Blog friends a tak dále...

Rozhodla jsem se popátrat, kteří moji známí mají nějaký blogíček:---) Kupodivu jsem zjistila, že blog teď má už skoro úplně každý:---) Což je jistě legrační, ale také velmi zajímavé. Napíšu vám (teda asi jen katchi, keshiqovi a ségře) něco o těch lidech, co v mých FRIENDS najdete:---)

-> Adi
Tak to je mladší sestra Kájuš, moje spolusboristka z prvního hlasu. Nikdy nezapomenu na její ostýchavost při prvním soustředění. Každopádně na jejím blogu najdete spoustu zážitků z jejího života, nějakou tu básničku nebo také recenzi k filmu. Ale spíš ten život:---)

-> Ailyn
Kdysi tvořila tu moji net-komunitu, kdy jsme si vzájemně navstěvovaly weby a tvořily blendy a tak. Teď už je taky celkem velká:---))), hodně se věnuje literatuře a historii.

-> Alík
Moje spolužačka, budoucí architektka nebo dizajnérka, která svůj blog příliš neaktualizuje, ale najdete tam spoustu foteček, chvalozpěvy na své spolužáky a podobně.

-> Anežka
Opět spolusboristka, kamarádka Ádi. Zde zas najdete spoustu obrázků, dokonce tam je teď aktuálně jedno vtipný video kdy Anežka paroduje Billy Talent a vypadá to fakt mazaně:---) Jinak opět spoustu zážitků ze života.

-> Bana a Bjetka
Bana je má bývalá spolusboristka a Bjetka je její ségra. Teď už blog okupuje v podstatě jen Bjetka, která ho využivá hlavně k prezentaci svého fotografického umění, taky tam je báječné povídání o několika nejslavnějších jazzmanech, ale stojí za to zahrábnout i dál a přečíst si vtipná vyprávění Bany, která neznají meze. Fakt se u nich zasmějete:---)

-> Hughhh
Bývalý člen té kdysi netové komunity, človíček hodně zažraný do muziky, filmů, zábavy a taky žen:---) Své čtenáře často oslovuje "Milé děti" a podobně, vypráví zážitky ze života, kritizuje filmy, najdete tam užitečné věci jako titulky k filmům, trailery, smajlíky, a taky fotky ženských celebrit:---) Je to internetový mág, který se stará o spoustu kvalitních stránek, stačí je nahlédnout.

-> Katchenka
alias nyla, moje internetová sestřička, která je o pouhých pět dnů mladší než já, je z Rožnova, je to fakt ďábel, ujeťák do bot, triček a vůbec všeho oblečení. No a taky do internetových "surveyů", takže pokud se chcete dovědět něco o ní, má toho na blogu spostu. A taky se opičí dizajnem po mně:---)

-> Keshiq
Můj bývalý spolužák, jehož styl psaní je rozhodně zajímací a legrační, až mě někdy napadá, jestli je tenhle člověk vůbec normální. Před posledním rokem na gymplu si nechal připsat jedno jméno navíc a to jako ani pořádně nevysvětlil proč, nejspíš proto, aby nám všem nadělal problémy:---)

-> Kájuš
Ségra Ádi, spolusboristka, která se věnuje hlavně psaní a plní si tak svůj velký sen (aspoň teda doufám, že to je její sen). Každopádně se jí to vážně daří, píše často na svůj blog povídky, které rozhodně mají hlavu a patu, jsou roztomilé, jemné, líbivé - prostě si něco zkuste přečíst a uvidíte. Kájo, rozhodně ti držim pěsti, hlavně to nvzdávej, seš talentík:---)

-> Lucinka
Členka oné komunity, která je prostě blogový nadšenec a já jí opravdu závidím tu výdrž. A taky je to blázen do hudby, pořád navštěvuje nějaké koncerty, paří, fotí, dělá prostě všecko proto aby si mohla užívat života. A taky chodila na jakýsi německý nebo rakouský gympl, tak se na blogu dost často objeví i německá slovíčka:---) Kdysi jsme si psali psaníčka, která jsme nechávaly ve sborové zkušebně, kde ona občas měla nějakou školní hodinu. Radost vzpomínat:---)

