Mezi otazníky a neustálou snahou probudit v sobě vizionáře nalézám stále nové články, stále nové informace. Přírodní prostředí má zde opravdu vysokou hodnotu, jak jsem předpokládala od samého začátku bádání a jak potvrzuje tento článek: http://arnika.org/byvaly-vojensky-prostor-milovice-mlada . Jednu větu jsem si vepsala na jeden z mnoha lístečků s poznámkami:
"Milovice jsou jediným místem, kde se zachovala příroda Polabí tak, jak vypadala před sto lety."
- tohle je třeba chránit.
V Milovickém Echu z října loňského roku jsem objevila článek, který se věnuje fenoménu vody na území Milovic, jeho potenciálu a předpokládanému využití - budou tyto vize naplněny? Podobně jako starostou slíbené připojení k internetu? V článku se také objevila krátká polemika nad návazností Josefova a zeleného pásu - až překvapivě se jejich vize zeleného pásu potkává s tou mojí - ano, spolupráce s fungujícími spolky - to je cesta k úspěchu.
http://mesta.obce.cz/mool-vol/dokumenty2.asp?id_org=9519&id=6708&vol_stavzobrazeni=2
A ještě jeden článek, krásně shrnující Milovickou historii: http://cestovani.idnes.cz/igcechy.aspx?r=igcechy&c=A060112_092919_igcechy_tom
""Příroda tady byla zakonzervovaná, vojáci nepoužívali hnojiva, a co zničili, jsou jen bodové záležitosti," říká kolínský biolog Vladimír Vrabec. Byla to zvláštní symbióza, ale je to tak: mezi pásy tanků a vybuchujícími granáty se podařilo přežít druhům křehkých motýlů a brouků, kteří už jinde v celé zemi nejsou..."
Zajímavý je pak neuskutečněný záměr Škodovky využít bývalý VVP jako zkušební polygon - jasně, potřebovali kopec - na letišti by to snad tolik nevadilo...
Na závěr přidávám závěrečné slajdy z připravované prezentace konceptu zeleného pásu a Božího daru.
