BasSusanka ve videoklipu Carillonu!

www.dps-carillon.com

Berlín a 14ti denní bádání

Závěr:

Berlín rostl kocentricky v jednotlivých obdobích po celých regulovaných čtvrtích. Pouze na jihovýchodě můžeme sledovat postupný vývoj. Zde dnes stojí zástavba ze solitérů. Respektuje však systém veřejných prostor sousedních čtvrtí.

Čtvrtě mezi hradbami mají svůj začátek a konec (na radiále) - v těchto místech najdeme veřejné prostory (podcentra čtvrtí/veřejné uzly) - vytvořením těchto “podcenter” propojuje Berlín jednotlivé čtvrti.

CO SE DĚJE MEZI TĚMITO UZLY NA PŮVODNÍCH HRANICÍCH MĚSTA?

Vesměs vznikají klasické ulice - veřejné prostory navazují na stávající. Hranice, transformovaná v železnici potlačuje svou bariérovost vysazením na viadukt.

SOUČASNÉ HRANICE A BARIÉRY

Největší bariéry města se dnes vyskytují na hlavních silničních tazích městem. Kromě těch, které kopírují původní hranice města se jedná především o radiály. Tyto často kopírují hranice čtvrtí a jsou ve struktuře patrné. Pokud nemají jinou specifickou funkci kromě té dopravní (nejčastěji se jedná o historicky významné bulváry (Unter den Linden)), jsou zároveň bariérami ve struktuře města.

Pokud silnice kopírují původní hradby, v radiálním směru jsou čtvrtě propojeny ve veřejných uzlech (podcentrech). Na křižovatkách hlavních silničních tahů zpravidla nedochází k vytvoření významějších veřejných uzlů.

Berlín má vzhledem k urbanismu města v historii jednu “výhodu”, kterou je jeho vybombardování během druhé světové války. Veřejné prostory tak mohly vzhledem ke svým funkcím upravit své proporce a poskytnout tak odpovídající prostor jako dopravním prostředkům, tak také chodcům.

Hrabu se v mapách

a furt se na něco ptám:

HRANICE

- jak to funguje jinde?

- kde jsou mezi čtvrtěmi/městskými částmi obecně znatelné a kde neznatelné a proč?

BARIÉRY

- jak vznikly?

- jak s nimi město pracuje?

TRANSFORMACE BARIÉR/HRANIC

- překonat nebo využít

- JE NUTNÉ HRANICE POTLAČOVAT?

- jaký je důvod a motivace pro srůstání částí města?

- jaká je motivace pro rozdělování?

- jaká je motivace pro využití hranice jako lineárního prvku -> bariéry

- JAKÉ TYPY VEŘEJNÝCH PROSTOR VZNIKAJÍ NA ROZHRANÍ?

EVROPSKÁ MĚSTA
- jejich bariéry v historii
- co se na jejich místech stalo/děje?
- jsou zároveň hranicemi čtvrtí?
- místa spojení/srůstu x místa odloučení na pův. bariérách

a píšu si nějaký postřehy:

BARIÉRY V HISTORII

- HRADBY (BAR ^ HRAN) -> ŽELEZNICE

-> SILNICE

-> parky, ulice

- ŘEKA (BAR ^ HRAN)

- okolí tvoří hranici - ne přímo onen prvek

- odstraněním fyzické BARIÉRY neodstraníme HRANICI

- pro potlačení HRANICE nutno neměnit proporce navazujících veřejných prostor (Je nutné hranice potlačovat?)

Mise diplomová práce a věci okolo studia

Téma:
PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR V URBÁNNÍM PROSTŘEDÍ JAKO PŘÍLEŽITOST (k rozvoji)
Podtitul:
Aplikace v centru Prahy

- a do toho všeho se mi ve škole fakt líbí a uvažuju nad něčím takovým jako třeba být zase v ateliéru u Kotase a vrátit se ke svýmu dávnýmu snu?

Výběr diplomky - teď už fakt

Nabízejí se mi tři témata - musim to napsat, protože jinak si to zas rozmyslim...

ROZHRANÍ, HRANICE

1) Soutěž na Železniční muzeum v Praze na tom divnym dopravním místě na ROZHRANÍ Karlína, Vítkova a Žižkova - vlastně je to divná shoda náhod tohle téma, asi ho teď trochu favorizuju. Myslim na udržitelnost, životní cykly, vtělenou energii a inkluzi - do tohohle to sedí - a dostanu tam i trochu mýho nadšení do dopravy.

