Nejsem dokonalá matka

Jen matka, co pociťuje velké společenské nároky na tuhle roli a je v ní čím dál tím nejistější. Možná proto tak často utíkám k jiným rolím, ve kterých mě hodnotí jen moji nadřízení... a kde jde vlastně o hovno.

Mám prostě strach věnovat se tomu nejkrásnějšímu projektu, který před sebou mám. Zlobím se na sebe při každém opakování vzorců z mojí rodiny, zlobím se při každém bouchnutí sazí z neurotického dítka. Pořád v hlavě zní ten hlas, že to, co se děje teď bude mít obrovský vliv na jeho celý život. A proto ze své vlastní nedůvěry bych nejraději darovala svoje dítě někomu, kdo je lepší. Kdo nekřičí, kdo se stará, kdo nadšeně hltá každý jeho pohyb a kdo má víc trpělivosti. Někoho, kdo má víc lásky, kterou děti potřebují.

Internet je plný supermatek, které nenechají dítě plakat ani minutu, neustále ho pozorují a chrání ho před všemi nástrahami světa. Nic nedělají špatně, všechno mají předem nastudované a taky naplánované. Svému dítěti rozumějí a nikdy se nemýlí. Nedávno jsem četla zajímavý výkřik jedné takové matky v reakci na zoufalý dotaz jedné vystresované chudinky. "Tak proč sis to dítě pořizovala, když máš teď problém s tím se mu skutečně věnovat 24 hodin denně, když máš problém ho uspávat atp.?" Nejde o přesnou formulaci, ale chápete co tím myslím. Skoro mám pocit, že tyhle matky přestaly už úplně vnímat svoje city, jen se hluboko usadily v představě, kterou si nastudovaly. Představě té správné matky. Není divu, že se pak mnoho emočně založených a výbušných žen cítí tak, jako teď já.

I když možná moji rodiče zapříčinili tuhle nedůvěru v sebe sama, já jim to odpouštím. Dělali to, co považovali v té době za nejlepší pro mě i své duševní zdraví. Žili taky v nějaké té představě dokonalé matky, jejíž děti se naučí sami usínat, sami se uklidnit a skrývat své emoce. Představy se mění.

Já teď v tom všem ty emoce párkrát vypustím a zkusím jim ve výsledku porozumět. Cesta k sobě je zapeklitá. Ale nikdo jinej to za nás nevyřeší. Neptejme se proto na internetových diskuzích, nepokládejme zoufalé nebo utvrzující dotazy ve facebookových skupinách. Zkusme prostě naslouchat sami sobě (a skrze nás těm našim klonům), zkusme tu důvěru v sebe najít. Nejen jako matky pak budeme vzorem pro další generaci.

A respekt - nejen k dětem, což je teď v módě - prosím hlavně, respektujme se vzájemně. Každý má právo na svou vlastní cestu.

Ekomatka a bezodpadová výzva: závěrečné zúčtování

2. - 16. 12. 14 dnů snahy o zero waste.

Můj muž sice chvílema chyboval, ale jsem vlastně spokojená. Neměla jsem vysoké cíle. A věřím, že pytlík se směsí by vydržel ještě určitě o týden déle (ale vynesli jsme ho dnes s dávkou kostí z vývaru). I když to vypadá, že odpadu není málo, myslím, že v domácnosti s osmiměsíčním miminem je to docela dobré skóre. Nevzdáváme se a budeme pokračovat.

Ve směsi jsou celkem čtyři ač kompostovatelné tak jednorázové pleny (když na noc neukládám já, je jednodušší dát jednorázovku:---). Přibyl balíček od kávy z Černé hory, platíčko od léků, nějaké ty použité separačky, stržené izolepy z balíků a pár účtenek. Plus jsme samostatně vynesli tři kosti a půl hrnku zbytků od masa z vývaru.

 Kojenecká voda leze do odpadu jak čert. V těchto týdnech jsem hodně vařila, tedy to bylo tak lahev na 1,5 dne. Do toho stále přemýšlím o jejím smyslu. Na druhou stranu po několika avantýrách s dejvickou vodou to do roka radši vydržíme.

Plast: celkem 9 lahví od kojenecké vody, přibyla jedna od mléka, obal od těstovin, obal od sýra, plastový výplňový materiál z balíku a menší kousky bublinkové folie.

