Vybuchla

A vsichni uklizej ten sopecnej prach, jako by to bylo neco, co sem nepatri... Voda, jejich vecny pritel tece z hadic, ostrikujic chodniky pred domy a obchody, markyzy nad slusnejsimi restauacemi. A ta voda, co dnes nepada z nebe jako kazdy den se na zemi misi s prachem, je to jakoby na pousti zaprselo.

Cihla plna palena, beton, drevo a bambus

Nic vic k zivotu nepotrebuji. V tomhle ziji a k obzive maji indoneskou prirodu, tu sklizi a ji konzumuji. Ti druzi maji k obzive nas. Z nasich odmen ziji a nas konzumuji. Nic vic k zivotu nepotrebuji.

Ja sama

Kolecko se uzavrelo. Dny nepochopeni a domyslu jsou snad pryc. Byla jsem to zase ja a stanovila jsem si v sobe rovnovahu. Ja sama. Myslenky zas muzou nekam smerovat.

Najednou nechceš bojovat?

A taky nikdy nevíš, co jsi chtěla říct, když je to potřeba říct nahlas. Meleš si svoje příběhy v hlavě a jsi silná. Proč zvenku padaj slzy a klepe se člověk, když vevnitř stojí tvrdá skála plná nasbírané zloby? To, na co se v duchu ptáš, nikdy nahlas nezazní. A tak se to pere a na to důležitý si ne a ne vzpomenout. Blbý načasování zatmění. A ten člověk, s kterym tuhle zlobu sdílíš, on je jedinej a on to uvnitř tebe chrání, protože ví, že to tak chceš. Nenutí tě to říct nahlas a tatam je upřímnost o které jsi ve světě vždycky snila. Najednou nechceš bojovat?

Vzdycky

Vzdycky kdyz projizdim tubusem mezi Rajskou zahradou a Cernym mostem, myslim na tebe a jak by to cely byvalo bylo, kdybychom uz tenkrat vedeli,jak spolu mame bejt. Zdalo se mi o tobe a otevrit oci bylo tak tezky, dnes v noci. Jak bych se nemusela cejtit ted, kdyz bych mela svuj prostor u tebe a tys mi ho chranil. Tady bys me pozadal o ruku, vim to, protoze tehdy to bylo tak specialni, tak originalni, tak strasne zapamatovatelny. Kez bys dnes byl jako v tom snu. Spokojeny.