Ateliér Šépka: Vize pro Milovice

Milovice je město blízko Lysé nad Labem, město s bohatou historií, město přitažené železnicí k mocné Praze. Moje generace je nedávnou historií tohoto území již málo poznamenaná. Většina mých starších známých má při vyslovení Milovic jasný obraz tohoto prostředí - před jednadvaceti lety odsud odtáhla ruská vojska, která zde sídlila již od roku 1968 - tehdy to byla pro Čechy úleva, Milovicím však odkaz tohoto období na území zůstal a především tato doba má největší vliv na to, v jaké situaci se dnes nacházejí.
Mezi dvěma tradičně rostlými vesnicemi vznikl obrovský sídlištní komplex (část Mladá), který se tak stal centrem nové srostlice. Dalším přílepkem je pak sídlištní komplex při areálu Milovického letiště (Boží dar). Obě sídliště zela po odchodu vojsk prázdnotou, většina bytů v části Mladá se však brzy stala sídlem velkého množství mladých lidí z větších měst, kteří zde nacházejí především levné bydlení v nedalekém kontaktu s Prahou, popř. Mladou Boleslaví. Velmi často zde rozjíždí svůj rodinný život ale velmi často v něm pokračují v jiných městech či vesnicích. Věkový průměr Milovic je 23 let, jen pro představu - lidé zde nestárnou, mají hodně dětí. A populace neustále vzrůstá. Spousta objektů zůstává nevyužitých a již žijí vlastním životem. Město s 12 000 obyvateli postrádá ducha, málokomu je opravdovým domovem. Město s 12 000 obyvateli má zastávku vlaku, Tesco a Penny, také nově opravenou radnici, ale chybí mu centrum, hlavní třída, náměstí.
FA ČVUT, tedy tři ateliéry byly zastupitelstvem osloveny, aby nabídly městu možnosti. Ateliér Maier, Ateliér Jehlík a Ateliér Šépka - od každého se očekává něco trochu jiného - my zde hrajeme roli vizionářů a já jsem celkem zvědavá, co na to zastupitelstvo a především obyvatelé - uvidíme cca za měsíc na první veřejné prezentaci.

Úkolem tohoto blogu je rychlé zanášení myšlenek k projektu, nabízím tak možnost nahlédnutí do kuchyně našeho týmu. Budou zde fotky, skicy a podobně - alespoň doufám. Budu také ráda za jakékoli předmětné příspěvky k tomuto tématu.

Letní semestr 2012: Mise Milovice

Dnes proměňuji svůj blog, dnes chci už být dospělý architekt. Dnes začíná letní semestr, prožitý ve znamení posledního regulérního ateliérového projektu na moji alma mater. Poslední normální projekt - a zároveň taktrochu splněný sen - co mi to přinese se ještě uvidí, zatím jsme na začátku cesty, plni očekávání, v napětí a trochu strachu.

V dalším semestru...

Opět tady, buším rukama o černou zem, v úkrytu svém křičím. Jsem tu a nevěřím jedinému slovu - všechno je tak nějak povrchní, neosobní, proč tady vůbec jsem? Proč se snažím hrát, že se nic neděje, proč chodím s klidnou tváří a nepatrným úsměvem? Jsem člověk. Ztrácím se tu. Brzy mě vše zase semele a mně nezbyde chvilka času. Snad to mě znovu zachrání. Znovu jako před půl rokem...
Systéme, nepodkopávej mi nohy, má schránka je křehká a napětí vysoké - i když, to ti je vlastně úplně fuk.

Stát v pozadí

Měl by člověk zůstat v pozadí a jen v myšlenkách se utápět a nevěřit v lepší dny? Měl by zůstat skryt aby snad nepohrozilo mu nebezpečí? Měl by si zahrávat s člověčinou? Čím dál víc nevěřím, čím dál víc podezírám, čím dál víc zatracuji! Celý systém je špatný! Bojím se každé změny, na vše koukám skrz prsty. Jsem paranoik? Nebo zlomený student? Jsem věrná svým vzpomínkám a svým dřívějším jistotám? Vše se rozplynulo a odplouvá pryč. Rebelství dřímá v mém těle a je od jistých dob zamčeno kdesi uvnitř na zámek, ke kterému nechci hledat klíč. Jsem "dospělá", tak na co rebelství?" Tolik touží vyskočit ta věc, tolik se mi dere do hlavy a buší do spánků jako o život. Když po neúspěchu odchází, nechává slzy v mých očích a šrámy zůstávají. Už jen rok a půl a bude konec? Už nechci riskovat více změn, já změny vlastně nenávidím. To jsem já, odevzdaná, tichá, plná neutichající zloby. A smutku z bezmoci.

Carillon_promo