Ja sama

Kolecko se uzavrelo. Dny nepochopeni a domyslu jsou snad pryc. Byla jsem to zase ja a stanovila jsem si v sobe rovnovahu. Ja sama. Myslenky zas muzou nekam smerovat.

Najednou nechceš bojovat?

A taky nikdy nevíš, co jsi chtěla říct, když je to potřeba říct nahlas. Meleš si svoje příběhy v hlavě a jsi silná. Proč zvenku padaj slzy a klepe se člověk, když vevnitř stojí tvrdá skála plná nasbírané zloby? To, na co se v duchu ptáš, nikdy nahlas nezazní. A tak se to pere a na to důležitý si ne a ne vzpomenout. Blbý načasování zatmění. A ten člověk, s kterym tuhle zlobu sdílíš, on je jedinej a on to uvnitř tebe chrání, protože ví, že to tak chceš. Nenutí tě to říct nahlas a tatam je upřímnost o které jsi ve světě vždycky snila. Najednou nechceš bojovat?

Vzdycky

Vzdycky kdyz projizdim tubusem mezi Rajskou zahradou a Cernym mostem, myslim na tebe a jak by to cely byvalo bylo, kdybychom uz tenkrat vedeli,jak spolu mame bejt. Zdalo se mi o tobe a otevrit oci bylo tak tezky, dnes v noci. Jak bych se nemusela cejtit ted, kdyz bych mela svuj prostor u tebe a tys mi ho chranil. Tady bys me pozadal o ruku, vim to, protoze tehdy to bylo tak specialni, tak originalni, tak strasne zapamatovatelny. Kez bys dnes byl jako v tom snu. Spokojeny.

Spánek

Kniha, kterou jsem dostala k Vánocům. Kniha, co v ní zas hledáš ty kusy sebe. Smyšlenina, kterou srovnáváš se svým reálným životem. A z těch drobností skládáš svůj svět a utvrzuješ se v tom, že tvoje rozhodnutí byla správná a jediná možná. A seš vděčná za to, co ti život přines a jen se bojíš, kdy přijde ta chvíle, kdy se tahle cesta ocitne na stejnym scestí. Kdy uvidíš totéž, jen staršíma očima.

Je bezny

Je bezny, ze spolu lidi, co spolu nechodej, chodej do kina na filmy o sexu, je bezny ze vykladaj lidem kolem sebe jak se maj blbe a pak pres vsecky pomoci a rady se vracej zpatky tam, kde vedej, ze jim zase blbe bude... Prosim, uz me nikdy nezadejte o radu, uz nikdy si nestezujte a hlavne me nikdy nezvete na svatby a oslavy zakladani rodin, protoze se nenechate poucit a tenhle podelanej svet pujde do vetsich sracek nez je... A mne bude lito ze nekdo dalsi bude stejne nestastnej jak vy a mozna vic a tech nestastnejch bude mraky a k cemu to... Zijeme v iluzi a kazdej zvlast se v tom utvrzujem. Verime snum, ktery nezname, protoze sme se tak snad jednou rozhodli. A utvrzujem se v tom, co sme si vysnili a uz nevnimame okoli a verime jen tomu snu. Tenhle svet je asi konecnej, jako zivot kazdyho z nas. A nezbyva nez hrat tuhle hru dal, protoze tuhle fungujici skutecnost nam vymezila metoda, a kdo ji nerespektuje, nema a nemuze mit zadnej smysl. Tak ztracim idealy vztahu, idealy rodiny a idealy zivota obecne. Nejsme ohledupni, nemyslime na ostatni a uz vubec ne dal, za ne. Vys. Vis?