Operace Corsica: Den čtvrtý

Patek, prislib plazoveho dne se meni v plan tury na 'Cascade de Anglais'. Projevuje se moje povaha neprilis touzici po zmenach, predevsim po otravnem snu, ve kterem se mi znovu opakuje nejaky ten nepekny studijni zazitek. V duchu jsem nepricetna, zklamana a vetsinou drobnosti podrazdena, navenek se vsak snazim pusobit prirozene optimisticky. Vydrzi mi to cestu autem a pak mozna obcas zbytecne nahlas reaguji na vse, co se vymyka planu. Cesta, ktera mela vest lesem a byt pozvolna me drazdi pravym opakem. Nakonec to ale opravdu neni uplne nejhorsi a ja dostavam chut v blizkosti horskeho potoka zase ponekud horolezcit.

Hledame soukromejsi tunku a tak lezeme cim dal tim vys. Nakonec se usazujeme a zkousime ledovou horskou vodu. Slunicko nas krasne susi, ale brzy ztracime touhu po jeho spalujicim zaru.

Odchazime po GR20ce s prislibem navstevy potoka v Corte. Po ceste zpet k autu jiz podruhe mijime roztomilou zriceninu jakesi 'Fort', podruhe bez znamky povsimnuti. Jiste lasce k temto malym stavbickam ale tentokrat neodolam. Byla by skoda jit kolem a nedotkout se teto krasy zblizka. Opoustim tedy spechajici skupinu s fotakem v ruce a ocitam se 'uvnitr' stareho stavitelstvi. Uvnitr ze 2/3 rozpadle veze na me ziraji dva visici schody puvodniho tociteho schodiste. Jsem tim v jistem smyslu okouzlena a jsem nakonec velmi rada, ze me sem touha privedla a ja dala turistum vale.

V Casinu pak tedy nakupujeme jen trvanlive potraviny a vyrazime zpet do pereji. Moje spatna nalada dosahuje vrcholu ve chvili, kdy se pokousime prejit rozboureny potok za nasimi spoludovolenkari. Ja vsak citim nasi mensi nezdatnost a nevidim duvod riskovat ztratu nasich elektronickych pristroju. Ve stresove situaci me napadaji jen same depresivni myslenky. Chut jit do vody me tedy prechazi a ja se taktrochu utapim v tech myslenkach. Snazim se se uklidnit, Lukas navstevuje prelidnenou tunku a Honza s Martinou si uzivaji vybojovaneho soukromi. Abych se uklidnila jeste vice, vlezam do proudu vody jakozto prirodni virivky.

Je to pryc, jde se domu. Po nalezeni parkovaciho mista, jehoz hledani je den ode dne obtiznejsi, se zastavujeme u vylohy Canyoningoveho centra. Tentokrat ho dokonce i navstivime, nebot pry dovolena na Corsice nemuze byt to ono bez vyzkouseni tohoto 'narodniho sportu'. Lukasovi se do toho od zacatku nechce, ale nase adrenalinovejsi polovina objednava 4 osoby prakticky bez ptani. Nezbyva nez doufat, ze do toho Lukas nakonec opravdu pujde. Spatna nalada se tak presouva na nej, meho mileho netouziciho po tomto nepochopitelnem a zbytecnem 'adrenalinu'. Stavujeme se na pizze U Valentinu a ve meste je veselo. Na kazdem rohu nejaci hudebnici. Kazdy patek zde totiz probiha Shopping de Nuit. Obchody otevreny az do pulnoci a vsude se slavi. Deti pobihaji po ulici, strikaji po sobe prapodivnymi spreji, bary jsou plne veselych lidi. Nakonec i my podlehneme atmosfere a chceme vyzkouset (pry) nejakou mistni specialitu Limoncello. Citronovy, opravdu velmi sladky alkohol. Nikdy vice;---)

Operace Corsica: Den třetí

Ctvrtek, vylet do pristavniho mesta Calvi. Vede nas tam predevsim touha nasich spolubydlicich po cerstvych morskych potvorach. Vzhledem k neprilis brzkemu vstavani prijizdime prave v dobe obeda. Je vedro, tak se nam ani moc nechce prochazet po meste. Nakonec ale precijen navstivime mistni citadelu (tady na Corsice ji ma asi kazde mesto). Potkavame par peknych vyhledu na pristav a jednu vystavu obrazu.

