Stát v pozadí

Měl by člověk zůstat v pozadí a jen v myšlenkách se utápět a nevěřit v lepší dny? Měl by zůstat skryt aby snad nepohrozilo mu nebezpečí? Měl by si zahrávat s člověčinou? Čím dál víc nevěřím, čím dál víc podezírám, čím dál víc zatracuji! Celý systém je špatný! Bojím se každé změny, na vše koukám skrz prsty. Jsem paranoik? Nebo zlomený student? Jsem věrná svým vzpomínkám a svým dřívějším jistotám? Vše se rozplynulo a odplouvá pryč. Rebelství dřímá v mém těle a je od jistých dob zamčeno kdesi uvnitř na zámek, ke kterému nechci hledat klíč. Jsem "dospělá", tak na co rebelství?" Tolik touží vyskočit ta věc, tolik se mi dere do hlavy a buší do spánků jako o život. Když po neúspěchu odchází, nechává slzy v mých očích a šrámy zůstávají. Už jen rok a půl a bude konec? Už nechci riskovat více změn, já změny vlastně nenávidím. To jsem já, odevzdaná, tichá, plná neutichající zloby. A smutku z bezmoci.

Carillon_promo

"Ale ty jsi ostřílená bojovnice..."

Aneb první den ve škole a poslední slova tohoto dne vyřčené ústy vedoucího ateliéru.

Radost a nadhled.

První kafe v semestru.

Nuda.

První oběd v semestru.

Únava.

Odpor snoubený s radostí.

Zklamání.

Setkání.

První víno v tomto semestru na půdě školy.

Čekání.

Nadšení.

Myšlení.

Úleva.

To je výčet dnešního dne. Začíná můj osobní souboj se školou, schovaný pod skořápkou studentského života, brzy snad skrytý v nedostatku času.

!ZA VŠÍM HLEDEJ ČLOVĚKA!

BasSusanka na roztrhání

Každý den přibývá nová komplikace, každý den přichází nové rozhodování, mám plnou hlavu problémů, které je třeba řešit a já na ně nemám sílu. Ubíjí mě pocit, že mi něco uniká, zraňuje mě představa, že o něco přicházím. Kdyby měl den 48 hodin a já se mohla alespoň rozdvojit. Nechci nikoho zanedbávat, bolí mě když někomu ubližuji. Nevím jak na to, nevím jak tyhle věci nechat projít okolo mě a nevnímat je. Neumím být soudcem, neumím být katem. Jsem taková, jakou jste si mě udělali, světe!

Mrzí mě to.

CARILLON PŘIJÍMÁ NOVÉ ČLENY