Bylo to báječné být zase po delší době v Postřelmůvku, být tam s našima, obcházet příbuzné a večer zajít do hospůdky pozdravit svého muže a pokecat s místní omladinou. Chystali se další den do sklípku, postarší karosou kamsi pod Brno blízko Lednice a já dosud vlastně nevím, jak dopadli. Poslední zmínka o nich přišla kolem desáté večer odněkud v blízkosti Brna, kde se jim porouchal autobus...drama s nejasným koncem:---)
My se mezitím celý den věnovali trochu jiným věcem. Chtěla jsem si zajet nakoupit do Šumperka nějaké ty boty a zase jsem si přivezla akorát nový kalhoty a pár krabiček z bazaru, není to ironie?
Jako neřidič jsemsi mohla i k obědu v Postřelmově dát něco ostřejšího a ač ostatní nad velkými porcemi funěli a někteří dokonce neodolali si víc než půlku nechat zabalit, já si v klidu pochutnávala a pak mi bylo teda taky trochu těžko, ale svou misi jsem splnila, rozumíte?:---)
Tatínek se hned potom jel projet v krásném červeném Sharánkovi, což je autíčko opravdu velmi libové a moc pohodlné a tiché...prostě VolksVagen:---)
Po krátkém odpočinku se přiblížil večer, čas našeho odjezdu, tak jsme ještě u strejdy lupli pár panáčků a už se muselo jet, to aby ráno zas prý nebyly mlhy. Ikdyž jsem celou cestu prakticky spala a moc aut v tu dobu ani nejelo, vždycky když jsem se probrala, byla jsem hrozně nervózní a měla jsem zlé tušení, že by se jako mohlo něco stát. Možná to byl náš příjezd domů, seznámení se s novými hmyzími obyvateli, kteří se stihli za tu chvíli u nás doma pěkně zabydlet a dnešní vystěhovávání těchto tvorů, které už jsem po delší době nemohla vydržet a bylo toho na mě všeho trochu moc a bylo mě to všechno tak hrozně líto a teď čekám na svého muže v náladě taktrochu pod psa z toho všeho, co bylo, určitě ještě bude, co nového přijde, s čím se v blízkých dnech budu muset potýkat a tak...
Krásná představa studií na FA zase trochu vyprchala, ikdyž mám vážně pocit, že se těším, až konečně projdu turniketem na svou kartu a strávím první den ve věžáku, patřícímu FaStu, že tři cvičení v kuse bude paráda a já se snad dozvím něco nového, co by mě třeba i konečně zajímalo...pomalu s rostoucí únavou tako představa prostě vyprchá, nedá se nic dělat, snad jen dopsat tenhle příspěvek a jít spát, abych byla ready steady GO!!!
neděle 30. září 2007
úterý 25. září 2007
pondělí 24. září 2007
Dlouhý pátek
Zdravím své neozývající se čtenáře a ozývám se opět po kratší době strávené ve velmi okouzlující práci. Ani v pátek tomu nebylo jinak - od rána na Anežce (rozumějte v Klášteře svaté Anežky) osazování menších plátů, čištění skel, lezení po lešení:---), utahování šroubků, uklízení, spousta legrace, vážně:---) Moc se mi tam líbí a to už tam půjdu jen třikrát. Jsou tam hrozně zajímaví lidi, je to zase něco trochu jiného než lidi ve škole, na sboru a tak. Díky za to, že jsem si tam mohla užít aspoň těch 14 dnů, bylo a je to báječné. Někdy se o nich zmíním víc, aby řeč nestála.
Skončila jsem v pátek v práci o něco dřív, abych stihla odpolední program na Gymnáziu Nad Kavalírkou - festival školních kapel. Legrační byla cesta plná nostalgických vzpomínek na středoškolní rána. A pak výstup z tramvaje a vzpomínka na cestu kolem Lékárny, kde jsem párkrát potkala Mílu Königa. V klidu tedy kráčím k přechodu, za kterým pohazuje svými vlasy jakýsi mladý pán. A brzy už kynu, vesele mávám, neboť je to taková náhoda, s kterými já se často nesetkávám. Takže kdybyste někdo chtěl vidět Obraz Doriana Graye v hlavní roli s Miloslavem Königem, tak máte možnost 20.10. ve 14:00 a 17.11. Je to nádhera, rozhodně doporučuji:---)
Nahoře na kopci jsem se potom setkala s některými členy dávného Benzenu, s některými profesory a pak také s těmi kýženými kapelkami. První hráli Colorhats a já zavzpomínala na časy dávno minulé, když jsme byly ještě s Klubajznama parta a pařily jsme na jejich koncertech a vyváděly hlouposti. Bohužel Klubky z různých důvodů nemohly dorazit a tak jsem vzpomínala, poslouchala a pobrukovala si v klídku téměř v leže v amfiteátru. Užívala jsem si i možnost mluvit během písní, což je sice neslušné, ale tady se to tak nebere:---) Druzí se objevili na scéně P.L.F., což je kapela benzeňáka Michala a jeho bratra a je to báječné oddechovka v mnohém ovlivněna Mňágou a hlavně Žďorpem. Příjemně obohacovali přestávky mezi písněmi vtipnými bezprostředními hláškami, na rozdíl od Kolorhetíků:---) Nedá se svítit.