2) "Náměstí" Republiky v Neratovicích - oblast na ROZHRANÍ mezi náměstím, parkem a parkovištěm. Taky se nachází v podivném prostředí mezi rodinnou zástavbou, pokusy o vstupy socialistického rychlostavění (paneláky s parterem, dominanta kulturního domu s úřadem) - ROZHRANÍ zde vytváří také železniční dráha, která celé náměstí přetíná skrz na skrz.





3) Neopustit Milovice - do kterých se můj vedoucí diplomky asi docela zamiloval. na ROZHRANÍ vesnice a sídlištních celků, na ROZHRANÍ kulturní a živoucí přírodní krajiny - na ROZHRANÍ, kde leží těžiště budoucnosti Milovic.

Jednička vede - jen mě trápí ta soutěž, která to téma vlastně hodně zpopularizuje - ale tak když mě vyhoděj za rok u obhajoby, pořád se můžu zdokonalit v hraní na basu a s nějakejma podobnejma lůzrama zaožit kapelu a žít z ruky do huby a užívat si tu svobodu.

Nemám říkat achjo - tak teda ach ne.

Děkuji

...za komentáře čtené 3 týdny po odevzdání projektu. Po jeho proprání a ustavičném přemýšlení o rozuzlení. Na tento web jsem už v podstatě zapomněla a teď mě velmi mrzí, že jsem mu nevěnovala více pozornosti. Prosím o odpuštění a slibuji, že budu příště trpělivější. Mrzí mě, že anonymním (nebo možná jen jednomu) nemohu odpovědět příměji než touto blogovou cestou. Pokud se tu ještě objevíte, ráda budu komunikaci živit častěji než jednou za dva měsíce.


Rozuzlení projektu pro Milovice: Hada jsme se nepustili, drželi jsme se zuby-nehty toho sci-fi nápadu tak, že jsme všichni nakonec uvěřili jeho obrovské síle. Finální prezentace ve škole nám poněkud otevřela oči, ale my pořád tak nějak víme, že vizionářský smysl tu je. Stále si skicuji jiné možnosti a po dnešku mám znovu chuť jít do Milovic s diplomovou prací. Pro mě nejsou Milovice zapomenuté ani nejsem ta, co se sem dlouhou dobu po poslední prezentaci nechce vracet. Moje myšlenky jsou furt tam, stále usídleny na Armádní, během Votvíráku jsem byla v tamté cukrárně, seděla na zahrádce, pozorovala děti na hřišti jen pár metrů od té spojnice, na který se jen tak tam a zpátky projíždějí červená a černá ferrari a která během krásných dnů odhaluje skrytý městský život.


Mrzí mě jen přístup radnice, do které jsem vkládala od počátku velké naděje. Během poslední prezentace (v přítomnosti jen několika zastupitelů a takřka bez veřejnosti) jsem pociťovala neupřímnost a velkou nadsázku, ale třeba to byl jen můj vnitřní pocit. Doufám, že výstava našich prací v prostorách radnice bude zpropagovaná trochu lépe a umožní obyvatelům se znovu zamyslet nad místem, kde žijí. I kdyby to mělo být jediné poselství, které naše práce předají, byla bych za něj moc ráda.


 "NEMÁME ŘEŠENÍ, JEN NABÍZÍME JINÝ POHLED NA VAŠE MĚSTO."

Dále prosím: Ptejte se po výsledcích studentských studií, pokud vás skutečně zajímají. Tažte se svého starosty, jak to vše dopadlo, přijďte se podívat na výstavu a reagujte na podněty na ní získané. Je to vaše město. Vy zde žijete, váš je veřejný prostor, tak ho chtějte využívat, chtějte od svého města víc!"


všechny naše postery si můžete on-line prohlédnout zde: http://www.ateliersepka.cz/

