Jak můžeš bejt tak krutá?

...copak nemáš kouska citu v těle? (úryvek z písně z Pelíšků).

pocit zrady, strach... Pořád jsem věřila, že je to zlý sen, stále taktrochu doufám, že je to nedorozumění. Opět mě zklamal člověk, kterému jsem věřila? Nemohla jsem usnout, slzy se koulely po tvářích, nedostatek dechu. Všechno je pryč, všechny úsměvy, všechny hudební nástroje, všechno, čemu jsem věřila... Prosím, ať to není pravda...

A positive state of minds is going to bring the desired result

Psaníčko v pečivu jakoby mi opět připomnělo soustředění... A já se tak snažím na svět se usmívat. Děkuji za ty chvíle se zrcátkem v ruce - snad mi to taky něco přinese:---)

Sborové soustředění Carillonu

Strach, předcházející této akci nebyl úplně neodůvodněný, věděla jsem, že to bude něco úplně jiného, připomněla se mi charakteristika znamení, které prý velmi nerado změny. Pocit strachu, sebezapírání, musím se držet, nesmím kazit pocity ostatních, nesmím překážet, musím vydržet. Aspoň týden. Setkávám se s věcmi, které dalekosáhle odmítám, jsem nucena do činností a póz, které mi nejsou vlastní. Potěšení z pochval sbormistryně, nenávist při zle podané připomínce. Rozpaky. Večerní programy, podivné soutěžení, emoce. Závist? Kupodivu snad ani ne. Jen smutek, že "sláva" trvá tak krátce. Dotyk dlouhokrkého hudebního nástroje, jeho ohromující síla, touha ještě si brnknout. Výlety do okolí, většinou bez jednoznačného cíle, soutěž o prvenství, pocit méněcennosti při nedostatku dechu na konci pelotonu. Každodenní posezení u kafe, probouzející důvěru. Nové informace, přiblížení. Nejdražší jediné odpoledne "blbnutí" a vzpomínka na dřívější časy a konečně stmelování sboru. Sbormistryně tou dobou spí, volnost. Láska ke zpěvu, k hudbě.

Dnes pod tlakem pocitů blížícího se konce, pod tlakem nervozity. Z toho všeho pak pocit naprosté bezcennosti a nýmandství. Jakobych si celý život namlouvala, že "umím" zpívat. Při každé písni mě to znovu napadá, náhla změna nacvičeného výrazu, touha zmizet. Zklamání sama sebou, smutek, který přichází náhle. Oheň, do kterého se dá tupě zírat, zamyšlení, pochybnosti. Proč? Opět touha po neviditelnosti. Odreagovávací procházka. Touha být zase zpět, nepřijít o poslední večer s nimi zde. Strach z They. Rychlý konec.

Teď sama na pokoji, jen já a hudba, jen já a moje pocity, přemýšlení bez východiska, bez konce.

Fotoreport z prázdnin

---------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------

Zahlcena prací...

...v DL Studiu (www.dlstudio.cz) . "DL Studio, dobrý den!" Ozývá se každé pracovní ráno kolem deváté z telefonu. BasSusanka, brigádnice bez klíčů musí o své vpuštění stále prosit. Každé pracovní ráno vyjde pár schodů, pozdraví, pustí počítač, odloží své věci a záhy si jde uvařit kávu. Kávu Davidoff, kterou skoro raději čichá, než pije. Má kouzelně sladce čokoládovokávovou vůni. Sladkou, ohromující. Záčíná být závislá. V parných dnech už i po ránu bojuje BasSusanka v kuchyňce s několika hloupými vosami a nezdrží se zde déle než je nutno k vytvoření lahodného nápoje. Z vos má totiž fobii, zvlášť po dlouhém nestříhání svých vlasů, z pocitu, že se to hloupé a vtíravé stvoření do nich určitě samo zamotá a bodne. Většinou pak usedne s kafem k počítači, kde začne spouštět všechny potřebné programy. Pěkně pomalu, aby se počítač nezahltil. Pak ji čeká ona práce, pro kterou je zde zvolena. Nejprve, na zkoušku to bylo překreslení pár Mc'Donaldích půdorysů, později nezbytná pomoc na projektu Karlovarského hotelu Olympic-Albion. Tato práce se jí týká dodnes, práce jí velmi milá jen díky kolegyni Halině, která celý projekt vede. Šťastná a báječná to žena, nejvíce optimisticky působící člověk kterého zná.

Nezbývá nám než zvolat DL Studiu třikrát HURÁAA!