Někdy během Colorhatího vystoupení (ve kterém mi velmi chyběl ploužáček Nikdo není doknalý, nebo jak se to jmenuje:---) se objevil mezi diváky podivný kudrnatý chlapec. Obě jsme s Luckou zbystřily a já říkám: "To je Hynek!!!" Jak dlouho jsem ho neviděla a on je pořád stejně malý, stejně kudrnatý, stejně free...prostě Hynek. Zanedlouho si všiml i on mě, což potvrzovalo to, že to Hynek je a já za ním tedy přišla hodit řeč. Aby bylo tedy jasno, Hynek je dávný organizátor akcí Děsíru, který již dnes značně znečinněl, neboť se prý plně ponořil do studia. Jak se na naší akci obejvil? Ano, byl součástí poslední kapelky. Zajímavé je, že ze všech těchto kapel mi byly vždy nejblíže bubeníci - Matěj, který mě na akci pozval, benzeňák Michal a ó náš slavný Hynek - sláva jim všem!:---)) Nicméně, zpět k poslední kapelce. Byli jsme v ohromném očekávání, jelikož to byla jediná kapela, kterou jsme opravdu neznali. A tak jsme ji poznali. Obvykle flegmaticky vypadající dlouhovlasý, kudrnatý kdysi spolužák basák si rozpustil vlasy, takže mu rázem zmizela hlava pod bujnou kšticí, kytarista to pěkně ohulil až se škola třásla v základech a pak přišel výstup zpěváka, který nás všechny dokonale odzbrojil:---) Nasadil naprosto bláznivý výraz, bláznivě vytřeštil oči, otevřel pusu a velmi bouřlivě zapěl, také občas chodil, tedy spíše poskakoval a cukal sebou, jako zdrogovaný. Byla to tedy kapelka rozhodně diametrálně odlišná od předchozích, lidé z okolních domů vylézali z paneláků a nevěřícně kroutili hlavami a většina publika se svíjela v křečich, neboť i texty byly zdařile peprné a my nevěřili vlastním uším a očím. škoda jen, že housličky, na které jsem se tolik těšila zůstaly skryté za řvoucí elektrickou kytarou, vážně škoda. Ani jsem se nestihla s Hynkem rozloučit, jak jsem byla okouzlena, vlastně jsem hned po skončení spěchala na třídní sraz, aby bylo jasno:---)
Na třídní sraz jsem přišla o hodinu později, což mi bylo ihned zapsáno do třídnice, pozdravila se s třídním a přisedla na druhou stranu stolu. Nebyla jsem jediná, kdo přišel pozdě, což bylo vlastně milé. Promluvila jsem s pár lidmi a vyslechla si několik vtipných historek. Třeba o tom, jak Hruškovi primáni drželi za nás u našeho tabla minutu ticha - až mě to málem rozbrečelo, dámy a pánové, tak dojemné to bylo. Abych nezahálela, dal jsem si pivo a drahoučký pálivý nakládaný hermelín, který jsem musela zapít pivem dalším:---) Brzy nás opět třídní překvapil jeho obvyklou specialitkou k jídlu. Objednal si smažená ančovičky, což byla pro nás taktrochu atrakce. Malé rybičky s očičkama, okořeněné a osmažené, a jaká to byla bašta, děkuji za novou zkušenost:---) No, a dlouho netrvalo a přišly tequily, což je už taktrochu tradiční třídní pití. Naštěstí jsem měla málo peněz, tak jsem si dala jen dvě a pomalu usrkávala pivo, abych ještě mohla chvíli zůstat a pokecat s lidmi, s kterými na to ještě nedošlo. Chvíli jsem se zasekla v rozhovoru s třídnim o vztazích při vysoké škole, do kterého se zapojila také Anča, která mi výjimečně dávala za pravdu. Jenže to byla diskuze bez konce, do které někteří účastníci zabředli až moc, proto jsem neváhala a přesunula se ke stolku, kde seděl Vašek, Pepa a Honza. Vašek měl za sebou již první týden školy a tak zase vyprávěl vtipné čerstvé zážitky z vysokoškolského studia, kterým pochopitelně přidával na peprnosti zvláště Václavův nezapomenutelný přednes:---) Jenže já už prostě musela domů (původní plán byl zajet ještě na Vinohradské vinobraní, jenže už bylo pozdě). Vsichni už byli značně nakalení a tak se se mnou loučili, jako bychom se snad už nikdy neměli vidět. Nevím, co psát, bylo to hezké setkání, po cestě jsem pak taky trochu uvažovala, co po mě vlastně chceš, Vláďo, abych sem psala? Jo, bylo to supr, díky za TOTO skvělé setkání. Ráda jsem vás zase (ikdyž ne) všechny viděla, snad to nebylo nadlouho poslední setkání, přeci, ne? Přijdou těžké chvíle na vysoké, co bude dál?
Speciální poděkování patří Ondřejovi za odvoz až domů jeho báječným vytuněným autíčkem...to se někdo má:---)))
Skončila jsem v pátek v práci o něco dřív, abych stihla odpolední program na Gymnáziu Nad Kavalírkou - festival školních kapel. Legrační byla cesta plná nostalgických vzpomínek na středoškolní rána. A pak výstup z tramvaje a vzpomínka na cestu kolem Lékárny, kde jsem párkrát potkala Mílu Königa. V klidu tedy kráčím k přechodu, za kterým pohazuje svými vlasy jakýsi mladý pán. A brzy už kynu, vesele mávám, neboť je to taková náhoda, s kterými já se často nesetkávám. Takže kdybyste někdo chtěl vidět Obraz Doriana Graye v hlavní roli s Miloslavem Königem, tak máte možnost 20.10. ve 14:00 a 17.11. Je to nádhera, rozhodně doporučuji:---)
Nahoře na kopci jsem se potom setkala s některými členy dávného Benzenu, s některými profesory a pak také s těmi kýženými kapelkami. První hráli Colorhats a já zavzpomínala na časy dávno minulé, když jsme byly ještě s Klubajznama parta a pařily jsme na jejich koncertech a vyváděly hlouposti. Bohužel Klubky z různých důvodů nemohly dorazit a tak jsem vzpomínala, poslouchala a pobrukovala si v klídku téměř v leže v amfiteátru. Užívala jsem si i možnost mluvit během písní, což je sice neslušné, ale tady se to tak nebere:---) Druzí se objevili na scéně P.L.F., což je kapela benzeňáka Michala a jeho bratra a je to báječné oddechovka v mnohém ovlivněna Mňágou a hlavně Žďorpem. Příjemně obohacovali přestávky mezi písněmi vtipnými bezprostředními hláškami, na rozdíl od Kolorhetíků:---) Nedá se svítit.