Přišla nám nějaká ta vánoční pošta. Balíky obsahují zbytečně obrovské množství izolepy. Poctivě strhávám abych očistila použitelné recykláty. S některými částmi si Lojza ještě rád chvíli pohraje. Řekla bych, že je to milovník znovuužívání jakéhokoli odpadu.

Tahle krabice a kvantum smršťovací folie na obalení jednotlivých kousků nábytku je vyhozeno do recyklu zvlášť (popravdě nám to stále stojí za dveřmi;---) Bublikovou folii uschovávám na znovuužití nebo prostý antistress.

Ano, nějaký ten odpad vznikl i tím, že se rozhodl přečíst si nějaké časopisy s recepty.

Papír: Přibyly časopisy, nějaká ta nevyžádaná pošta, krabička od léků, krabička od dárku z večírku, asi dva potištěné papíry, které se nehodily na zabalení Vánočního dárku, pár papírových čajových sáčků.

Ach ty mléčné výrobky! 

Místní pravidelné farmářské trhy na tři měsíce zavírají krám. No tak uvidíme, jak to bude dál. Tam toho odpadu odfiltrováváme nejvíc.

Nutno podotknout, že velký Vánoční úklid jsme odložili - asi na neurčito. Ale po Vánocích na to budem muset vlítnout. Protože za ty nové věci, co nám ježíšek nadělí (i s upozorněním, že vlastně všechno máme), bude muset něco pryč. Prošvihli jsme dobročinný bazár u nás v Dejvicích. Musíme najít něco jiného. A taky navštívit sběrný dvůr, pořád tu jsou věci, co tam potřebují. A velká novinka pro nás - že ve sběrných dvorech prý nově sbírají do speciálních nádob i tukový odpad. Kdybyste si zase někdy lámali hlavu kam s olejem po smažení či fritování.

Ekomatka a bezodpadová výzva: 1. týden - zúčtování

Tak tedy: Po týdnu máme v koších zhruba toto:

- mikuláš nám nadělil taky nějaký ten odpad: například kůžičku od salámu a nerecyklovatelnou slídu z krabičky od baklavy
- chystala se těsta na sobotní pečení cukroví, takže padla velká kostka másla a druhá nová šla do máselnice, tak tam jsou obaly od másla dva
- pár (3) jetejch igeliťáků po mase z mrazáku, počůraném oblečení atp.
- odpad z vysavače
- dvě jednorázové, ale kompostovatelné pleny, jednu než jsme se odvážili použít ty noční a jednu, co synovi zůstala po návštěvě u babičky
- kus takového toho dvojvrtsvého obalu od uzenin, který nešel oddělit (partner se kaje, měl unavený den a úplně zapomněl, že má s sebou spoustu svých vlastních použitelných obalů)
- asi 8 separačních plen z bambusové viskózy - 2 znečištěné, zbytek už překročil počet cyklů v pračce a začaly se právě během výzvy rozpadat:---(

z tříděňáku: 

- mikuláš: plastový obal od salámu, staniol a krabičky od čokolád, krabičku od baklavy, folii na leporelový adventní kalendář
- 4 lahve od kojenecké vody
- sáček od rýžové kaše
- kus časopisu, ze kterého si náš syn udělal hračku
- krabice a sáček od pohankové kaše
- krabička od tvarohu
- víčko od jogurtu

odpad mimo domácnost a podobně:

- došla nám zářivka pod kuchyňskou linkou, tu jsem odevzdala v elektru
- sáček od Croissantu, kterej mi vnutila paní v Ječmínku, páč asi dostala někdy od někoho vyhubováno, ten jsem zahodila do koše na ulici
- zhruba 5-6 kompostovatelných plen, které jsme použili při sobotním pečení cukroví u jedné z babiček
- plastové krabičky od Mléko z farmy, ty ale docela dobře znovupoužíváme na synovy zbytky, teda zbytky z jeho jídla:---) - od té doby, co máme na trzích nového mlíkaře s výrobky ve skle, těch plastových navíc docela ubylo.

