Uprostred noci

Uprostred do noci kdyz se vtira cerna myslenka, vracis se do nejhlubsi sebe a zpovidas nebe, ktere te unasi po skoku z hrany zeme. Bude to den, co te stvori, jak fenixe z popela mrtvych hvezd. Bude to pevna v ruka v tve ruce, co stvori ten den zprostred cernoty smyslenych cest.

zrcadlo

a tak stojíš konečně na zemi
a koukáš do zdi
na ty cesty, co kreslíš mezi cihly
přitom chybí ti zrcadlo.

Zrcadlo doprostřed srdce,
vědět, že je. Tušit kterým směrem
k rozbušení
vyrazit.

Čteš listy padající z nebes,
nevěř a trhej,
rozhlížej se, snad najdeš
si zrcadlo.