Někdy během Colorhatího vystoupení (ve kterém mi velmi chyběl ploužáček Nikdo není doknalý, nebo jak se to jmenuje:---) se objevil mezi diváky podivný kudrnatý chlapec. Obě jsme s Luckou zbystřily a já říkám: "To je Hynek!!!" Jak dlouho jsem ho neviděla a on je pořád stejně malý, stejně kudrnatý, stejně free...prostě Hynek. Zanedlouho si všiml i on mě, což potvrzovalo to, že to Hynek je a já za ním tedy přišla hodit řeč. Aby bylo tedy jasno, Hynek je dávný organizátor akcí Děsíru, který již dnes značně znečinněl, neboť se prý plně ponořil do studia. Jak se na naší akci obejvil? Ano, byl součástí poslední kapelky. Zajímavé je, že ze všech těchto kapel mi byly vždy nejblíže bubeníci - Matěj, který mě na akci pozval, benzeňák Michal a ó náš slavný Hynek - sláva jim všem!:---)) Nicméně, zpět k poslední kapelce. Byli jsme v ohromném očekávání, jelikož to byla jediná kapela, kterou jsme opravdu neznali. A tak jsme ji poznali. Obvykle flegmaticky vypadající dlouhovlasý, kudrnatý kdysi spolužák basák si rozpustil vlasy, takže mu rázem zmizela hlava pod bujnou kšticí, kytarista to pěkně ohulil až se škola třásla v základech a pak přišel výstup zpěváka, který nás všechny dokonale odzbrojil:---) Nasadil naprosto bláznivý výraz, bláznivě vytřeštil oči, otevřel pusu a velmi bouřlivě zapěl, také občas chodil, tedy spíše poskakoval a cukal sebou, jako zdrogovaný. Byla to tedy kapelka rozhodně diametrálně odlišná od předchozích, lidé z okolních domů vylézali z paneláků a nevěřícně kroutili hlavami a většina publika se svíjela v křečich, neboť i texty byly zdařile peprné a my nevěřili vlastním uším a očím. škoda jen, že housličky, na které jsem se tolik těšila zůstaly skryté za řvoucí elektrickou kytarou, vážně škoda. Ani jsem se nestihla s Hynkem rozloučit, jak jsem byla okouzlena, vlastně jsem hned po skončení spěchala na třídní sraz, aby bylo jasno:---)
Na třídní sraz jsem přišla o hodinu později, což mi bylo ihned zapsáno do třídnice, pozdravila se s třídním a přisedla na druhou stranu stolu. Nebyla jsem jediná, kdo přišel pozdě, což bylo vlastně milé. Promluvila jsem s pár lidmi a vyslechla si několik vtipných historek. Třeba o tom, jak Hruškovi primáni drželi za nás u našeho tabla minutu ticha - až mě to málem rozbrečelo, dámy a pánové, tak dojemné to bylo. Abych nezahálela, dal jsem si pivo a drahoučký pálivý nakládaný hermelín, který jsem musela zapít pivem dalším:---) Brzy nás opět třídní překvapil jeho obvyklou specialitkou k jídlu. Objednal si smažená ančovičky, což byla pro nás taktrochu atrakce. Malé rybičky s očičkama, okořeněné a osmažené, a jaká to byla bašta, děkuji za novou zkušenost:---) No, a dlouho netrvalo a přišly tequily, což je už taktrochu tradiční třídní pití. Naštěstí jsem měla málo peněz, tak jsem si dala jen dvě a pomalu usrkávala pivo, abych ještě mohla chvíli zůstat a pokecat s lidmi, s kterými na to ještě nedošlo. Chvíli jsem se zasekla v rozhovoru s třídnim o vztazích při vysoké škole, do kterého se zapojila také Anča, která mi výjimečně dávala za pravdu. Jenže to byla diskuze bez konce, do které někteří účastníci zabředli až moc, proto jsem neváhala a přesunula se ke stolku, kde seděl Vašek, Pepa a Honza. Vašek měl za sebou již první týden školy a tak zase vyprávěl vtipné čerstvé zážitky z vysokoškolského studia, kterým pochopitelně přidával na peprnosti zvláště Václavův nezapomenutelný přednes:---) Jenže já už prostě musela domů (původní plán byl zajet ještě na Vinohradské vinobraní, jenže už bylo pozdě). Vsichni už byli značně nakalení a tak se se mnou loučili, jako bychom se snad už nikdy neměli vidět. Nevím, co psát, bylo to hezké setkání, po cestě jsem pak taky trochu uvažovala, co po mě vlastně chceš, Vláďo, abych sem psala? Jo, bylo to supr, díky za TOTO skvělé setkání. Ráda jsem vás zase (ikdyž ne) všechny viděla, snad to nebylo nadlouho poslední setkání, přeci, ne? Přijdou těžké chvíle na vysoké, co bude dál?
Speciální poděkování patří Ondřejovi za odvoz až domů jeho báječným vytuněným autíčkem...to se někdo má:---)))
úterý 18. září 2007
Monty Pythonův létající kabaret, divadlo Rokoko
Režie: Petr Svojtka
Překlad: Petr Palouš
Dramaturg: Jiří Janků
Scéna: Marie Rašková
Kostýmy: Kateřina Hájková
Hrají: Hynek Čermák, Vasil Fridrich, Jiří Hána, Radim Kalvoda, Barbora Poláková, Roman Štabrňák
Z ničehonic jsem seděla v sále divadla Rokoko, bohužel tedy ne se svým mužem, protože mi odjel do Němec, ale i tak jsem v očekávání jako omráčená čekala na divadlo, zase po delší době. Úsměv na tváři nám všem vykouzlil Vasil Fridrich úvodní historkou z divadla, jejíž humor předpovídal to, co se bude dít dál. Představení bylo rozděleno do mnoha sketchů, které spojovalo máloco, jediným spojujícím faktorem byl inspektor Fox, který hlídal kvalitu vtipu a písknul vždy, když padlo sprosté slovo, nebo příběh ztrácel pointu - takže vlastně skoro pořád:---) Všichni, kdo znají Monty Pythona asi pochopí.
Bylo fakt legrační vidět těchto šest herců v mnoha různých rolích. Sganarell (Roman Štabrňák) a paní ministrová (Bára Poláková) z Disku dokonce velmi často měnili i své pohlaví (rozumějte v roli). Byla jsem šťastňoučká, že je zase vidím, že vnímám jejich typické pohyby a grify, dokonce mi opět vehnali do očí slzy, přátelé...nevím proč, prostě mi přirostli k srdci. Takže o nich žádná...maximální spokojenost, nezklamali, to rozhodně ne. Kdo se mi mimo nich líbil opravdu hodně byl Jiří Hána, který byl se svou švihlou chůzí nepřehlédnutelný. Nevím, kde ji piloval, ale bylo to tak báječné a neskutečné...učil se to snad před obrazovkou při sledování Monty Pythonů? Nedokážu to pochopit. Jeden jeho sketch však skončil jakýmsi přeřekem nebo co, my jsme z toho moc neměli, ale on i jeho spoluherec byli nuceni scénku předčasně ukončit:---) Také byl velmi charizmatický a vůbec...dost výrazný. Prokládání scének legračními animacemi jen doplňovalo Pythonovskou atmosféru. Trailery na filmy "Na větrné hůrce signalizačními praporky" a "Julius Caesar světelnou signalizací" nenechali, myslím, nikoho klidným. A do toho pythonovská hudba s tradičním závěrečným "Always look on a bright side of love" v českém volném překladu.
obrana proti ovoci
Děkuji, děkuji, mohutné ovace patří ode mě vám, kteří mě pobavili, ač nejsem přiznivcem Pythnovských filmů.
pondělí 17. září 2007
Poštovská tombola...
Přišly mi (tedy na moje jméno, které je shodné s tím mamčiným) dnes tři doporučené zásilky. Hned po práci jsem se tedy vydala na poštu, neboť byl nejvyšší čas. Před poštou spousta lidí, uvnitř ještě víc. A u mého okénka zrovna jen jediný človíček...problém byl ale v tom, že u ostatních okýnek byl stav úplně stejný. Až potom jsem si všimla červených čísílek všude nad nimi a také strojku s mnoha tlačítky. Víte, já tyhlety strojky nemám příliš v lásce, protože nikdy moc nevím, které tlačítko zmáčknout. Chvíli jsem tedy bloumala a odhodlávala se až jsem nakonec zvolila správné tlačítko výdej oznámených zásilek. Vylezl mi lístek 158 a já hned věděla, že se domů jen tak rychle nevrátím. A všude okolo lidé s lístečky, někteří si jich vzali dokonce několik naráz a pak jako při tombole čekali až přijde jejich čas. To jsem sice příliš nepochopila, nicméně jsem stála (protože celá velká lavice byla obsazená čekajícími), čekala a poslouchala tlachající nervózní dámy, stále si na něco stěžující. Musela jsem se pousmát nad tím rozčilením některých přítomných, vážně, je to až překvapující, co takováto "modernizace" udělá s běžnými návštěvníky pošty.
