Finále před dokončením zubů

Neztrácím naději

Myslela jsem, že bych se mohla dát fotku z pátečních narozenin našeho šéfa, dneska jsem si řekla, že to je asi zbytečné a nechci si někoho naštvat. Asi bych si nikoho nenaštvala, neboť nadpis měl být: "David Marek, ten hodný a nespolehlivý ze dvou našich šéfů" ;---) Je to divadelník, úžasný umělec, geniální scénograf. A má moc práce;---) Mimochodem, pracuje hlavně pro Městská divadla pražská, ..., a hlavně pro Divadlo V Dlouhé. David Marek, to je on. Jo, a taky navrhuje interiéry do mekáčů, ha;---) Chci poděkovat za tu práci tam, za to, že se tam můžu jednou za týden objevit a užít si ten den s lidmi, kteří jsou hrozně chytří a dospělí a rozumní a tak. Jsem nakonec ráda především za to, že to je pátek - převlečená sobota, den, kdy lidi v práci už občas ztraćí svoji důstojnost, kdy se blíží mému věku zase o dost víc. Pátky vedle Haliny...děkuju, děkuju mnohokrát!;---)

Ikdyž mě tělo momentálně přestává fyzicky poslouchat a já občas začínám mít strach o to, co se mnou je, v lepších chvilkách si řeknu: Nemoci vstříc, bolesti vstříc, nenechám si kecat do života:---) A tak je to asi se vším. Neztrácím naději.

A nakonec proč ne...dort nikomu neuškodí;---)

Modelování II.

V průběhu podzimu tvořit lebku...jak optimistické...

Včerejší první hodina modelování

Zase něco, co rozhání nudná šedá mračna nad naším ústavem...

Přišel na mě podzim

Všecko se mi pod rukama rozpádá, mám zvláštní myšlenkové pochody, asi se se mnou něco stalo, protože se všecko okolo mě mění. Brzy dojdu do stadia, kdy i lidem, které nechci ztratit, řeknu, co si myslím, ať mě klidně nechájí být, zatím jsem rádoby rozumná, vypočítavá a tak hloupě splachovací. Každé ráno vyjde nový den, přijde čistý nepopsaný list. Známí mí, co pro vás jsem?

A nakonec jedno ponaučení... Nikdy nespoléhejte na to, že vám PÁR bude dělat společnost!