čtvrtek 23. února 2012
čtvrtek 16. února 2012
Týden bádání
Po týdnu bádání jsem došla k tomuto závěru - Milovice jsou strašně velké, mají bohatou a nejednoduchou historii, hromadu nevyužitých/žitelných ploch a hodně mladých nespokojených lidí.
Ale jsou vybaveny na vývoj - místní ČOV (postavena za sovětské okupace města) má kapacitu pro 80 000 lidí - takže růst můžeme.
S čím jsou lidé nespokojeni?
- V jedné anketě jsem zahlédla, že s novým zastupitelstvem.
- Rozhodně s nepořádkem, nebezpečným prostředím především v noci, s některými obyvateli a se záměry na rozvojovou plochu letiště.
Jenže mladí lidé jsou nespokojení velmi často.
Naopak jsou spokojeni se zelení a přírodním prostředím okolo (když není plné odpadků) a s cenami bytů.
Názory na letiště se velmi různí, ale solární elektrárnu by tam nechtěl skoro nikdo.
Obyvatelé jsou dost hrdí na to, že jsou Milovice nejmladším městem ČR (ikdyž někteří neví, co se tím myslí).
Ale jsou vybaveny na vývoj - místní ČOV (postavena za sovětské okupace města) má kapacitu pro 80 000 lidí - takže růst můžeme.
S čím jsou lidé nespokojeni?
- V jedné anketě jsem zahlédla, že s novým zastupitelstvem.
- Rozhodně s nepořádkem, nebezpečným prostředím především v noci, s některými obyvateli a se záměry na rozvojovou plochu letiště.
Jenže mladí lidé jsou nespokojení velmi často.
Naopak jsou spokojeni se zelení a přírodním prostředím okolo (když není plné odpadků) a s cenami bytů.
Názory na letiště se velmi různí, ale solární elektrárnu by tam nechtěl skoro nikdo.
Obyvatelé jsou dost hrdí na to, že jsou Milovice nejmladším městem ČR (ikdyž někteří neví, co se tím myslí).
pondělí 13. února 2012
Setkání se zastupitelstvem a první kroky na Milovické půdě
Nečekáme na nic a hned další ráno vyrážíme na setkání se zastupitelstvem do Milovic. Milovičtí nás vítají s nadějí v očích, většina z nich totiž neví, co jsme zač. Jsem trochu překvapena jejich jasnou představou a vervou do smysluplného rozvoje tohoto nezastavitelného "stroje na bydlení". Je to moje první setkání tohoto druhu, nicméně je mi jasné, že oni skutečně chtějí dotáhnout svou práci do úspěšného konce. Pozorovat je je fajn, ale příště bych se taky mohla zkusit na něco zeptat. Na závěr se jdeme podívat do sálu, kde bychom měli za měsíc strávit týden workshopu - zastupitelé nám nabízí i jiné, příjemnější alternativy, práce a zvyky architektů jim však mnohdy vyrážejí dech - sál tedy zatím vítězi, ikdyž je promrzlý a opravdu velký.
Jelikož byla diskuze dlouhá a zima velká, vyrazili jsme po rychlém obědě v místní pizzerii na objížďku města autem. Jak malí kluci jsme však neodolali kouzlu vojenského letiště a opuštěných objektů - zajímalo by mě jak tyhle ruiny vnímají místní obyvatelé.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