Vetsinu casu travime ve stinu hradnich zdi. Uzkou ulickou se vracime zpet do pristavu, kde nas mimo obdivovani jachet ceka take kyzeny obed. Honza si dava tolik ocekavane 'Moules' s jakousi svickovou omackou. Martine prinaseji salat s morskymi plody a my zustavame na pevnine s pizzou 4 Formaggi. Jidlo mame na stole hned vzapeti a tak si dopravame i zmrzlinovou pochoutku.

A ted hura na rozpalenou plaz s extreme jemnym piseckem, ktery se dostane vsude. Nejprv vsak doplnime zasoby vody v obchodaku. Prikupujeme take dalsi veci, co delaji pobyt na plazi zajimavejsi - potapecske bryle se snorchlem - konecne. Hned tyto vecicky samozrejme zkousime a zkoumanim morskeho dna si opet pekne pripalujeme zada. Honza ve vetsi hloubce ale potkava dokonce morskou hvezdici, takze koupe rozhodne nelituje. Ja se bojim zacinajicich surfaru takze krome nekolika rybicek a muslicek u brehu nevidim nic zajimaveho. Ale koukani pod vodu me i tak velmi bavi. Rada tak vzpominam na potapeni ve Spanelskem Blanes.

Diky kvalite pisku stavime s Lukasem hrad s vodnim prikopem a diky vsem ostatnim zabavam, ktere mame, se na plazi nenudime.

Cas utika a vitr fouka vic a vic. Jeden z nasich slunecniku utrpi par snad opravitelnych sramu a je skoro problem najit boty pod vrstvou nafoukaneho pisku. Prodiraje se vatym piskem odchazime z plaze. Vitr neustava a cestou autem si vsimame zvlastnich mraku tahnoucich se z obou stran podel ostrova. Optimisticky doufame, ze by mohlo konecne zaprset, zatimco pocitujeme zapach spaleniny. Zadne mraky, nekde hori. Zapad slunce na nas za kopcem pusobi jako ono epicentrum.

Fotime si zakourene hory a doufame ze v Corti je vse ok. Zapach neustava ani po prijezdu do naprosto klidneho mesta. Pada popel, ale nikdo si ho nijak zvlast nevsima. Az teprve diky telefonatu do CR zjistujeme, ze znovu vzplanuly nejake pozary na jihu ostrova. Alespon vime, kam se zitra nevydame.

Operace Corsica: Den druhý

Streda, 6:39, cekame na dalsi pokyny k vyprave. Trekingove hole pripraveny,snad mi prijdou vhod. Jde se do parku Restonika, trasa vhodna pry i pro rodiny s detmi. Nejprv prozijeme cestu na vrchni parkoviste autem. Uzke cesty s optimisticky nakreslenou stredovou carou nas neprekvapuji, nicmene ve skalach nam to prijde opravdu ponekud nebezpecne. Nas schopny ridic Honza pretrpi asi tri setkani se zasobovacimi vozy v protismeru, nastesti vzdy na strane u 'bezpecne' skaly. Radeji nemyslime na cestu dolu. Na vychozim miste prijemne fouka a Slunce jen velmi unavene sviti. Stin vsak nepotkavame a Slunce sili. Z prvniho odpocivadla u obcerstvovaci boudy odchazime prave ve chvili, kdy prijizdi zasobovani - chlapik s nalozenou mulou po boku. Potkavame malou horskou tunku a vymyslime optimisticke scenare, za kterym kopcem na nas asi prvni jezero vykoukne. Prvni pokus nevyjde.

