Dělat v životě co tě baví

S lidma, který miluješ. I když je máš ještě pod srdcem a další hromadou orgánů. Pod kůží. Smát se a nebát. Díky Michalovi tohle můžu prožívat. Je v tom neuvěřitelným světě celej se mnou. A i když se strachuje za nás za všechny, ví, že za ty chvíle to stojí. Ty chvíle, kdy za úsměv můžeš skrýt všechny strasti světa. Život je cirkus. A někdy potřebuješ jen ten červenej nos k tomu, aby ses odrazila zpátky k nebesům.

Chtěla bych poděkovat Terce, že jsme se tehdy vzájemně přesvědčily, že sportovat trošku jinak by mohla bejt skvělá zábava. Tam někde to začalo. A obrovské díky Cirqueonu a Cirkusu Mlejn, že to nevzdává s lidma, co na základce ani nepřeskočili kozu. Díky za komunitu lidí, která si vzájemně dodává sílu k tomu posouvat se dál a překračovat překážky. Díky za sblížení se s lidmi, které jsem jako malá na podiu obdivovala. Díky za odvahu, kterou se pořád učím.

A která mě neopustí snad ani ve chvíli, kdy přijdeš na svět.

Když trháš kalendář a není to ten adventní

Je to poslední měsíc tohohle břichorostoucího období, kdy nedohlédnu na špičky svých nohou, při vstávání se musím převalit na bok a moje páteř a vnitřnosti začínají pomalu stávkovat. Tohle už ti tahat nebudem, kam si myslíš, že to jídlo máme dát? Do toho mi ty neustále připomínáš, že v tom břiše je něco až neuvěřitelně živého. To proto, že si to já, tvoje máma, pořád nějak nedokážu připustit. Trhám kalendář do toho dne, kdy tě poprvé uvidím, na druhou stranu vím, že tam uvnitř jsi v mnohem větším bezpečí. Bez řečí se s tebou o termínu téhle záležitosti, která musí nastat, dohaduju. Už je ti tam těsno, neboj, brzy už budeš u mě v náručí. Zůstaň tam, vždyť vůbec nevím, jaká budu. Vpravuješ se mi do těla, chceš, aby se o tobě vědělo. Nenápadně se vtíráš do myšlenek a v srdci mi zabíráš místo navždy jen pro sebe. Láska a strach zároveň - tak to je ta opravdová zodpovědnost. Ty se ale neboj, zatím není čeho. Srdcem jsme připraveni. Hlava i tělo, ty jsou mu vždycky v patách.

Advent

První hvězda svítí v našem okně. Zapalujeme první svíčku. Snad naposledy sami. Kopneš, abys nám to připomnělo. Pod jedním srdcem bije druhé. O život v tomhle zmateném světě. Těšíš se?

Uprostred noci

Uprostred do noci kdyz se vtira cerna myslenka, vracis se do nejhlubsi sebe a zpovidas nebe, ktere te unasi po skoku z hrany zeme. Bude to den, co te stvori, jak fenixe z popela mrtvych hvezd. Bude to pevna v ruka v tve ruce, co stvori ten den zprostred cernoty smyslenych cest.

zrcadlo

a tak stojíš konečně na zemi
a koukáš do zdi
na ty cesty, co kreslíš mezi cihly
přitom chybí ti zrcadlo.

Zrcadlo doprostřed srdce,
vědět, že je. Tušit kterým směrem
k rozbušení
vyrazit.

Čteš listy padající z nebes,
nevěř a trhej,
rozhlížej se, snad najdeš
si zrcadlo.