Berlín a 14ti denní bádání

Závěr:

Berlín rostl kocentricky v jednotlivých obdobích po celých regulovaných čtvrtích. Pouze na jihovýchodě můžeme sledovat postupný vývoj. Zde dnes stojí zástavba ze solitérů. Respektuje však systém veřejných prostor sousedních čtvrtí.

Čtvrtě mezi hradbami mají svůj začátek a konec (na radiále) - v těchto místech najdeme veřejné prostory (podcentra čtvrtí/veřejné uzly) - vytvořením těchto “podcenter” propojuje Berlín jednotlivé čtvrti.

CO SE DĚJE MEZI TĚMITO UZLY NA PŮVODNÍCH HRANICÍCH MĚSTA?

Vesměs vznikají klasické ulice - veřejné prostory navazují na stávající. Hranice, transformovaná v železnici potlačuje svou bariérovost vysazením na viadukt.

SOUČASNÉ HRANICE A BARIÉRY

Největší bariéry města se dnes vyskytují na hlavních silničních tazích městem. Kromě těch, které kopírují původní hranice města se jedná především o radiály. Tyto často kopírují hranice čtvrtí a jsou ve struktuře patrné. Pokud nemají jinou specifickou funkci kromě té dopravní (nejčastěji se jedná o historicky významné bulváry (Unter den Linden)), jsou zároveň bariérami ve struktuře města.

Pokud silnice kopírují původní hradby, v radiálním směru jsou čtvrtě propojeny ve veřejných uzlech (podcentrech). Na křižovatkách hlavních silničních tahů zpravidla nedochází k vytvoření významějších veřejných uzlů.

Berlín má vzhledem k urbanismu města v historii jednu “výhodu”, kterou je jeho vybombardování během druhé světové války. Veřejné prostory tak mohly vzhledem ke svým funkcím upravit své proporce a poskytnout tak odpovídající prostor jako dopravním prostředkům, tak také chodcům.

Hrabu se v mapách

a furt se na něco ptám:

HRANICE

- jak to funguje jinde?

- kde jsou mezi čtvrtěmi/městskými částmi obecně znatelné a kde neznatelné a proč?

BARIÉRY

- jak vznikly?

- jak s nimi město pracuje?

TRANSFORMACE BARIÉR/HRANIC

- překonat nebo využít

- JE NUTNÉ HRANICE POTLAČOVAT?

- jaký je důvod a motivace pro srůstání částí města?

- jaká je motivace pro rozdělování?

- jaká je motivace pro využití hranice jako lineárního prvku -> bariéry

- JAKÉ TYPY VEŘEJNÝCH PROSTOR VZNIKAJÍ NA ROZHRANÍ?

EVROPSKÁ MĚSTA
- jejich bariéry v historii
- co se na jejich místech stalo/děje?
- jsou zároveň hranicemi čtvrtí?
- místa spojení/srůstu x místa odloučení na pův. bariérách

a píšu si nějaký postřehy:

BARIÉRY V HISTORII

- HRADBY (BAR ^ HRAN) -> ŽELEZNICE

-> SILNICE

-> parky, ulice

- ŘEKA (BAR ^ HRAN)

- okolí tvoří hranici - ne přímo onen prvek

- odstraněním fyzické BARIÉRY neodstraníme HRANICI

- pro potlačení HRANICE nutno neměnit proporce navazujících veřejných prostor (Je nutné hranice potlačovat?)

Mise diplomová práce a věci okolo studia

Téma:
PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR V URBÁNNÍM PROSTŘEDÍ JAKO PŘÍLEŽITOST (k rozvoji)
Podtitul:
Aplikace v centru Prahy

- a do toho všeho se mi ve škole fakt líbí a uvažuju nad něčím takovým jako třeba být zase v ateliéru u Kotase a vrátit se ke svýmu dávnýmu snu?

Výběr diplomky - teď už fakt

Nabízejí se mi tři témata - musim to napsat, protože jinak si to zas rozmyslim...