-> Lukasso
Můj bývalý spolukreslící, o rok starší budoucí architekt, který s námi příští rok bude pěkně opakovat deskriptívu:---) Kdysi byly na tomto webu vtipné články, mapující studium architekta, brzy ho nahradily jen jakési fotografie, teď jsem zjistila, že už tam není vůbec nic. Není to škoda?

-> Marta
Spolusboristka, která má ve sboru dvojče, pěkně zpívá (ikdyž někdy až zbytečně hrubě a nahlas:---) a hraje na příčku, teď se taky bude učit na violoncello. Na blogu jsou její zážitky ze života, vyzdvihuje tam své přátele a tak vůbec, no:---)

-> Míša
Spolusboristka, velmi zajímavý človíček. Taky me vcelku zaujala svým stylem psaní, rozhodně má pestrý život plný dobrodružství, o kterých se prostě psát musí, pro pobavení ostatních.

-> Radek
Radek je vášnivý fotograf a taky to na těchto stránkách poznáte. Rozhodně je o co stát, a pokud byste měli zájem něco nafotit, určite vám pomůže, je to šikula:---)

-> Tomek
Spolukreslíř, budoucí spolužák a architekt, s kterým jsem strávila bájećný předmaturitní čas, kdy on mi vyprávěl o knihách a já jemu o číslech a kuželosečkách, bodech a přímkách a různých promítáních. Díky:---)

Bez komentáře...

Takhle se pracuje...

Tak jsme zase byli po delší době na chatičce, tentokrát v daleko větší sestavě já, ségra, bratr, jeho slečna a její bratr (na fotce se mnou:---) a pak taky přijel na den můj chlapec, prostě nás tam bylo dost a dost. A taky jsme se hned dali do práce, jak se dalo. Samozřejmě jsme zabavovali (hlavne zabavovalY) Katce děti, ale došlo i na práci těžší: převézt veeelikou hromadu štěrku do předpřipravených míst. Honza (manžel Katky, tvořitel jejich báječné zahrady) z nás měl vcelku radost, alespoň to teda říkal a nám zas pod tíhou lopat a koleček rostly svalíky:---) Také jsme přišli na to, že kolečka nejsou dobrá jen na vození těžších věcí, ale že mají také výborný anatomický tvar na relaxaci:---) Každopádně jako velitel našeho pracantského tria jsem tentokrát určila taxu o 10 korun vyšší, tudíž jsem si poprvé za tyto prázdniny opravdu něco vydělala. Už mi nikdo nemůže nic říct:---))

Wladyslaw SZPILMAN: Pianista

Tak tu máme další kousek. Tuto knihu jsem zahlédla v knihovně mezi vrácenými a jen jsem si řekla: "To je asi to, podle čeho byl udělanej ten film, co všichni říkají, že je skvělý..." Ale vůbec jsem netušila, o čem ta kniha nebo film jsou.

Pianista je autobiografie pianisty Spilmana, což byl polský Žid, který žil ve Varšavě spolu s rodinou až do dob druhé světové války. Takže je to kniha o holocaustu. A takových knih je spousta, že? Přeci se však vyjímá proto, že je psána opravdu autobiograficky, člověkem, který to všechno zažil, jakoby zázrakem vždy unikl svému osudu, ztratil celou svou rodinu, pomáhal Židům v odboji, pak z ghetta unikl a skrýval se v hladu po rozbitých domech. Celou tu dobu, co čtete, nevěříte vlastním očím, že se něco takového mohlo stát, že ten člověk vždy uposlechl svůj instinkt, díky kterému si vždy zachránil život. A že mu na sklonku smrti vyhladověním seslal Bůh anděla v podobě německého důstojníka, který se za svůj národ styděl a Židům pomáhal. Staral se tedy o Szpilmana a pak zahynul v sovětském vězeňském táboře, protože ho považovali za lháře, když jim vyprávěl svůj opravdový příběh. Kniha je doplněna důstojníkovým deníkem a pak také doslovem Wolfa Biermanna, který se osudy Szpilmana později zabýval. Což jsou rozhodně přílohy zajímavé. Když se můžete na vlastní oči přesvědčit, že všichni Němci nebyli teroristi.

