že jsem mezi ty věrné přišla - přišel se na nás totiž podívat další sbormistr, tentokrát i s ředitelem a nějakou paní, co tam vede nějakej kroužek. A on nás měl za úkol chvíli dirigovat. Byl to podivný mladík, rozhodně méně charizmatický než ten úterní. Podivný, legrační, zvláštní, zřejmě měl hrát roli, že mu už sbor patří, nebo si to snad myslel? Jiný způsob výuky nás trochu vyváděl z míry, jeho způsoby nás občas rozesmívaly...podle čeho vlastně ředitel toho sbormistra vybírá? Myslel si, že je to super? Smál se s námi proto, že se mu sbormistr líbil nebo nelíbil? O co tady vlastně jde? Leona se schovával za knížkou, vrhala na nás podivné pohledy vždy, když řekl onen pán nějakou suveréní a vtipnou věc, v jedné chvíli utekla někam pryč a pak se zase schovávala, naše počínání snad nechtěla ani vidět.

Večer všude ti za ruce se držící zamilovaní, chlapci s červenými taštičkami v ruce - radost pohledět! Takhle, prosím, vypadá Valentýn u nás. Nechtěla bych žít v Americe, kde má tenhle rádobysvátek kořeny...:---))

Štěstí dam (musical radikal)

podle románu Emila Zoly...

Tak jsem navštívila veřejnou generálku tohoto představení, uváděného Divadlem Disk, konkrétně Katedrou činoherního divadla. Už jsem letošní absolventský ročník několikrát viděla, proto jsem tušila, že i tento kousek bude stát za to. Nespetla jsem se... Už na první pohled to vypadalo báječně. Scéna, upravená po delší straně divadla s využitím balkonků bez zábradlí otevřených do foyer dala tušit, že tento muzikál bude opravdu velkolepý. K tomu přišla dokonce živá muzika a dva herci (procházející celým příběhem) nás ještě před hrou bavili svou pěknou "improvizací". Když to všechno začalo, tak jsem začínala všechno to počínání nechápat:---) Opravdu, vypadalo to skvěle, úplně jako ty muzikály za které zaplatíte kvantum peněz. Bezvadný oblečky, všechny pohyby prakticky dokonale zvládnuté, souhra sboru "prodavaček", to všechno do živé hudby, fantazie. Herci měli samozřejmě na obličeji připevněné mikrofonky, někdy je měli vyplé, někdy zaplé. Proto také poklona patří zvukaři, který to všecko šéfoval a aranžoval. Ano, zpěv, snad nejdůležitější část muzikálu - SUPER, je to až neuvěřitelné, jaký mají talent, protože jim to vcelku dosti ladilo, falešných míst bylo opravdu poskrovnu:---)

A co herci? No, byli super. Hlavní herečku Janu Pidrmanovou jsem tedy viděla poprvé, ale její krása, šarm a libý hlásek splnily co měly. Hlavní mužskou roli hrál, ó náš veliký Vojta Dyk, kterého tedy já moc nemusím, ale věřím, že lidi, zvláště pak ženy, z něj musely být uchvácené. Že umí zpívat, víme už dávno, že má dost podobný hlas Milanovi Königovi víme také, má charakteristické obličejové grimasy, podobné klaunovi, ale to už mu asi nikdy nevezme. V jednu chvíli jsem měla pocit, jako by snad měl slzy v očích...asi je to správný herec, který rozhodně zaujme. Tomáš Dianiška, ikdyž nemá úplně čistý hlasový projev je náš oblíbenec, kvůli obsazení v Paní ministrové, i tady nezklamal, hrál opět hlavní zápornou roli, jako v Ledovém hrotu a byl prostě skvělý:---) Nesmím opomenout dva průvodce celým příběhem (Lukáš Příkazký a Radovan Klučka), kteří zazářili především svým tanečním sólem, ve které hrál malý a hubený Lukáš ženu. Při tomto tanci oba zpívali, a ani během kotrmelce se neodmlčeli - takže klobouk dolů!:---) Chtěla bych zmínit také Pavlu Beretovou, která hrála jednu ze sboru prodavaček. Tahle slečna však, na sebe strhne pozornost i kdyby hrála nejmenší myšičku celého představení. Vzpomínám na okamžik, kdy Vojta Dyk zas něco srdceryvného zpíval uprostřed jeviště, sbor prodavaček stál zkamenělý na straně podia a Pavla se dívala takovým způsoben, že jsem od ní prostě nemohla odtrhnou oči. Ta má, myslím, opravdový dar od Boha, na tuhletu profesi. Asi jako posledního uvedu produkčního Jana Friče v roli japonské služebné, která jakoby do příběhu vůbec nepatřila, ale rozhodně pobavila, zvláště svým projevem a také podivným oblečkem. Jan Frič měl totiž na sobě dlouhé fialové šaty, které měly vzadu volný pruh, zakrýtý jen šněrováním - a on pod tím byl nahý:---)) Rozhodně zaujmul:---))

A příběh? Jedná se o příběh módního obchodu Štěstí dam, do kterého přijde mladá Denisa a chce zde pracovat. Je však jiná než ostatní - skromná a tichá, ještě panna. Hlavnímu šéfovi se zamlouvá, podružnému také, ale jinak - myslí si o ní, že je neschopná a chce ji jen pozvat "na čaj". Tak postupně vzniká konflikt mezi oběma šéfy, který vrcholí v okamžiku, kdy každý otevírá vlastní hypermarket. No, je to Emil Zola, proto příběh končí opravdu zvláštním happyendem, který ale na druhou stranu asi vystihuje realitu tohotu světa, což je trochu smutné. Víc neprozradím, jinak byste nebyli překvapeni!:---)