Komentář k prvnímu odhalení nového konceptu

Had byl již v počátcích reakcí na roztříštěnost Milovic a různorodost jejich jednotlivých částí. Dalším argumentem pro je jasná touha lidí po propojení Milovic a pro smazání jasně vnímaných bariér (mezi které je nejčastěji řazena železnice). Obrovský potenciál jsme od začátku vnímali v centrální ose Milovic - ulici Armádní/5.května - pohyb po ní je během hezkého odpoledne či víkendu je obrovský a pozorováníhodný. Je však jasné že podmínky pro nějaké vyšší naplnění tohoto pohybu jsou bídné - lidé se málokde mohou zastavit a pohyb vnímat, málokde najdou klidné zákoutí pro setkání a setrvání - tyto myšlenky byly hlavními tématy našeho návrhu. V nejbližší době sem dodám rozřešení naší týmové práce. Jde v zásadě o vizi, která jednoznačně zdůrazňuje potenciál této centrální páteře města Milovice, která může město propojit a rozhýbat...

Milovice před 2. prezentací

"...jednoduchý had, který se usadil na hlavní třídě se mi zdá dobrý." Jan Šépka

Milovický týden a poprezentační nálada

Milovický týden nejlépe vystihuje video jednoho našeho diplomanta, takže sdílím a děkuji Ondrovi Vojtíškovi za jeho sestavení.

Noci se prolínaly se dny a já si rozhodně užívala workshopovou atmosféru (a získala závislost na pokerových večerech/ránech). Práce nějak postupovali a my se dostali skoro až k návrhu řešení - krásné skicy na publikum v Milovicích zapůsobili a obecně jsme se skoro všichni líbili. Tak, že nás zveřejnili v Milovické TV: http://www.ppna.cz/tvmesto-milovice/index.php?pg=10&pg_typ=1&item_id=2546&lng=cz&PHPSESSID=8b553a9feb770c21f72163b0429f7afd

Bohužel o pondělní prezentaci se nedá říct totéž. Přišli kritici a odborníci a Monika Mitášová si rozhodně nebrala servítky. Pochopila jsem, že slovenština umí být pěkelně ostrá. Diplomanti povětšinou věděli jak na ně, my ostatní jsme se trochu okoupali. Prý jsou naše termíny jak za socialistického plánování a vesměs jsme na město zbytečně hodní. Obecně kritikům ve všech konceptech chybí konvence a využití architektonického tvarosloví v řešení problémů. "Spláchlo se na Masárně"

Reakce vedoucího ateliéru nás tento čtvrtek lehce uklidnila - možná to měla být motivace pro práci do dnešní konzultace. Tak jsme se ve čtvrtek znovu pobavili o hlavní síle našeho konceptu, rozepsali jsme ji do několika jasnějších hesel a zkoušíme plánovat jako za socíka - teda vlastně ne: zachováváme charakter vojenského plánování - a zkoušíme tak stavět město. Já se patlám v zeleni a je toho zas nějak moc.
Poslední dobou hodně přemýšlím a taky se hodně vzdávám - ujel vlak konceptů a každý z těch našich má něco do sebe - náš je trochu Maierovský, takže Dušan zase nebude, tak jen doufám, že to ustojíme a dostaneme známku. Víc od tohohle konceptu asi už nežádám.

Poslední přípravy na workshop

Snaha objevit něco víc než dosud se nesetkala s příliš valným úspěchem - letiště je prostě velké, přilehlé sídliště Boží Dar taktéž a zelený pás se už nedá studovat bez přímého vstupu dovnitř - nehledě na to, že písek už tu asi nevytěžíme a podivný projekt s nutností vykácení velkého kusu lesa stále nemá jisté jméno ani účel.


Mezi otazníky a neustálou snahou probudit v sobě vizionáře nalézám stále nové články, stále nové informace. Přírodní prostředí má zde opravdu vysokou hodnotu, jak jsem předpokládala od samého začátku bádání a jak potvrzuje tento článek: http://arnika.org/byvaly-vojensky-prostor-milovice-mlada . Jednu větu jsem si vepsala na jeden z mnoha lístečků s poznámkami:
"Milovice jsou jediným místem, kde se zachovala příroda Polabí tak, jak vypadala před sto lety."
- tohle je třeba chránit.