Nový systém by mi byl však mnohem sympatičtější, kdyby byl alespoň k něčemu dobrý - kdyby alespoň přestal v určitou dobu vydávat čísla - ulehčilo by to život hned několika lidem najednou. Nejvíc asi poštovské paní, která vždy v šest hodin zamkne vchodové dveře a vypouští lidi pouze ven - minimálně by nemusela poslouchat stížnosti pozdě příchozích a mohla by si pěkně sedět někde v kanceláři a věnovat se nějaké bohulibější činnosti. Dále by to určitě ukrátilo pracovní dobu poštovským paním za přepážkami, kdyby automat dokázal odhadnout dobu, za jakou se jedno číslo odbaví a přestal vydávat čísla již před šestou...tak aby se pracovní proces moc přes šestou neprotáhl. Bohužel by to ale asi dost naštvalo věčně nespokojené občany, navštěvující poštovskou organizaci. Už je to tak...lidé jsou poslední dobou hrozně nespokojení, nervózní, někdy taky dost bezohlední a tak...
doba je asi zlá....
Nový systém by mi byl však mnohem sympatičtější, kdyby byl alespoň k něčemu dobrý - kdyby alespoň přestal v určitou dobu vydávat čísla - ulehčilo by to život hned několika lidem najednou. Nejvíc asi poštovské paní, která vždy v šest hodin zamkne vchodové dveře a vypouští lidi pouze ven - minimálně by nemusela poslouchat stížnosti pozdě příchozích a mohla by si pěkně sedět někde v kanceláři a věnovat se nějaké bohulibější činnosti. Dále by to určitě ukrátilo pracovní dobu poštovským paním za přepážkami, kdyby automat dokázal odhadnout dobu, za jakou se jedno číslo odbaví a přestal vydávat čísla již před šestou...tak aby se pracovní proces moc přes šestou neprotáhl. Bohužel by to ale asi dost naštvalo věčně nespokojené občany, navštěvující poštovskou organizaci. Už je to tak...lidé jsou poslední dobou hrozně nespokojení, nervózní, někdy taky dost bezohlední a tak...
doba je asi zlá....
středa 12. září 2007
Dotazníček
Dotazníček od Káji, který je velmi sáhodlouhý, doufám, že to zvládnu:---)
1. Jméno: Zuzka
2. Vaše nálada?: Vcelku unuzující, asi proto jsem se odhodlala k tak dlouhému dotazníčku...
3. Kolik je hodin?: 15:46
4. Narozeniny: jednou za rok
5. Jméno tvých rodičů: Zuzana a Josef
6. V kolika letech tě měli rodiče: Tátovi bylo 31, pokud dobře počítám a mamce asi o 6 let míň...stydím se, nevím přesně ty léééta:---)
7. Kolik měříš: asi 172 cm
8. Tvoje číslo boty: 39-40
9. Styl oblečení: To je různý, co najdu ve skříni a nějak tto kombinuju, teď objevuju trochu starší styl...nedbám na módu, spíš co se mi líbí, v čem se sama sobě líbim:---)
OBLÍBENÉ
10. Barvy: zelená, hnědá, oranžová
11. Filmy: Forest Gump, Krotitelé duchů, Tajnosti
12. Seriály: Simpsonovi, Futurama, Ulice:---))
13. Telenovely: tu vidim občas jen u babičky, když není úniku:---)
14. Hudební interpreti: nedám dopustit na českou mjúzik, třeba Mňága a Žďorp, Tatabojs, Kryštof, 100°C, Dan Bárta, Eggnoise, J.A.R., Divokej Bill, Vypsaná fiXa, -123 minut, Velmi krátké vlny, Jarek Nohavica, Radůza, Temperameto:---) a pak takový ty různý vtipný skáčkový a rádobyskáčkový kapelky,... a ze zahraničních mě teď hodně berou noví Maroon 5, Linkin Park, Redhoti, ...je toho fakt spoustu, těžko vzpomínat...
15. Typ bot: teď mám dvoje tenisky, jedny, který protýkaj fakt hodně a druhý, který protýkaj trochu míň. A ty první sou teda úplně hustý, akorát už sou fakt dost onošený. Hrozně nerada se svých bot vzdávám, no...
16. Písničky: třeba Pampeliška od VKV, jednoduchoučká melodie, která v určitém provedení vyvolává mírné běhání po zádech, pak určitě Little Girl Blue od Niny Simon, která v jednom filmu zase dohání k slzám. Pak mám ráda spoustu písní, co zpíváme se sborem a některé písně z divadla...třeba Ťapákovci, Autobahn, nebo mystické "Odevzdávám se ti, všechno ti dávám..." z Království...lásky moje:---)
17. Herci: Asi všichni z absolventského ročníku 06/07 na DAMU v Disku...jmenovitě Jan Konečný, Roman Štabrňák, Miloslav König, mystický loutkař Matija Solce, pak Jakub Prachař, a další, které si nepamatuji jmény... jinak mám ráda třeba Miroslava Táborského, Davida Matáska, ...nemám paměť na jména, takže víc si asi nevzpomenu:---))
18. Herečky: nápodobně...Bára Poláková, Eva Kratochvílová, Izabela Kapiasová a ty dvě, co hrali v donu Juanovi vazouny:---)...a velmi mně okouzlila loutkařka Mirka Venclová. Mimo hereček z Disku mám ráda třeba Zuzku Slavíkovou nebo Kláru Pollertovou-Trojanovou
19. TV postava: Večerníček
20. Kytka: Růžička, slaměnka, fialka, ...
21. Politická strana: ČSSD
22. Číslo: 13, 7
23. Roční období: léto, zima
24. Počasí: slunečné
25. Pití: čajíček, kafíčko, pívo, slivovička...:---)
26. Jídlo: krupicová kaše, rýžový nákyp, buchtičky s krémem, ale také dobré masíčko
VOLBY:
