Srážka s novou sbormistryní

Tak se dnes na nás přišla podívat nová sbormistryně, která byla nakonec vybrána panem ředitelem, a která byla dnes námi i Leonou viděna prvně. Samozřejmě už jsme o ní ale něco věděli (ať žije google:---). Mimo to, že si nás celou zkoušku se zaujetím prohlížela:---), tak si s námi dokonce při nevelkém počtu zazpívala a na konci jsme dostali prostor na otázky...hm:---)



Abych se ale dostala k JÁDRU PUDLA... tato slečna se objevila nedávno na našich stránkách jako podivná neznámá Thea, vyzvídající nějaké informace o sboru. Samozřejmě mne tím hned zaujala, protože jako jediná na naše stránky napsala. Nebyla jsem si ale jistá o koho jde, taky to mohl být ředitelův zvěd a podobně. Odepsala jsem jí tedy na stránky a nedlouho na to se odhodlala napsat také mejl, s kým že máme tu čest. Bystřejší z nás si ji mezitím vygooglili, takže co je zač bylo zřejmé dřív, než se podivná Thea dostala k odpovědi. Má opravdu hodně zájmů okolo a z toho mám právě strach. Proto jsem pořád tak trochu skeptická. Prostě srovnávám s Leonou a tak stejně tak, jako Leona měla málo času, Thea podle svých koníčků...kdo ví. Já sbormistrovství nerozumím a taky v tomhle sboru už asi dlouho nebudu, každopádně mi Carillon prostě ukradený není. Myslím si, že sbormistr by měl sborem trošku žít a ne si jen něco jako zoušet nebo tak. Je škoda, že to začíná takhle zvláštně, ten vztah s novou sbormistryní. Prostě Leona ve čtvrtek odejde a hned tak se tam neukáže a s námi bude člověk, o kterém nikdo neví, jak se chová, nikdo neví jaký je a tak. Nechci Theu nijak pomlouvat, srážet nebo něco takovýho, jen už jsem se po zkušenostech naučila lidi nejdřív prověřovat, než se nechat unášet prvními dojmy. Zatím působí velmi mile, uvidíme, co bude dál



- vkládáme ve vás velké naděje, drahá Theo...

Petr Kolečko: Láska vole

aneb SRÁŽKA S PUDLEM:---)

Konečně se nám povedlo rezervovat lístky do Disku na představení KČD, speciálně pak na hry od Petra Kolečka, o kterých už kolují celé legendy. A mají proč. Například toto představení - není to sice žádná klasická hra (taky, proč by psali noví tvůrci kopie něčeho ze starých časů), ale rozhodně to má spád, hra vtáhne diváka do děje, nenechá ho vydechnout, čas jako by v tu chvíli neexistoval. Aspoň to tak působilo na mě.

Takže k jádru pudla - je to o dvou kapelách - punkerské seskupení s bubenicí a metrosexuální týpci v bílých přiléhavých oblečcích. Mají společnou smlouvu, a tak tyhle naprosto odlišné skupiny musí mít koncerty společně - většina hry se tak odehrává v backstagi. Klíčovou postavou celého příběhu je však bílý pudl, který skrývá důležité tajemství. Ale to neprozradím:---) Jen řeknu, že ho hraje Vojta Dyk, na kterého všichni víme jaký mám názor:---) Ale celé divadlo nad ním teklo:---)

Herci se také tradičně předvedli tak jak to umí - věřila jsem jim každé slovo, každé gesto, každej obličej - ikdyž je tato hra trochu zvláštní a spoustu věcí je tam dost nerealistických:---) Nezklamaly tradiční hvězdy - Pavla Beretová v roli bubenice, Tomáš Dianiška v roli podivínského punkového frontmana, Lukáš Příkazský v roli metrosexuálního vegana, Jana Pidrmanová v roli jeho špatně skončící přítelkyně a zároveň sestry bubenice a koneckonců také Vojta Dyk v roli pudla s velkym:---)

Scéna je složená z polepených bas od piva, které tvoří variabilní stěnu s možností vytvoření okének na změnu prostředí. A kostýmy? Kostýmy zavšemluvící, vševyjadřující. Za zmínku ale opět stojí pudl, jehož "kostým nekostým" prostě musíte vidět.

Opravdu pokud můžete, sežeňte si na to lístek a zajděte - uvidíte, kam se vyvíjí divadlo, že hry nejsou pořád stejné a ikdyž jsou jiné, snadno mohou konkurovat starým bestsellerům typu Don Juan nebo Sluha dvou pánů. Tlesk tlesk pro Petra Kolečka, tlesk tlesk pro herce KČD.

Na závěr si neodpustím poznámku, že lidi, co říkají, že letošní ročník KČD o ničem, by nejdřív měli vidět nějakou hru. Dotýká se mě to...

Srážka s počítačem...

Ano, spolužáci mě vyburcovali k aktivitě v oblasti AutoCADu a já pomalu zjišťuji, jak moc je pravdy na tom, že si architekti rádi na počítač zvykají a z nedostatku času tedy odkládají tužky, pravítka a kružítka. Například já díky CADu našla ve svém rysu dost a dost chyb - například v číslech, což je docela podstatné, že:---)) Baví mě to - jenže mám stejně pocit, že bych se měla zabývat něčím jiným - jenže je toho mraky - co dělat dřív?

Myslíte si, že...

...může člověku zkreslovat pohled na svět to, skrz co se na něj dívá?

Víte, už asi pět dní mají mé oči svět "zarámovaný" žlutou obroučkou nových okulárů. Ač se to nezdá, zevnitř jsou opravdu celé žluté. Možná se teď dívám na svět mnohem optimističtěji, možná díky nim se zatím příliš netrápím tím, že školu absolutně nestíhám. Také se třeba na lidi okolo sebe dívám jinak než jindy... Jsou zázračné - jsou moje:---))

Díky za zdravé jádro...

Za zdravé jádro našeho kruhu, které se konečně po čase sešlo... Opět spousta legrace a nekonečný večer, jako správní architekti plný kvalitního vína:---)) A i když někteří platili menší částky než ostatní, nakonec se to myslím vydařlo - 9 lidí, 4 závěreční...jen mě mrzí, že tu nemám foťák - tak jen fotka z mobilu:---) Nechci toho moc psát, páč bych to pak po sobě nemusela ani rozluštit. Každopádně to, co nás v tomto semestru čeká jsme zapili myslím dostatečně...tak snad to nějak vyjde;---)