V Milovickém Echu z října loňského roku jsem objevila článek, který se věnuje fenoménu vody na území Milovic, jeho potenciálu a předpokládanému využití - budou tyto vize naplněny? Podobně jako starostou slíbené připojení k internetu? V článku se také objevila krátká polemika nad návazností Josefova a zeleného pásu - až překvapivě se jejich vize zeleného pásu potkává s tou mojí - ano, spolupráce s fungujícími spolky - to je cesta k úspěchu.
http://mesta.obce.cz/mool-vol/dokumenty2.asp?id_org=9519&id=6708&vol_stavzobrazeni=2


A ještě jeden článek, krásně shrnující Milovickou historii: http://cestovani.idnes.cz/igcechy.aspx?r=igcechy&c=A060112_092919_igcechy_tom 
""Příroda tady byla zakonzervovaná, vojáci nepoužívali hnojiva, a co zničili, jsou jen bodové záležitosti," říká kolínský biolog Vladimír Vrabec. Byla to zvláštní symbióza, ale je to tak: mezi pásy tanků a vybuchujícími granáty se podařilo přežít druhům křehkých motýlů a brouků, kteří už jinde v celé zemi nejsou..."

Zajímavý je pak neuskutečněný záměr Škodovky využít bývalý VVP jako zkušební polygon - jasně, potřebovali kopec - na letišti by to snad tolik nevadilo...

Na závěr přidávám závěrečné slajdy z připravované prezentace konceptu zeleného pásu a Božího daru.

Hledání konceptu

Hledáme koncept - Bojujeme o koncept - bez systému a bez jednotícího nádechu - koncept nám byl sice shrnut vedoucím ateliéru, ale dále se drobí a rozpadá - chybí mi Maierovo systém, schází nám zodpovědná nápomocná ruka - dovoluji si tvrdit - nicméně nás od neděle čeká pětidenní koncepční tour, ze které by měl jeden jediný (koncept) vyjít jako vítěz - a já věřím, že to bude ten nejlepší;---).

Milovice jsou velké a všude je co zlepšovat - naším cílem by mělo být osvětlení základního systému fungování celku a jednotlivých částí - jde o základní kostru, která je výše zakreslená - chtěli bychom aby lidé užívali svůj čas více pospolu, chceme aby je určité prostory lákaly k využívání. Město! by mělo býti městem alespoň v některých aspektech - jak vytvořit městské prostory na pomezí vesnice a sídliště? Jak by měly vypadat?

Mými body zájmu jsou v současné době: Zelený pás a Boží dar.

Zelený pás je místem spojení města s přírodou, taktéž místem propojení přírodních oblastí navzájem. Milovickým by měl nabízet především prostory pro krátkodobou rekreaci s možností napojení na cíle rekreace dlouhodobější. Do přírodního pásu by měl architekt vstoupit pouze drobnými zásahy pro oživení a snadnou orientaci v parku - navrhuji tedy jednotící orientační systém s několika zastaveními - funkčními dle funkcí spolků, působících v Milovicích.

Boží dar - rekreačně sportovní zázemí Milovic

Milovické ztráty a nálezy

Týden bádání

Po týdnu bádání jsem došla k tomuto závěru - Milovice jsou strašně velké, mají bohatou a nejednoduchou historii, hromadu nevyužitých/žitelných ploch a hodně mladých nespokojených lidí.

Ale jsou vybaveny na vývoj - místní ČOV (postavena za sovětské okupace města) má kapacitu pro 80 000 lidí - takže růst můžeme.

S čím jsou lidé nespokojeni?
- V jedné anketě jsem zahlédla, že s novým zastupitelstvem.
- Rozhodně s nepořádkem, nebezpečným prostředím především v noci, s některými obyvateli a se záměry na rozvojovou plochu letiště.
Jenže mladí lidé jsou nespokojení velmi často.

Naopak jsou spokojeni se zelení a přírodním prostředím okolo (když není plné odpadků) a s cenami bytů.

Názory na letiště se velmi různí, ale solární elektrárnu by tam nechtěl skoro nikdo.
Obyvatelé jsou dost hrdí na to, že jsou Milovice nejmladším městem ČR (ikdyž někteří neví, co se tím myslí).

2. Milovice město pro lidi

1. Milovice město zeleně

- když už, tak pořádně - sídliště Boží dar

Setkání se zastupitelstvem a první kroky na Milovické půdě

Již na první schůzce ateliéru, po zapsání do školních archů, byly vytvořeny projektové týmy. Sotva jsme tušili co bude, jsme se upsali a není cesty zpět. Náš tým (pro mě tým 1, jelikož jsme zařazeni vždy na jednu hodinu odpoledne) tvoří dvě Zuzky, jedna Hanka a jeden Radek. Všichni tak trochu nadšení urbanisté - i tak máme k tomuto tématu a stylu ateliérové práce velký respekt.

Nečekáme na nic a hned další ráno vyrážíme na setkání se zastupitelstvem do Milovic. Milovičtí nás vítají s nadějí v očích, většina z nich totiž neví, co jsme zač. Jsem trochu překvapena jejich jasnou představou a vervou do smysluplného rozvoje tohoto nezastavitelného "stroje na bydlení". Je to moje první setkání tohoto druhu, nicméně je mi jasné, že oni skutečně chtějí dotáhnout svou práci do úspěšného konce. Pozorovat je je fajn, ale příště bych se taky mohla zkusit na něco zeptat. Na závěr se jdeme podívat do sálu, kde bychom měli za měsíc strávit týden workshopu - zastupitelé nám nabízí i jiné, příjemnější alternativy, práce a zvyky architektů jim však mnohdy vyrážejí dech - sál tedy zatím vítězi, ikdyž je promrzlý a opravdu velký.
Jelikož byla diskuze dlouhá a zima velká, vyrazili jsme po rychlém obědě v místní pizzerii na objížďku města autem. Jak malí kluci jsme však neodolali kouzlu vojenského letiště a opuštěných objektů - zajímalo by mě jak tyhle ruiny vnímají místní obyvatelé.

Ateliér Šépka: Vize pro Milovice

Milovice je město blízko Lysé nad Labem, město s bohatou historií, město přitažené železnicí k mocné Praze. Moje generace je nedávnou historií tohoto území již málo poznamenaná. Většina mých starších známých má při vyslovení Milovic jasný obraz tohoto prostředí - před jednadvaceti lety odsud odtáhla ruská vojska, která zde sídlila již od roku 1968 - tehdy to byla pro Čechy úleva, Milovicím však odkaz tohoto období na území zůstal a především tato doba má největší vliv na to, v jaké situaci se dnes nacházejí.
Mezi dvěma tradičně rostlými vesnicemi vznikl obrovský sídlištní komplex (část Mladá), který se tak stal centrem nové srostlice. Dalším přílepkem je pak sídlištní komplex při areálu Milovického letiště (Boží dar). Obě sídliště zela po odchodu vojsk prázdnotou, většina bytů v části Mladá se však brzy stala sídlem velkého množství mladých lidí z větších měst, kteří zde nacházejí především levné bydlení v nedalekém kontaktu s Prahou, popř. Mladou Boleslaví. Velmi často zde rozjíždí svůj rodinný život ale velmi často v něm pokračují v jiných městech či vesnicích. Věkový průměr Milovic je 23 let, jen pro představu - lidé zde nestárnou, mají hodně dětí. A populace neustále vzrůstá. Spousta objektů zůstává nevyužitých a již žijí vlastním životem. Město s 12 000 obyvateli postrádá ducha, málokomu je opravdovým domovem. Město s 12 000 obyvateli má zastávku vlaku, Tesco a Penny, také nově opravenou radnici, ale chybí mu centrum, hlavní třída, náměstí.
FA ČVUT, tedy tři ateliéry byly zastupitelstvem osloveny, aby nabídly městu možnosti. Ateliér Maier, Ateliér Jehlík a Ateliér Šépka - od každého se očekává něco trochu jiného - my zde hrajeme roli vizionářů a já jsem celkem zvědavá, co na to zastupitelstvo a především obyvatelé - uvidíme cca za měsíc na první veřejné prezentaci.

Úkolem tohoto blogu je rychlé zanášení myšlenek k projektu, nabízím tak možnost nahlédnutí do kuchyně našeho týmu. Budou zde fotky, skicy a podobně - alespoň doufám. Budu také ráda za jakékoli předmětné příspěvky k tomuto tématu.

Letní semestr 2012: Mise Milovice

Dnes proměňuji svůj blog, dnes chci už být dospělý architekt. Dnes začíná letní semestr, prožitý ve znamení posledního regulérního ateliérového projektu na moji alma mater. Poslední normální projekt - a zároveň taktrochu splněný sen - co mi to přinese se ještě uvidí, zatím jsme na začátku cesty, plni očekávání, v napětí a trochu strachu.