27. Matika-čeština: Matika
28. Techno-Tekkno: je všechno, že?
29. Růžová-černá: růžová...když je pěkná:---)
30. Moře-hory: móóže
31. Kočka-pes: pes...nejlepší přítel člověka, že?
32. Velkoměsto-vesnice: vesnice...rozhodně...tam se vám nestane, že se ocitnete uprostřed někam spěchajícího davu...mám ráda klid:---)
33. Cola-Pepsi: Coca-Cola
34. Láska-přátelství: i v přátelství je kus lásky, ne?:---)
35. Čokoláda-želé: čokoláda - nejlépe hořká
36. Jeden nejlepší kamarád-více dobrých přátel: více nejlepších přátel
37. Televize-počítač: počítač § jinak bych tu teď asi neseděla
38. Activia-Yoplait: Activia
39. Pastelky-fixy: pastelky - akvarelky
40. Horory-komedie: komedie
41. Kreslení-čtení: kreslení, když je co
42. Pop-metal: Kvalitní popík
43. Lide.cz nebo Xchat: ani jedno
44. Afrika-Asie: Asie...hedvábí...uajíí
OTÁZKY
45. Jaký hudební styl je vám nejblíž?: nejblíž...to je fakt těžký, asi takovej ten poprock, ale mám fakt ráda i jazzík, funky, jazzrock a skáčko...a taky někdy punk:---)
46. Kterou písničku by jste zvolili jako českou hymnu? Pampelišku:---) Ne, dělám si legraci...naše hymna je supr
47. Záleží vám na názoru ostatních? Někdy, někdy až moc
48. Nosíte náramky a řetízky? celkem jo...už jsem si zvykla...akorát se s tim dost blbě kreslí a rýsuje:---)
49. Spíte s plyšákem? jj, s pejskem od mého muže, je už fakt takovej dost jetej, ale stejně ho mám nejradši:---)
50. Který film vás rozbrečí? Tajnosti...bezesporu
51. Věříš české policii? někdy, když je vidim, tak snad ani ne...aleobecně jsem radši, když jsou na blízku
52. Úchylky? divadlo...ale třeba mě to přejde...teď, když se Disk rozprch a ostatní divadla stojí dost peněz:---)
53. Závislosti: jsem závislá na divadlu:---) pak taky na zpěvu a kreslení a blízkých lidech
54. Umíte tančit? Něco málo jsem se v dvojích tanečních naučila, ale jsem hroznej nervák se špatnou pamětí a nedostatečným instinktem...tak mi to s některými lidmi nejde:---)
55. V kolika letech byla vaše 1. pusa? asi v 7mi...v první nebo v druhé třídě - nějaký spolužák z legrace
56. Umíte hrát na nějaký nástroj? na nervy:---)
57. Věříte v magii? ne úplně
58. Věříte v osud? někdy jo, spíš věřím v možnost volby...předurčené jsou cestičky a záleží jen na nás, kterou se na křižovatkách vydáme...
59. Spoléháte na náhody? jo, hodně...a taky na štěstí...to spolu asi souvisí:---)
60. Jak dlouho vydržel váš nejdelší vztah? Zatím stále drží...již přes tři bájčné roky
61. Kdyby jste mohli být někdo jiný, kdo by to byl? Eva Kratochvílová anebo Tomáš Novotný:---))
62. Čeho se bojíte? Lidí
63. Máte rádi adrenalin? zdravý adrnalin ano...rozhodně bych ale nikdy nevlezla na ty šílené atrakce na Matějský, který navíc stojí hrozně peněz
64. Věříte na posmrtný život? taktrochu
65. Věříte v Boha? taktrochu - v takového svého
66. Chtěli by jste žít v jiné době? ano, chtěla bych konečně pochopit, jak někdo mohl vytvořit takové skvosty, jakými jsou gotické katedrály...to je pro mě naprosto nepředstavitelné
67. Zakládáte si na vzhledu? Ne, to nejde:---)
68. Riskovali by jste život? Určitě jo
69. Jste pomstychtiví? Občas hrrrozně moc:---)
70. Jste teď zamilovaní? Naprosto <3>
71. Byli jste někdy na táboře? na takovém tom klasickém dlouhém ne...jezdívala jsem na tábory cykloturistické:---)
72. Vaše největší lež? lež? jo, na jednu si vzpomínám, ale jinak jsem v tom fakt špatná, jednou jsem jako malá lhala, že byla na obědě hrozná fronta a proto jsem přišla domů pozdě...ve skutečnosti jsem šla domů s klukama a hráli jsme si s petardama nebo něco tak:---)
73. Kdo je váš nejlepší kamarád? Anetka
74. Baví vás škola? No doufám, že teď bude...aspoň něco
75. Co jste kdy komu záviděli? Tak to nevim, někdy jsem záviděla lidem jejich výbornou paměť na data a vůbec...teorii
76. Řídíte se módou? Právěže vůbec, nosím to, co se mi líbí
77. Jaký používáte parfém? Různý takový ty od Avonu nebo Oriflamu, co dostávám pod stromeček:---)
78. Jakou značku jídla preferujete? Značku jídla? jako co?8-O
79. Co vás dokáže rozhodit? Můj muž:---)
80. Co chcete v životě dokázat? Vrátit architektuře tradiční vitráž:---))))
81. Jste puntičkáři? ani ne a to je asi špatný, zvlášť teď u té deskriptívy
82. Plánujete dopředu? Spíš jen tak sním:---)
83. Jste "citlivky" nebo "drsňáci"? Citlivka s ďáblem v těle:---)
84. Dokázali byste strávit celý život s jedním člověkem? Přála bych si to...
85. Jak jste na tom s inteligencí? já myslím, že dobře, aspoň doufám, nikdo si zatím nestěžoval
86. Máte rádi děti? A jak...
87. Koho ze slavných nenávidíte? Nenávidím? Ježišmarja.. to je těžko říct, když je vlastně neznáme. Třeba mi moc nevyhovuje takový David Kraus, když zpívá nebo tak...ale jinak je prej fakt super člověk - tak se to prostě říct nedá...
88. Pochybujete o ostatních? Jak to jako myslíte pochybujete? Jo, na některých lidech mi něco nesedí, některým bych ráda poradila...ano, dá se říct, že o některých lidech pochybuji. Ale nepochybuji o lidech, že to lidé jsou:---)
89. Měli jste někdy depresi? depresi asi úplně ne...ale depku často.
BUDOUCNOST
90. Moje vysněná dovolená by byla: Fosterův Londýn
91. Můj největší sen je... být úspěšný architekt se šťastnou rodinou
92. Můj vysněný partner by měl být.... můj muž
93. Moje ideální rande by bylo…bylo, je a bude...to sou mi otázky:---)
94. Kdybych si měl/a na opuštěný ostrov vzít jednu jedinou věc, byl/a/o by to…trumpetka
95. ….a jednoho člověka?.... trumpetku
96. Děti plánuju ... plánuju...až dostuduju
97. Vaše nálada teď? rozpolcená, jelikož tady nemám klid a ztrácim dost času...na druhou stranu brzy bude konec...
98. Kolik je hodin? 17:41...ale já mezitím uklízela a tak...
99. Co půjdete dělat až dopíšete tento dotazník? Půjdu si lehnout a možná si dám taky něco na zub
100. Na co myslíte? Na můj skvělej rozvrh, na mého muže, na to, jak to bude všecko těžký...taky na to, že mám skoliózu a že brzy půjdu do práce, kde si snad něco málo vydělám...