ROZHRANÍ, HRANICE

1) Soutěž na Železniční muzeum v Praze na tom divnym dopravním místě na ROZHRANÍ Karlína, Vítkova a Žižkova - vlastně je to divná shoda náhod tohle téma, asi ho teď trochu favorizuju. Myslim na udržitelnost, životní cykly, vtělenou energii a inkluzi - do tohohle to sedí - a dostanu tam i trochu mýho nadšení do dopravy.

2) "Náměstí" Republiky v Neratovicích - oblast na ROZHRANÍ mezi náměstím, parkem a parkovištěm. Taky se nachází v podivném prostředí mezi rodinnou zástavbou, pokusy o vstupy socialistického rychlostavění (paneláky s parterem, dominanta kulturního domu s úřadem) - ROZHRANÍ zde vytváří také železniční dráha, která celé náměstí přetíná skrz na skrz.





3) Neopustit Milovice - do kterých se můj vedoucí diplomky asi docela zamiloval. na ROZHRANÍ vesnice a sídlištních celků, na ROZHRANÍ kulturní a živoucí přírodní krajiny - na ROZHRANÍ, kde leží těžiště budoucnosti Milovic.

Jednička vede - jen mě trápí ta soutěž, která to téma vlastně hodně zpopularizuje - ale tak když mě vyhoděj za rok u obhajoby, pořád se můžu zdokonalit v hraní na basu a s nějakejma podobnejma lůzrama zaožit kapelu a žít z ruky do huby a užívat si tu svobodu.

Nemám říkat achjo - tak teda ach ne.

Děkuji

...za komentáře čtené 3 týdny po odevzdání projektu. Po jeho proprání a ustavičném přemýšlení o rozuzlení. Na tento web jsem už v podstatě zapomněla a teď mě velmi mrzí, že jsem mu nevěnovala více pozornosti. Prosím o odpuštění a slibuji, že budu příště trpělivější. Mrzí mě, že anonymním (nebo možná jen jednomu) nemohu odpovědět příměji než touto blogovou cestou. Pokud se tu ještě objevíte, ráda budu komunikaci živit častěji než jednou za dva měsíce.


Rozuzlení projektu pro Milovice: Hada jsme se nepustili, drželi jsme se zuby-nehty toho sci-fi nápadu tak, že jsme všichni nakonec uvěřili jeho obrovské síle. Finální prezentace ve škole nám poněkud otevřela oči, ale my pořád tak nějak víme, že vizionářský smysl tu je. Stále si skicuji jiné možnosti a po dnešku mám znovu chuť jít do Milovic s diplomovou prací. Pro mě nejsou Milovice zapomenuté ani nejsem ta, co se sem dlouhou dobu po poslední prezentaci nechce vracet. Moje myšlenky jsou furt tam, stále usídleny na Armádní, během Votvíráku jsem byla v tamté cukrárně, seděla na zahrádce, pozorovala děti na hřišti jen pár metrů od té spojnice, na který se jen tak tam a zpátky projíždějí červená a černá ferrari a která během krásných dnů odhaluje skrytý městský život.


Mrzí mě jen přístup radnice, do které jsem vkládala od počátku velké naděje. Během poslední prezentace (v přítomnosti jen několika zastupitelů a takřka bez veřejnosti) jsem pociťovala neupřímnost a velkou nadsázku, ale třeba to byl jen můj vnitřní pocit. Doufám, že výstava našich prací v prostorách radnice bude zpropagovaná trochu lépe a umožní obyvatelům se znovu zamyslet nad místem, kde žijí. I kdyby to mělo být jediné poselství, které naše práce předají, byla bych za něj moc ráda.


 "NEMÁME ŘEŠENÍ, JEN NABÍZÍME JINÝ POHLED NA VAŠE MĚSTO."

Dále prosím: Ptejte se po výsledcích studentských studií, pokud vás skutečně zajímají. Tažte se svého starosty, jak to vše dopadlo, přijďte se podívat na výstavu a reagujte na podněty na ní získané. Je to vaše město. Vy zde žijete, váš je veřejný prostor, tak ho chtějte využívat, chtějte od svého města víc!"


všechny naše postery si můžete on-line prohlédnout zde: http://www.ateliersepka.cz/