Ekomatka a bezodpadová výzva: 1. týden - zúčtování

Tak tedy: Po týdnu máme v koších zhruba toto:

- mikuláš nám nadělil taky nějaký ten odpad: například kůžičku od salámu a nerecyklovatelnou slídu z krabičky od baklavy
- chystala se těsta na sobotní pečení cukroví, takže padla velká kostka másla a druhá nová šla do máselnice, tak tam jsou obaly od másla dva
- pár (3) jetejch igeliťáků po mase z mrazáku, počůraném oblečení atp.
- odpad z vysavače
- dvě jednorázové, ale kompostovatelné pleny, jednu než jsme se odvážili použít ty noční a jednu, co synovi zůstala po návštěvě u babičky
- kus takového toho dvojvrtsvého obalu od uzenin, který nešel oddělit (partner se kaje, měl unavený den a úplně zapomněl, že má s sebou spoustu svých vlastních použitelných obalů)
- asi 8 separačních plen z bambusové viskózy - 2 znečištěné, zbytek už překročil počet cyklů v pračce a začaly se právě během výzvy rozpadat:---(

z tříděňáku: 

- mikuláš: plastový obal od salámu, staniol a krabičky od čokolád, krabičku od baklavy, folii na leporelový adventní kalendář
- 4 lahve od kojenecké vody
- sáček od rýžové kaše
- kus časopisu, ze kterého si náš syn udělal hračku
- krabice a sáček od pohankové kaše
- krabička od tvarohu
- víčko od jogurtu

odpad mimo domácnost a podobně:

- došla nám zářivka pod kuchyňskou linkou, tu jsem odevzdala v elektru
- sáček od Croissantu, kterej mi vnutila paní v Ječmínku, páč asi dostala někdy od někoho vyhubováno, ten jsem zahodila do koše na ulici
- zhruba 5-6 kompostovatelných plen, které jsme použili při sobotním pečení cukroví u jedné z babiček
- plastové krabičky od Mléko z farmy, ty ale docela dobře znovupoužíváme na synovy zbytky, teda zbytky z jeho jídla:---) - od té doby, co máme na trzích nového mlíkaře s výrobky ve skle, těch plastových navíc docela ubylo.

Co mě štve nejvíc:

Že na celých farmářských trzích není jediný mlíkař, který by odebíral nazpět použité sklo. Nikde v okolí jsem na nic takového nenarazila. Ale taky nemám čas úplně pátrat. Když jsme na trhu asi před třičtvrtě rokem takového objevili, po dvou týdnech nám oznámil, že se jim to nevyplatí umývat. Ani ten už na trhu není.

PS: Připomínám, že bioodpad nemonitorujem, jelikož se nám ho nepovedlo vynést už dobrých 14 dní:---)

Ekomatka a bezodpadová výzva: 1. týden

Domácnost bez odpadu, o které sním už asi půl roku. Už týden se to tak nějak snažím zmapovat. Rodina s osmiměsíčním děckem. Jak moc můžeme svůj odpad zminimalizovat?

Minulý pátek jsem vynesla všechny odpadkové koše. Ten na směs, na plast i papír, na hliník. Odnesli jsme i sklo. Velká chyba, stále nám tu kypí kbelík s kompostovatelným odpadem, kaju se, ale tuhle věc jsme prostě nezvládli.

Po týdnu svého partnera udivuji informací o tom, že v našem malém odpadkovém koši na směs není zdaleka ani půlka. Co jsme od dřívějších dob doteď změnili?

1) V rámci výzvy jsme znovuobjevili noční pleny, které se dají vsadit do Pop-in látkových plen. Nepoužívali jsme je, protože často protekly, ale teď, když se náš kluk drobně oplácal, je všechno v cajku. K ránu někdy smrdí na hony daleko, ale spokojeně spinká.

2) Látkové pleny taháme i do prostoru mimo domov, s pytlem na ty použité. Přebalování je trochu náročnější, když není k dispozici přebalovací pult nebo volná podlaha, tak je to fakt výzva:---)

3) Vyprali jsme zhruba po třech nebo čtyřech letech všechny naše látkové kapesníky.

4) Všechny drobné hříchy typu sladkých tyčinek nám jsou v těchto čtrnácti dnech zapovězeny.