1. Jméno: Zuzka
2. Vaše nálada?: Vcelku unuzující, asi proto jsem se odhodlala k tak dlouhému dotazníčku...
3. Kolik je hodin?: 15:46
4. Narozeniny: jednou za rok
5. Jméno tvých rodičů: Zuzana a Josef
6. V kolika letech tě měli rodiče: Tátovi bylo 31, pokud dobře počítám a mamce asi o 6 let míň...stydím se, nevím přesně ty léééta:---)
7. Kolik měříš: asi 172 cm
8. Tvoje číslo boty: 39-40
9. Styl oblečení: To je různý, co najdu ve skříni a nějak tto kombinuju, teď objevuju trochu starší styl...nedbám na módu, spíš co se mi líbí, v čem se sama sobě líbim:---)
OBLÍBENÉ
10. Barvy: zelená, hnědá, oranžová
11. Filmy: Forest Gump, Krotitelé duchů, Tajnosti
12. Seriály: Simpsonovi, Futurama, Ulice:---))
13. Telenovely: tu vidim občas jen u babičky, když není úniku:---)
14. Hudební interpreti: nedám dopustit na českou mjúzik, třeba Mňága a Žďorp, Tatabojs, Kryštof, 100°C, Dan Bárta, Eggnoise, J.A.R., Divokej Bill, Vypsaná fiXa, -123 minut, Velmi krátké vlny, Jarek Nohavica, Radůza, Temperameto:---) a pak takový ty různý vtipný skáčkový a rádobyskáčkový kapelky,... a ze zahraničních mě teď hodně berou noví Maroon 5, Linkin Park, Redhoti, ...je toho fakt spoustu, těžko vzpomínat...
15. Typ bot: teď mám dvoje tenisky, jedny, který protýkaj fakt hodně a druhý, který protýkaj trochu míň. A ty první sou teda úplně hustý, akorát už sou fakt dost onošený. Hrozně nerada se svých bot vzdávám, no...
16. Písničky: třeba Pampeliška od VKV, jednoduchoučká melodie, která v určitém provedení vyvolává mírné běhání po zádech, pak určitě Little Girl Blue od Niny Simon, která v jednom filmu zase dohání k slzám. Pak mám ráda spoustu písní, co zpíváme se sborem a některé písně z divadla...třeba Ťapákovci, Autobahn, nebo mystické "Odevzdávám se ti, všechno ti dávám..." z Království...lásky moje:---)
17. Herci: Asi všichni z absolventského ročníku 06/07 na DAMU v Disku...jmenovitě Jan Konečný, Roman Štabrňák, Miloslav König, mystický loutkař Matija Solce, pak Jakub Prachař, a další, které si nepamatuji jmény... jinak mám ráda třeba Miroslava Táborského, Davida Matáska, ...nemám paměť na jména, takže víc si asi nevzpomenu:---))
18. Herečky: nápodobně...Bára Poláková, Eva Kratochvílová, Izabela Kapiasová a ty dvě, co hrali v donu Juanovi vazouny:---)...a velmi mně okouzlila loutkařka Mirka Venclová. Mimo hereček z Disku mám ráda třeba Zuzku Slavíkovou nebo Kláru Pollertovou-Trojanovou
19. TV postava: Večerníček
20. Kytka: Růžička, slaměnka, fialka, ...
21. Politická strana: ČSSD
22. Číslo: 13, 7
23. Roční období: léto, zima
24. Počasí: slunečné
25. Pití: čajíček, kafíčko, pívo, slivovička...:---)
26. Jídlo: krupicová kaše, rýžový nákyp, buchtičky s krémem, ale také dobré masíčko
VOLBY:
27. Matika-čeština: Matika
28. Techno-Tekkno: je všechno, že?
29. Růžová-černá: růžová...když je pěkná:---)
30. Moře-hory: móóže
31. Kočka-pes: pes...nejlepší přítel člověka, že?
32. Velkoměsto-vesnice: vesnice...rozhodně...tam se vám nestane, že se ocitnete uprostřed někam spěchajícího davu...mám ráda klid:---)
33. Cola-Pepsi: Coca-Cola
34. Láska-přátelství: i v přátelství je kus lásky, ne?:---)
35. Čokoláda-želé: čokoláda - nejlépe hořká
36. Jeden nejlepší kamarád-více dobrých přátel: více nejlepších přátel
37. Televize-počítač: počítač § jinak bych tu teď asi neseděla
38. Activia-Yoplait: Activia
39. Pastelky-fixy: pastelky - akvarelky
40. Horory-komedie: komedie
41. Kreslení-čtení: kreslení, když je co
42. Pop-metal: Kvalitní popík
43. Lide.cz nebo Xchat: ani jedno
44. Afrika-Asie: Asie...hedvábí...uajíí
OTÁZKY
45. Jaký hudební styl je vám nejblíž?: nejblíž...to je fakt těžký, asi takovej ten poprock, ale mám fakt ráda i jazzík, funky, jazzrock a skáčko...a taky někdy punk:---)
46. Kterou písničku by jste zvolili jako českou hymnu? Pampelišku:---) Ne, dělám si legraci...naše hymna je supr
47. Záleží vám na názoru ostatních? Někdy, někdy až moc
48. Nosíte náramky a řetízky? celkem jo...už jsem si zvykla...akorát se s tim dost blbě kreslí a rýsuje:---)
49. Spíte s plyšákem? jj, s pejskem od mého muže, je už fakt takovej dost jetej, ale stejně ho mám nejradši:---)
50. Který film vás rozbrečí? Tajnosti...bezesporu
51. Věříš české policii? někdy, když je vidim, tak snad ani ne...aleobecně jsem radši, když jsou na blízku
52. Úchylky? divadlo...ale třeba mě to přejde...teď, když se Disk rozprch a ostatní divadla stojí dost peněz:---)
53. Závislosti: jsem závislá na divadlu:---) pak taky na zpěvu a kreslení a blízkých lidech
54. Umíte tančit? Něco málo jsem se v dvojích tanečních naučila, ale jsem hroznej nervák se špatnou pamětí a nedostatečným instinktem...tak mi to s některými lidmi nejde:---)
55. V kolika letech byla vaše 1. pusa? asi v 7mi...v první nebo v druhé třídě - nějaký spolužák z legrace
56. Umíte hrát na nějaký nástroj? na nervy:---)
57. Věříte v magii? ne úplně
58. Věříte v osud? někdy jo, spíš věřím v možnost volby...předurčené jsou cestičky a záleží jen na nás, kterou se na křižovatkách vydáme...
59. Spoléháte na náhody? jo, hodně...a taky na štěstí...to spolu asi souvisí:---)
60. Jak dlouho vydržel váš nejdelší vztah? Zatím stále drží...již přes tři bájčné roky
61. Kdyby jste mohli být někdo jiný, kdo by to byl? Eva Kratochvílová anebo Tomáš Novotný:---))
62. Čeho se bojíte? Lidí
63. Máte rádi adrenalin? zdravý adrnalin ano...rozhodně bych ale nikdy nevlezla na ty šílené atrakce na Matějský, který navíc stojí hrozně peněz
64. Věříte na posmrtný život? taktrochu
65. Věříte v Boha? taktrochu - v takového svého
66. Chtěli by jste žít v jiné době? ano, chtěla bych konečně pochopit, jak někdo mohl vytvořit takové skvosty, jakými jsou gotické katedrály...to je pro mě naprosto nepředstavitelné
67. Zakládáte si na vzhledu? Ne, to nejde:---)
68. Riskovali by jste život? Určitě jo
69. Jste pomstychtiví? Občas hrrrozně moc:---)
70. Jste teď zamilovaní? Naprosto <3>
71. Byli jste někdy na táboře? na takovém tom klasickém dlouhém ne...jezdívala jsem na tábory cykloturistické:---)
72. Vaše největší lež? lež? jo, na jednu si vzpomínám, ale jinak jsem v tom fakt špatná, jednou jsem jako malá lhala, že byla na obědě hrozná fronta a proto jsem přišla domů pozdě...ve skutečnosti jsem šla domů s klukama a hráli jsme si s petardama nebo něco tak:---)
73. Kdo je váš nejlepší kamarád? Anetka
74. Baví vás škola? No doufám, že teď bude...aspoň něco
75. Co jste kdy komu záviděli? Tak to nevim, někdy jsem záviděla lidem jejich výbornou paměť na data a vůbec...teorii
76. Řídíte se módou? Právěže vůbec, nosím to, co se mi líbí
77. Jaký používáte parfém? Různý takový ty od Avonu nebo Oriflamu, co dostávám pod stromeček:---)
78. Jakou značku jídla preferujete? Značku jídla? jako co?8-O
79. Co vás dokáže rozhodit? Můj muž:---)
80. Co chcete v životě dokázat? Vrátit architektuře tradiční vitráž:---))))
81. Jste puntičkáři? ani ne a to je asi špatný, zvlášť teď u té deskriptívy
82. Plánujete dopředu? Spíš jen tak sním:---)
83. Jste "citlivky" nebo "drsňáci"? Citlivka s ďáblem v těle:---)
84. Dokázali byste strávit celý život s jedním člověkem? Přála bych si to...
85. Jak jste na tom s inteligencí? já myslím, že dobře, aspoň doufám, nikdo si zatím nestěžoval
86. Máte rádi děti? A jak...
87. Koho ze slavných nenávidíte? Nenávidím? Ježišmarja.. to je těžko říct, když je vlastně neznáme. Třeba mi moc nevyhovuje takový David Kraus, když zpívá nebo tak...ale jinak je prej fakt super člověk - tak se to prostě říct nedá...
88. Pochybujete o ostatních? Jak to jako myslíte pochybujete? Jo, na některých lidech mi něco nesedí, některým bych ráda poradila...ano, dá se říct, že o některých lidech pochybuji. Ale nepochybuji o lidech, že to lidé jsou:---)
89. Měli jste někdy depresi? depresi asi úplně ne...ale depku často.
BUDOUCNOST
90. Moje vysněná dovolená by byla: Fosterův Londýn
91. Můj největší sen je... být úspěšný architekt se šťastnou rodinou
92. Můj vysněný partner by měl být.... můj muž
93. Moje ideální rande by bylo…bylo, je a bude...to sou mi otázky:---)
94. Kdybych si měl/a na opuštěný ostrov vzít jednu jedinou věc, byl/a/o by to…trumpetka
95. ….a jednoho člověka?.... trumpetku
96. Děti plánuju ... plánuju...až dostuduju
97. Vaše nálada teď? rozpolcená, jelikož tady nemám klid a ztrácim dost času...na druhou stranu brzy bude konec...
98. Kolik je hodin? 17:41...ale já mezitím uklízela a tak...
99. Co půjdete dělat až dopíšete tento dotazník? Půjdu si lehnout a možná si dám taky něco na zub
100. Na co myslíte? Na můj skvělej rozvrh, na mého muže, na to, jak to bude všecko těžký...taky na to, že mám skoliózu a že brzy půjdu do práce, kde si snad něco málo vydělám...
Výzva: Vrátím architektuře tradiční vitráž
Byla jsem dnes navštívit dílnu na restaurování a také tvoření těchto skvostů, abych v ní později snad nastoupila na nějaké ty otrocké prácičky. V čem měl pan Coufal pravdu je, že v dnešní architektuře už vitráž prakticky vymizela (samozřejmě až na malé výjimky, které asi uchvátila tato práce stejně, jako mě). Proto pokud někdy architekturu vystuduji a budu mít tu možnost, budu se snažit vitráž použít tam, kde by se hodila a nikdo už na ni nemyslel. Využiji ji tak, aby okouzlovala návštěvníky protoru tak, jako okouzluje návštěvníky kostelů. Tak vzhůru do práce!!!pondělí 10. září 2007
Francis Scott FITZGERALD: Něžná je noc
Na můj styl trochu profláknutější titul, že??:---)
Francis Scott Fitzgerald na mě z knihovny povykoval už dlouho, tak jsem se konečně rozhodla mu věnovat kousek svého času. Škoda jen, že nepíše kratší díla, protože toho času zas tak kousek nebylo...spíš vcelku kus:---)
Něžná je noc je dílko vcelku roztomilé, romantické a okouzlující, také poněkud mystické. V hlavní roli se objevuje doktor Dick Diver s rozhledem v oblasti psychopatologických jevů. Shodou okolností se zamiluje do jedné mladičké schizofrenní pacientky Nicole. Nicole je z vyšších kruhů a Dick je pro ni obrovským psychickým přínosem. Žijí spokojený život na břehu Ameriky, dokud se na jejich pláži neobjeví mladičká herečka Rosemary, kterou společnost Diverů a spol přijme mezi sebe. Dick Rosemary okouzluje svým šarmem a brzy se do něj po uši zamiluje. Dick však nemůže ublížit Nicole, tak se snaží proti vznikající lásce k Rosemary bojovat. Hlavně aby se Nicole nic nedověděla. Rosemary brzy jejich životy opouští a točí filmy v Evropě. Vztah Nicole a Dicka se začíná velmi rapidně měnit poté, co se stěhují do jakéhosi sanatoria, zřejmě v Evropě. Dick jakoby ztrácel eleganci a trpělivost s nemocnou Nicole. Jakoby ho celého již vysála. Měl ji rád, ale docházely mu síly. Po návštěvě Říma, kdy nadobro skoncoval vztah s Rosemary a dostal se do pěkné šlamastiky už neví jak dál. Přátelé ho opouští pro jeho slabost k alkoholu, ve kterém hledá rozhřešení. Všechno se obrací proti němu a i když je Nicole Dickovi vděčná za svou sílu, odchází za Tommym Barbanem, s kterým je jakoby šťastná. Stále zůstává v kontaktu s Dickem, který ale pomalu a pochybně mizí do úplného prázdna.