Zato na nas vykoukne prozatim nejobtiznejsi pasaz s retezy a schodozebriky. To jeste netusime, co nas ceka. Po teto technicke pasazi uz nas ale od prvniho jezera deli jen kratka kamenita cesta. Tak jsme se ocitli ve vysce 1670 m.n.m., naplnili vyschle lahve horskou vodou, do ktere jsme vsak pro jeji teplotu nevlezli. Neni divu, vzdyt uz v teto vysce se nachazela velka plotna zbytkoveho snehu, ktera take jiste doplnovala toto horske jezero. Cestu dal jsme mohli tusit jiz behem odpocinku. Na ceduli sice stalo '45 minut' (coz bylo o celou ctvrthodinu mene nez od parkoviste k jezeru) avsak tentokrat jsme se tim zmast nenechali.

To, co prislo, nas ale opet trochu vyvedlo z miry. Retezove pasaze bez retezu a spousta dalsich prekvapeni. Do toho se jeste pridavaji turiste v protismeru a vubec to tu nejak houstne. Cesta nahoru je zvladnutelna, jen pri predstave cesty zpet se cloveku ponekud podlamuji kolena.

Cil cesty je vsak dechberouci a myslim, ze nikoho z turistu rozhodne nezklame. Jen nutnost cesty zpet tuto nadheru kazi.

Protoze jestli cesta nahoru byla obtizna, pak toto je rozene peklo. Hned u slezani prvniho kamene to vzdavam a chci volat vrtulnik. Hulky, ktere mi mely byt oporou dostkrat zbytecne prekazeji. Lidi na cestach stale pribyva a potkavame i dost krajanu. Je jiste, ze Cesi si radi prispi;) I kdyz bychom potrebovali, nenabirame vodu pro pocet koupajicich se turistu ani u 1. Jezera, ani v tunce, kde na nas cekaji rychlejsi a schopnejsi pruvodci Honza s Martinou. U obcerstvovaciho stanku se pasou zasobovaci muly se zvony na krku, aby se majiteli nepoztraceli.

Cesta uz neni ani dlouha, ani obtizna. Cesta autem je slozitejsi, protoze tentokrat se vetsinou vyskytujeme na pulce silnice, na kterou navazuje strmy sraz. Lide v parku neustale pribyvaji a i kolem treti hodiny potkavame kolony aut na tuto turu. Zvadli jsme to, nasleduje tradicni obchodak. Celi zapraseni tentokrat delame opravdu rychly nakup. Prekvapuje nas anglicky mluvici pan pokladni. Doma nas ceka mala vecere a konecne dojde i na spolecne posezeni u vina. Legrace, pohoda.. A zitra zase na plaz.

Operace Corsica: První den

Utery 21.7.2009. Plazovy den. Pozdni vstavani, vylet na vychodni pobrezi. Zlate auti, jeste ze ho mame. Poznavame zvuky cikad a zvyky mistnich ridicu. Trpelivost a vzajemna ohleduplnost. Mavnuti ruky vzdy znaci vdecnost za projevenou laskavost. Na uzkych silnickach kolikrat nezbyva lidem vic nez jejich nezmerna trpelivost. Po ctyrech nejpekelnejsich hodinach dne vyrazime zpet do Corti, kde nas ceka pesi vylet do obchodaku. Ocenujeme jeho klimatizovanost a tak v nem travime nejaky ten cas, nez vyrazime zpet do rozpaleneho mesta. Varim veceri bez soli, umyvam nadobi bez jaru. Honza s Martinou veceri v pizzerii, kde stropi mensi poprask a vraceji se s pizzou v krabici. Den ve vyhni udelal sve. A zitra jdeme tuzit svaly k horskym jezerum. Ceka nas brzke vstavani. Dobrou noc!

Odlévání

Před odléváním formy (pankáč:):


Po odlití a odsekání z formy a několika kosmetických úpravách: