Reklama:---)

vkv_bordo.jpg - Image - Photobucket - Video and Image Hosting

Blogged with the Flock Browser

Miluju Prahu

Neznám kouzelnější místo. Když se dostanu do centra a ať jsem tam po kolikáté chci, vždy mě ohromuje svou krásou tohle městečko sta věží. Stačí se projít po Karlově mostě, když už je pryč turistická špička a odevšad na vás dýchá ta atmosféra, ten pocit krásy všude okolo sebe, člověk nestíhá otáčet hlavu po všech těch věcech, které už tolikrát viděl. Normláně by se asi staly stereotypem, jenže Praha má asi zvláštní moc, tak mi vždy svými kousky vykouzlí úsměv na tváři a já můžu být, mezi nervozitou z každodenních davů, hrdá na to, že žiji zde, v koutě ohromné koncentrace krásných děl. Děkuji...

@---( Punky )---@

Mám dnes šťastný den, nejlepší z blažeýých...

..osud mi půjčil zrak, aby vás rosvítiil trochu, aby mi osvítiil i ten nejhlubší kout...obraz je věčný a zbytek je jen stíín, a chvíle stojí, ať mít jí smím...(Obraz Doriana Graye)



Po včerejšku, kdy jsem se, ani nevím proč, ocitla tak trochu na dně, se mi dnes zatím zadařilo vše, co šlo - zubař, občanka, kadeřnice... Všechno jde jako po másle. Navíc jsem k ránu stvořila své deskriptivní dílko s názvem "Milenci v poli" - jen pohleďte:---)

Myšlenek bylo pro tento zápisek opravdu hodně, ráda bych tedy alespoň některé z nich reprodukovala.

Pohled z Petřinského (Petřiny) kopce ve mně každý den vyvolává dojem, že paneláky jsou v podstatě vojáci, bojující proti sobě, těžko odhadnout, kdo s kým a proti komu. V dnešní době tyto zašedlé obrněné roboty barví do různćh veselých odstínů, nejčastěji do pastelových barev, tady v našem okolí vede rozhodně losová a jí podobné barvičky. V poslední době se však stává, že panelové sídliště působí opravdu jako vojska, která jen někdo probarvil rozmanitými barvami. Z nudné šedi tak vzniká veselá, ale jinak charakter neměnící podívaná. Tak co s tím?

Zjistila jsem, že každý svůj život zakládá na naprostých odlišnostech. Může to být touha po nejlepších výsedcích, nebo touha po penězích, touha po kráse atd. Můj život stojí na lásce - k rodině, k mému muži, k divadlu, k architektuře, k hudbě - a jen věrnost mi razí cestu dál a dál.

A každý má svůj sen. Můj sen je odedneška proletět se v opravdové helikoptéře s tím aerodynamickým tvarem a velkou těžkou vrtulí:---) Nenašla jsem nikde přesně onen typ, jen něco přibližného (ta moje má protáhlejší čumák a tvarovaná skla), dnes jsem ji viděla na heliportu n Větrníku, krásnou, černo-žlutou...:---)

Teď zas pádím na matiku, achjo, achjo, áchjo...

Knihovna - jedno velké faux pas

Blogged with the Flock Browser

Neuvěřitelně neuvěritelné...

... a nebo naprosto očekávané?:---)) Po dlouhých nákupech bot - s úspěšným koncem (děkuji Zuzko a Péťo za trpělivost) jsem se konečně našla čas na to, zajít na sbor abych konečně také prožila zkoušku s Theou. Cestou mě napadlo, že by bylo vážně legrační, kdyby znala Milana (Königa) :---)) Tak jsem o přestávce ukázala svou "Ženu a život" holkám a Thea též nakoukla. Pak se zeptala: "A jak ty znáš Majdu Borovou?" No není to legrační? Ona s Majdou vyrůstala a s Milanem se potkává na výuce zpěvu. A mě už to ani nepřekvapilo... svět je prostě malý - od Techtle Mechtle k Milanovi - co mě ještě čeká?:---)

Thea ve mě vyvolavá zvláštní pocit, je to něco úplně jiného než s Leonou - pořád se nás ptá, jak nám co vyhovuje, co neumíme a tak. Když mluví ke sboru, dívá se každému zpříma do očí, což způsobuje určitý pocit důvěry. Asi mě má za blázna, nebyla jsem dnes ve své kůži, ale zapůsobila na mě. Najednou nemám strach vůbec nic říct, vlastně mám nutkání některé věci, co mě trápí, sdělit. Bohužel jsem tak asi ublížila Martě, což vůbec nebyl můj záměr, jen jsem měla nějaký pocit, pak jsem to najednou měla na jazyku a bylo:---/

Mrzí mě, že v Carillonu vlastně přesluhuji, že už tam nemám co dělat, že budu muset třeba brzy odejít. Mám ráda zpěv, mám ráda sborový zpěv, ale NEMÁM RÁDA ZMĚNY. Nemám ráda, když něco končí;---(

Dáma s kaméliemi

Poslední březnový termín jsme využili především proto, že bylo celý březen 50%ní vstupné, což s při cenách vstupenek v TaFantastice velmi vyplatí. Urvali jsme tedy jedny z posledních míst v poslední řadě na balkoně a mohli jsme se nechat oslňovat dalším Pavlíčkovým muzikálem.

Byla jsem ve velkém očekávání, po Obrazu Doriana Graye a také po prolistování programu. Tento muzikál se zdál opravdu na první pohled dost netradiční. Ztvárněno na motivy stejnojmenného románu A. Dumase ml., přeneseno do současnosti. Z mladého právníka Armanda Duvala se stal Adam Barant (Miloslav König), zpěvák rockové kapely (která je zároveň živou kapelou na jevišti), z kurtizány Markéty pak zpívající hvězda (Bára Basiková), podporovaná svým milencem, vlivným a vysoko postaveným Baronem (Kamil Střihavka). Příběh je plný nesobecké a opravdové lásky Adama k Markétě, která nakonec neodolá a vzdává se své kariéry. S její nemocí žijí oba na soukromém místě v přírodě. Když už řekne Markéta Adamovi své ano, objeví se jeho otec, který nemůže přenést přes srdce Adamův odchod z advokátní kanceláře. Tato návštěva převrátí celý příběh naruby a ten pak končí tragicky. Není třeba říkat vše doslova, buď ten příběh znáte a nebo si prostě zajděte do TaFa:---)

Další důvod, proč jsme na muzikál šli, je samozřejmě obsazení hlavní postavy Adama Milanem Königem (v alternaci s Vojtou Dykem (hvězdou ze seriálu:---)) a nejen to, konečně se v Praze také objevila Eva Kratochvílová - ano, přesně ta herečka, z které nadšení pro divadlo sálá v každém gestu. Mám pro ni slabost, no:---) Hraje zde roli bez alternace, roli Markétiné kamarádky a začínající zpěvačky, která se vdá za kytaristu z Adamovy kapely a vlastně nahradí v kapele samotného Adama, když ten zmizí za Markétou. Je to taková bláznivá postava - jak šitá pro Evičku:---)) ... a taky si v muzikálu neodpustí zahrát na své božské violoncello:---)

Důležitou roli hrají tři chlapicí (želváci), kteří nejen že hrají Adamovy kamarády, v podstatě také provázejí celým příběhem svými božskými pohyby, v kterých se občas přidají i ostatní herci, což je docela zajímavý úkaz dokazující bezesporu kvalitu herců a hereček.

Dostala mě síla celého příběhu, párkrát mi i slzička ukápla:---), opět mě ohromily výkony herců (zpěváků). Třeba Milanovi podle mě tahle role opravdu seděla a představa Vojty ve stejné roli plachého mladíka nás přivedla k jistotě, že by celý muzikál jistě úplně změnil výraz, což by mohlo být docela zajímavé srovnání (jenže nemám tolik peněz, žejo:---). Milan tedy nezklamal a byl opět okouzlující, dechberoucí, způsobující svým hlasem běhání mrazu po zádech...:---) On se v muzikálu asi neztratí (a asi nejen tam), z Evičky jsem byla zase celá vedle jen co se objevila na pódiu, byla jsem tak šťastná, že ji zase vidím na prknech, co znamenají svět. Je báječně trhlá, je báječně zapálená a roli bláznivé fanynky hraje opravdu vtipně a přesvědčivě. A výkony ostatních herců - ty už všichni znají - PA-RÁ-DA!:---)

Dáma s kaméliemi se dost podstatně liší od Obrazu Doriana Graye, je to úplně jiný styl podání, úplně jiné zpracování. K Dorianovi mám ale pořád o dost bližší vztah - možná kvůli té báječné scéně "za obrazem", možná kvůli efektům, jistě ale také kvůli hudbě, která je také dost odlišná od Dámy, působící neustále, i po 150ém přehrátí:---)

Nesmím zapomenout na to, co vlastně přišlo po představení. Evička kamsi ZASE ve spěchu vezla své cello, jenže já ji musela pozdravit. A tak jsme si v rychlosti řekly pár slov a ona neopomněla opět podcenit své kvality:---) Milana jsem potkala, když jsem se vracela zpět ke stolu a hned jsem mu řekla, že je tu můj muž se mnou. A on přisedl k nám. Víte, nakonec jsme s ním, oním hlavním HERCEM celého muzikálu:---)))))))) skončili na večeři U chlupatého ducha. (Muzikál začínal ve 14:00). Kluci si pěkně pokecali, já se pěkně najedla a šupky dupky do pelíšku:---))

---POOOSTŘELMŮŮŮŮVEK--- (mimochodem v dubnové Ženě a život najdete rozhovor s Milanem, a nejen to:---)