5) Na Sustainability day jsme zakoupili báječné bavlněné sáčky, které velmi milujeme.

6) Často s sebou nosíme i kelímek z Letní Letné 2016, abychom se mohli občerstvovat u stánků.

Krátce ještě shrnu v čem pokračujeme:
Nakupovat chodíme nejčastěji pravidelně na sobotní farmářské trhy vybaveni zásobou použitých igelitových sáčků a tašek, dvěma krabičkami na sýry či uzeninu, vejconošem a plátýnkem na chleba. Když nakupujeme jinde, je to dost podobné. Po kapsách prostě pravidelně nosíme alespoň ty igelitky. Když si někdy bereme jídlo s sebou, tak si taky vezmem krabičky. Kompost nosíme do Klubovny. Na praní a mytí nádobí používáme Ecover, který jde v Countrylifu za dobrou cenu doplňovat. Vysavač máme nový bezsáčkový. Jo a takový ty jednorázový dámský potřeby jsem už taky asi po dvou cyklech od porodu zrušila. Na úplný pocit komfortu sice ještě čekám, ale lepší se to.

Náš dnešní nákup na farmářských trzích:

Když se vám s příchodem nového člověka otevře cesta k sobě

a je v ní takovej bordel, že nevíte, kam dřív skočit.

Než přišel ten den, kdy mi vstoupil můj syn do života, měla jsem pocit, že už to dávno mám. Že existujou drobný skřípění, ale cesta kupředu má jasné obrysy. Jenže když se snažíte vytvořit to nejlepší pro své dítě, zjistíte, že potřebujete stát na vlastních a pevných nohou a mít jasno v tom, jak to celé začalo.

Zjistila jsem, že jsem celý život zapomínala koukat taky trochu nazpátek. Pohled tam může ale hrozně bolet. Když teprve ve svých 28 letech objevujete životní křivdy, je docela složité se s nimi vypořádat, celé to narovnat zpátky. Cítím se tak zraněná a chybí mi pevné objetí. A s tím zraněním mám láskyplně vychovávat své dítě. Jsem už dospělá a jsem v tom sama. Musím najít tu skutečnou upřímnost, kterou jsem snad kdysi mívala. Najednou vím, že je pryč a že už dávno tady hraju něco, co nestojí na pevných základech. Tohle prostě nejsem já ze své podstaty.

Když vám štěstí spadne do klína - teda na hruď

Ta masa masa najednou leží na vašich prsou. Prohlíží si vás a vy zase jí se slzami v očích. Tak dlouho jste na sebe čekali. A teď už tu bude napořád. Koukat nestačí, potřebuje vaše všechno. Nejen péči, trpělivost, mléko. Potřebuje vás celou a v době poporodního vyčerpání spolu bojujete, smiřujete se oba se změnami, které vám život přinesl. Nemůžete si vzít dovolenou, podobně jako při porodu se vám v hlavě ozývá: "To jste si měla rozmyslet před devíti měsíci" Štěstí a zodpovědnost. To je to, co vám porodní asistentky položí na hrudník. Odteď napořád.

Dělat v životě co tě baví

S lidma, který miluješ. I když je máš ještě pod srdcem a další hromadou orgánů. Pod kůží. Smát se a nebát. Díky Michalovi tohle můžu prožívat. Je v tom neuvěřitelným světě celej se mnou. A i když se strachuje za nás za všechny, ví, že za ty chvíle to stojí. Ty chvíle, kdy za úsměv můžeš skrýt všechny strasti světa. Život je cirkus. A někdy potřebuješ jen ten červenej nos k tomu, aby ses odrazila zpátky k nebesům.

Chtěla bych poděkovat Terce, že jsme se tehdy vzájemně přesvědčily, že sportovat trošku jinak by mohla bejt skvělá zábava. Tam někde to začalo. A obrovské díky Cirqueonu a Cirkusu Mlejn, že to nevzdává s lidma, co na základce ani nepřeskočili kozu. Díky za komunitu lidí, která si vzájemně dodává sílu k tomu posouvat se dál a překračovat překážky. Díky za sblížení se s lidmi, které jsem jako malá na podiu obdivovala. Díky za odvahu, kterou se pořád učím.

A která mě neopustí snad ani ve chvíli, kdy přijdeš na svět.