Opravdu, muzikál za 50 Kč pro studenty - a je to OPRAVDOVÝ muzikál! Přijďte do Disku, vážně:---)

Úspěšný krok do roku 2008

Mrzí mě, že jsem se na tak dlouhou dobu odmlčela, přineslo to však své ovoce, na což jsem sice velmi hrdá, ale nebudu se o tom moc zmiňovat, jelikož by to nearchitekty zřejmě odradilo...taky by mě zajímalo, jestli sem vůbec někdo zabloudí...prosím ozvěte se, je-li to možné:---)

Mám dnes šťastný den, nejlepší z blažený-ých... a odplatou za to jest mi potkání se s mnoha podivnými lidmi. Nejprve, zřejmě opilý chlap s flaškou ruce, kterého rozčílila paní, na moment parkující na kusu chodníku, poté mladík, čtoucí Houser a přitom blábolící (řvoucí) nějaké nesmysly, závěrem chlápek, který stál u tramvajového pásu, každou chvíli na prstech počítal a já čekala, kdy skočí pod auto. Napadá mě, jestli jsou to lidé nešťastní, kteří se jen snaží "přetvořit" svět, nebo jestli jen prostě nedegenerujeme... Každopádně je mi v těchto situacích ouzko a líto oněch lidí i lidí s nimi v neveselém kontaktu.

"To je ta vila...ta Müllerova..." "Co je na ní tak zvláštního?" Seděla jsem za dvojicí důchodců a jejich rozhovor mi vykouzlil na zamyšlené tváři úsměv. Mít trochu odhodlání a sebedůvěry, snad bych s nimi o tom i promluvila, jenže co nadělám. Zvláštní je hlavně uvnitř, drazí. Přes to přeze všecko mě udivilo to, že o takové moderní a známé věci, jako je Müllerovka vědí i starouškové... je to zřejmě důkaz toho, že ani starší lidé nepřestávají vnímat svět kolem sebe, nepřestávají žít ve stále se měnící společnosti - uctivá poklona, paní a pane z tramvaje!

nikdy nechci vyrůst v architekta kritika, když to vidím okolo sebe...prostě se mi to nelíbí, nechci chodit a říkat co všecko je špatně a kdo všechno je namyšlený idiot. Chci vnímat krásu našeho světa, vidět i v lidech věci tak krásné... Těžko říct, někdy můžebýt kritika snad oprávněná, ale i přesto nesmí býti bezohedná, neměla by brát ohledy na city okolí. Když bych třeba znala člověka, který žije v nějakém tom "zámečku s věžičkama a balustrádama a velkou kamennou zdí", asi bych na návštěvě u něj nemohla jenom říct, jak to tam maj blbě udělaný a že to všecko zvenku je jen hnus a kýč, pokrývající naprosto nedomyšlené vnitřní prostory. Trochu citu, mladý pane...

nikdy Leoně neodpustím její nefér jednání vůči sboru, nikdy jí neodpustím neférové a výbušné reakce vůči mně...nikdy neodpustím sboru jeho jednání vůči Jitce, obzvláště těm několika neznámým, co s Jitkou jednali podobně nefér jako Leona s námi (o nás bez nás) -přitom Jitka v tom byla nevinně. Co z toho všeho vyplývá... Na zkoušky sboru chodím už jen s čisté lásky ke zpěvu a spolusboristkám a nadešel čas, kdy si nás noví (úplně shora vybraní, resp. přemluvení) sbormistři chodí okukovat. Dnes u nás byl zvláštní dlouhovlasý pán, trochu indián trochu Kypřan...:---)))) a přístě přijde další. Zvířátka v zoologické zahradě

Šťastné a veselé Vánoce!!!

A když zradím, všechno vrátím...neproste! neproste!

nevinnou touhu zlou a snahu najít lék, na bázeň malíře, který se prázdna lek...
Obraz Doriana Graye, na jehož plakátu nikdy nebyl Míla napsán a najednou Vojta Dyk je u Dámy s Kaméliemi ve všech spotech a upoutávkách...jako "alternátor"...jaký je mezi Mílou Königem a Vojtou Dykem rozdíl? Vojta má v TaFa bratrance....tak možná proto.

Každopádně jsem se dnes chtěla rozepsat o něčem úplně jiném. Končí rok, já mám dva zápočty, přes Vánoce mám tři rysy z deskriptivy, pár rozborů na architektonickou kompozici, proslunění na nauku o stavbách, dvě věci na modelovací a zobrazovací techniky a seminárku z dějin architektury. K tomu všemu to všecko svázat do portfolií no a prostě... budou to pěkné Vánoce.´

Dnes jsme měli tedy sraz u příležitosti ukončení roku na FA a následně také vstupu do Shengenu:---) Ač nás tam bylo pouhých devět, zase jsme se báječně pobavili a já jsem za tenhle kolektiv fakt vděčná. Dokonce jsme se dokázali bavit i o jiných věcech než o škole a to se cení (protože architekti nemaj na nic jiného, než na svou práci, čas:---)) A jak dlouho jsme to táhli bylo také obdivuhodné (vzhledem k tolika probdělým nocím kvůli pracím na FA. Jenže nic není nekonečné, tak nás před druhou odlifdrtovali pryč, stejně jak z té první. Ale fakt se mi to vsecko libilo. Tak doufám, že jsem je přiliš nezatěžovala svými hloupými řečmi a že mne nebudou pomlouvat:---))) Cesta domů nám také náramně vyšla (navíc jsme se pěkně prošli) a já se dostala dom opravdu během těch 35 minut, paráda!

Zítra mě čeká slučák se základkou, tak doufám, že tam nebudu nakonec sama:---))