Spánek

Kniha, kterou jsem dostala k Vánocům. Kniha, co v ní zas hledáš ty kusy sebe. Smyšlenina, kterou srovnáváš se svým reálným životem. A z těch drobností skládáš svůj svět a utvrzuješ se v tom, že tvoje rozhodnutí byla správná a jediná možná. A seš vděčná za to, co ti život přines a jen se bojíš, kdy přijde ta chvíle, kdy se tahle cesta ocitne na stejnym scestí. Kdy uvidíš totéž, jen staršíma očima.

Je bezny

Je bezny, ze spolu lidi, co spolu nechodej, chodej do kina na filmy o sexu, je bezny ze vykladaj lidem kolem sebe jak se maj blbe a pak pres vsecky pomoci a rady se vracej zpatky tam, kde vedej, ze jim zase blbe bude... Prosim, uz me nikdy nezadejte o radu, uz nikdy si nestezujte a hlavne me nikdy nezvete na svatby a oslavy zakladani rodin, protoze se nenechate poucit a tenhle podelanej svet pujde do vetsich sracek nez je... A mne bude lito ze nekdo dalsi bude stejne nestastnej jak vy a mozna vic a tech nestastnejch bude mraky a k cemu to... Zijeme v iluzi a kazdej zvlast se v tom utvrzujem. Verime snum, ktery nezname, protoze sme se tak snad jednou rozhodli. A utvrzujem se v tom, co sme si vysnili a uz nevnimame okoli a verime jen tomu snu. Tenhle svet je asi konecnej, jako zivot kazdyho z nas. A nezbyva nez hrat tuhle hru dal, protoze tuhle fungujici skutecnost nam vymezila metoda, a kdo ji nerespektuje, nema a nemuze mit zadnej smysl. Tak ztracim idealy vztahu, idealy rodiny a idealy zivota obecne. Nejsme ohledupni, nemyslime na ostatni a uz vubec ne dal, za ne. Vys. Vis?

A ty

zase děkuješ listům stromů, že opadaly, koukáš z pláně, tam z vrchu, koukáš na Prahu a jako každej rok se k večeru a možná i v noci procházíš po té hraně vrchu, město jako každej rok svítí a ty v každym tom světle vidíš Vánoce a přemejšlíš, jak to každej rok bylo a jak to každej rok je.
Já tentokrát stojim dole a koukám na měsíc nad řeknou, kterej je dneska hrozně velkej. Jako pokaždý, když se tahle obrovská koule rozsvítí nad obzorem mu hluboce pohlédnu do tváře. Říkám si, jestli tam shora, jestli ho taky vidíš. Jestli můžu přes něj vzkázat ti pozdrav a přání hezkých svátků.
Měsíc svítí pro každýho zvlášť, vždyť víš.

Laska a pritazlivost

A pak se najednou jejich hlavy ocitly tak blizko,ze se dotkly jedna druhe. Bylo to najednou, nahodou? A jeji celo se primklo bliz a opsalo nekonecno. Tohle je ta pritazlivost, napadlo me, sounalezitost. Neudelala by to,kdyby nebyla uvolnena alkoholem, neudelala by to, kdyby si nebyla jista, ze za ni prijde do odlehleho prostoru, kdyz se najednou vytrati. Obejme ji.

Nechoďte mi do soukromí

Nechte ten kus světa jen můj. Pokud se nesnažíte ho pochopit, zadržte krok. A soukromí jednoho končí tam, kde začíná to cizí.
Teď už jen v klubku těla, pod peřinou, do které stéká moje klepota. Jen svým tělem si chráním ten zbytek prostoru, co dokážu udržet v náručí. Jen dlouhá a těžká kůže zamezí vniku cizího. Jen vzduchu je v tom světě málo a rychle ubývá. Křídla mi ustřihli jak chovné koroptvi. Jen mi přikažte, kam snést mám svá vejce.