Já vám o té knize víc vyprávět nebudu. Já sama jsem nikdy neměla ráda dějepis a téma holocaustu jsme probírali tolikrát, že když jsem knihu začla číst, říkala jsem si: "Holocaust...tak to jsem tedy zvědavá, co "novýho" se zase dozvím." Pak jsem se do knihy ale vcelku začetla, občas mi z toho všeho běhal mráz po zádech, a jak říkám - nevěřila jsem, že se nějaký takovýhle příběh mohl opravdu udát. Je to jako z dobře vymyšleného filmu. Právě tato realita prostě překvapuje. Jako by určití lidé byli opravdu shůry jaksi chráněni. Ikdyž to bylo pro Szpilmana potupné, vždy ho překvapila ta zvířecí touha přežít a bojovat dál. A to je dobře - jinak bychom tady tuhle báječnou knihu nikdy neměli...

Ne Petřín, ale PetřinY

Dobrý den vám všem, mí drazí. Teď jsem zase po kratší době doma, rozumějte u rodičů. Když nebydlím a nespím u rodičů, pravděpodobně se nacházím v bytě u mého chlapce na Petřinách. Petřiny jsou vážně pěkná čtvrť, dopravní spojení je tam taky vcelku v pořádku a tak se mi tam líbí. Jediné mínus toto bydlení zatím má - nebydlíme totiž ve zbrusu nové a mému oku velmi líbivé bytovce jako je na obrázku - a tak se někdo tam nahoře rozhodl, že náš dům nechá spravit, tedy vlastně "jen" zateplit. Vy, kdo jste to někdy zažili, tak mi dáte za pravdu, že je to záležitost vleklá a velmi nepříjemná. První jakási takási záležitost, která se nás majinko dotýkala, byla, když se nám začli promenádovat dělníci u okna:---) Mají totiž takové ty zdvižné rampy na lanech a dost často projíždějí okolo nás nebo se tu i na chvíli zastaví a něco provádějí. Vždycky když tam přijedou, jsem z toho trochu nesvá:---) Je to však úplné nic a skoro ani to, oproti tomu, co začlo asi po měsíci rozjetých prací. Začali totiž dělat takové rýhy do vnějších stěn. A to jako vrtačkou. A teď si to představte - normálně v neděli ráno pěkně v klidu spinkáte a najednou vás probudí zvuk vrtačky přímo u vaší hlavy - a když k tomu chcete něco dodat, tak buď musíte počkat na přestávku, nebo dost markantě zvýšit hlas. A takhle to bylo skoro každý den - začli vždycky v sedm, v osm ráno a pak celé dopoledne, přes poledne...a do kdy to už nevím - tak dlouho jsem to prostě nevydržela:---) Chudáci lidi, co nepracujou a jsou většinu času v "klidném" domově. To by mě zajímalo, jestli utíkají někam pryč a nebo že by byli tak odolní? Jednou se mi v tom hluku povedlo dokonce usnout - dosud tomu nemůžu uvěřit...

No tak takhle si tedy bydlíme:---) Teď už jsme obloženi polystyreny, čekáme, co bude dál, pozorujeme projíždějící dělníky, padající kusy a kuličky polystyrenu, když otevřeme okno, brzy máme nasněženo i v pokoji - a pořád je co uklízet. Tak schválně - jak dlouho to potrvá???