zase děkuješ listům stromů, že opadaly, koukáš z pláně, tam z vrchu, koukáš na Prahu a jako každej rok se k večeru a možná i v noci procházíš po té hraně vrchu, město jako každej rok svítí a ty v každym tom světle vidíš Vánoce a přemejšlíš, jak to každej rok bylo a jak to každej rok je.
Já tentokrát stojim dole a koukám na měsíc nad řeknou, kterej je dneska hrozně velkej. Jako pokaždý, když se tahle obrovská koule rozsvítí nad obzorem mu hluboce pohlédnu do tváře. Říkám si, jestli tam shora, jestli ho taky vidíš. Jestli můžu přes něj vzkázat ti pozdrav a přání hezkých svátků.
Měsíc svítí pro každýho zvlášť, vždyť víš.