Co mě štve nejvíc:

Že na celých farmářských trzích není jediný mlíkař, který by odebíral nazpět použité sklo. Nikde v okolí jsem na nic takového nenarazila. Ale taky nemám čas úplně pátrat. Když jsme na trhu asi před třičtvrtě rokem takového objevili, po dvou týdnech nám oznámil, že se jim to nevyplatí umývat. Ani ten už na trhu není.

PS: Připomínám, že bioodpad nemonitorujem, jelikož se nám ho nepovedlo vynést už dobrých 14 dní:---)

Ekomatka a bezodpadová výzva: 1. týden

Domácnost bez odpadu, o které sním už asi půl roku. Už týden se to tak nějak snažím zmapovat. Rodina s osmiměsíčním děckem. Jak moc můžeme svůj odpad zminimalizovat?

Minulý pátek jsem vynesla všechny odpadkové koše. Ten na směs, na plast i papír, na hliník. Odnesli jsme i sklo. Velká chyba, stále nám tu kypí kbelík s kompostovatelným odpadem, kaju se, ale tuhle věc jsme prostě nezvládli.

Po týdnu svého partnera udivuji informací o tom, že v našem malém odpadkovém koši na směs není zdaleka ani půlka. Co jsme od dřívějších dob doteď změnili?

1) V rámci výzvy jsme znovuobjevili noční pleny, které se dají vsadit do Pop-in látkových plen. Nepoužívali jsme je, protože často protekly, ale teď, když se náš kluk drobně oplácal, je všechno v cajku. K ránu někdy smrdí na hony daleko, ale spokojeně spinká.

2) Látkové pleny taháme i do prostoru mimo domov, s pytlem na ty použité. Přebalování je trochu náročnější, když není k dispozici přebalovací pult nebo volná podlaha, tak je to fakt výzva:---)

3) Vyprali jsme zhruba po třech nebo čtyřech letech všechny naše látkové kapesníky.

4) Všechny drobné hříchy typu sladkých tyčinek nám jsou v těchto čtrnácti dnech zapovězeny.

5) Na Sustainability day jsme zakoupili báječné bavlněné sáčky, které velmi milujeme.

6) Často s sebou nosíme i kelímek z Letní Letné 2016, abychom se mohli občerstvovat u stánků.

Krátce ještě shrnu v čem pokračujeme:
Nakupovat chodíme nejčastěji pravidelně na sobotní farmářské trhy vybaveni zásobou použitých igelitových sáčků a tašek, dvěma krabičkami na sýry či uzeninu, vejconošem a plátýnkem na chleba. Když nakupujeme jinde, je to dost podobné. Po kapsách prostě pravidelně nosíme alespoň ty igelitky. Když si někdy bereme jídlo s sebou, tak si taky vezmem krabičky. Kompost nosíme do Klubovny. Na praní a mytí nádobí používáme Ecover, který jde v Countrylifu za dobrou cenu doplňovat. Vysavač máme nový bezsáčkový. Jo a takový ty jednorázový dámský potřeby jsem už taky asi po dvou cyklech od porodu zrušila. Na úplný pocit komfortu sice ještě čekám, ale lepší se to.

Náš dnešní nákup na farmářských trzích:

Když se vám s příchodem nového člověka otevře cesta k sobě

a je v ní takovej bordel, že nevíte, kam dřív skočit.

Než přišel ten den, kdy mi vstoupil můj syn do života, měla jsem pocit, že už to dávno mám. Že existujou drobný skřípění, ale cesta kupředu má jasné obrysy. Jenže když se snažíte vytvořit to nejlepší pro své dítě, zjistíte, že potřebujete stát na vlastních a pevných nohou a mít jasno v tom, jak to celé začalo.

Zjistila jsem, že jsem celý život zapomínala koukat taky trochu nazpátek. Pohled tam může ale hrozně bolet. Když teprve ve svých 28 letech objevujete životní křivdy, je docela složité se s nimi vypořádat, celé to narovnat zpátky. Cítím se tak zraněná a chybí mi pevné objetí. A s tím zraněním mám láskyplně vychovávat své dítě. Jsem už dospělá a jsem v tom sama. Musím najít tu skutečnou upřímnost, kterou jsem snad kdysi mívala. Najednou vím, že je pryč a že už dávno tady hraju něco, co nestojí na pevných základech. Tohle prostě nejsem já ze své podstaty.