Toto je asi hlavní dějová linie, všecko okolo je však neméně důležité, například vztahy v americké společnosti, vztahy a chování ve vyšších kruzích...důležitost finanční stránky věci...to, jak se lidé z vyšších kruhů mohou změnit...myslím, že je to nadmíru zajímavé, rozhodně doporučuji nějakého Fitgeralda přečíst - jen to chce asi trochu trpělivosti:---) Ale když má člověk čas...žádný problém...
čtvrtek 6. září 2007
PID...Spolehlivá a bezpečná doprava?
Vidíte...dokonce jsem našla plakátek na film s názvem onoho autobusu, který má v Praze na svědomí již několik obětí...Dnes jsem byla svědkem totálního kolapsu 174ky, který ovšem podle mě nebyl první ani poslední. S tímto autobusem totiž byly problémy vždycky.
Vydala jsem se tedy dnes na první sborovou zkoušku tohoto školního roku. Ano, spěchala jsem na autobus, kterým bych to těsně stihla. Když jsem přišla na zastávku, někteří lidé už tam čekali a jakoby stále něco netrpělivě vyhlíželi. Stála jsem si pěkně na dešti, v uších nové Maroon 5 s hlavou v oblacích ze všech staveb okolo, z toho, že bych jednou také mohla být jejich tvůrcem... Zahlédla jsem první autobus - směr TESCO Stodůlky...hm, podle řádu měl jet minutu po 174ce. To mě nepřekvapilo, zpoždění 174ky totiž není nic výjimečného. Jak jsem tam tak stála a pomalu se dostala také do toho vyhlížecího stavu, vzpomněla jsem si na prodavačku z obchodu s kořením, která říkala, že ráno na 174ku čekala 1 a půl hodiny. Brzy se objevil další autobus, tentokrát 130ka, která některým z nás vykouzlila na tváři úšklebek beznaděje. Teplo zrovna nebylo a trpělivostí jsem taky dvakrát nepřekypovala, z dlouhé chvíle jsem tedy psala Leoně esemesku, že nám ze Stodůlek trochu vázne spojení a že mě velmi mrzí, že zrovna o úvod do celého roku přijdu. Leona odepsala, že stojí v zácpě na druhé straně trasy, abych si nedělala starost. Já si ale starost trochu dělala, trochu jsem litovala, že jsem už nenastoupila do 130ky a nevydala se jinou cestou. V tom se nám mezi stromy ukázalo další vysoké vozidlo. Když se přiblížilo, musela jsem se dát do smíchu. Opět TESCObus, heh:---) Ostatní spolučekatelé už to taky brali tak nějak s nadhledem a já jedné čekající paní pověděla příhodu o paní z koření. Koulela očima a tajně doufala, že se historie nebude opakovat právě teď. Bylo dávno po dešti, já zjistila, že mi vyteklo do tašky pití, přijíždějící vozidlo mě uvádělo do rozpaků. Byla to další 130ka a většina zastávky bez většího váhání nastoupila. Trhla jsem sebou tam, pak zpátky a pak utrhla nohy z chodníku a nechala osud, ať si s námi pohraje. Přiblížila jsem se tak k zastávce, ze které jezdí autobusy aspoň na Motol, odkud by snad měla jet aspoň 180ka, další možnost byl Vypich a pak trambajka, to jsem ale naštěstí nemusela řešit. Autobus přijel přesně, jak mi vyhovovalo a za křižovatkou jsem mrkla do zadního okénka. No? Copak to tam odbočuje? Harmonička? 174ka? Přivolala jsem to, to, že se to pohnulo. Nečekala jsem, že budu mít to štěstí, že můj autobus bude před ním. Přestoupila jsem tedy do přeplněné 174ky, jejíhož řidiče jsem propichovala monumentálně naštvaným pohledem. Na sboru na naši Stodůleckou výpravu všichni čekali, což bylo velmi milé:---)
Cestou na zpáteční autobus jsme nikam nespěchali, ikdyž jsme doufali, že je dopravní situace v pořádku. Bylo to ale ještě horší. Tentokrát nejela totiž ani 180ka. Opět jsme mírně promrzali, vymysleli jsme za tu dobu spoustu možností jak jinak se dostat domů a tak nás nervozita neohrožovala. Bály jsme se jen toho zákonu schválnosti, kdybychom náhodou zastávku opustili. Nebyla to sice 180ka, která vzápětí přijela (na 174ku už z nás nemyslel nikdo), nicméně svezli jsme se na Vypich, odkud jsme se úprkem stěhovali na zastávku mých oblíbených busů č. 184 a 179. Někteří se od nás odpojili a snad čekali na 174ku nebo co...my jsme to ale riskly. 191ka zrovna ze zastávky odjížděla, což nám stále dávalo naději, že se brzy objeví 179ka. Nezklamala nás. Zasekla se však v křižovatce, když před ním dáma, jedoucí na hlavní, bezostyšně pouštěla všechny auta, jedoucí z vedlejší. Tentokrát jsem se neudržela a nejprve nadávala řidičům, kteří nedali přednost a poté samotné dámičce, kterou jsme propichovaly pohledem všechny. Náš cíl byl ale dobyt a my věděli, že domů dorazíme, neboť tramvaje a metra by snad stávkovat neměly.
Byl to perný den...ale potkalo nás taktrochu štěstí v neštěstí.
Letní Shakespearovské slavnosti - nazapomeňte si spacák a pláštěnku...
5.9.2007 - William SHAKESPEARE: Othello
Včera se k nám náhodou dostali lístky na Othella, součást Letních Shakespearovských slavností na Pražském hradě. Samozřejmě, že jsem neváhala a na Hrad se svým partnerem vyrazila, neboť divadlo je to, co mi přes prázdniny dost chybělo...navíc Shakespeare v prostředí Nejvyššího purkrabství Pražského hradu. Byla jsem na to zvědavá, nikdy jsem totiž LSS nenavštívila.
Náladu nám trochu pokazil fakt, že venku nebylo nijak zvlášť teploučko a my zrovna neměli po ruce žádné příliš teplé oblečky. Na Hradě jsme jako třetí cenová třída obdrželi jednu deku pro dva, abychom na těch železných sedátkách úplně nezmrzli. Nápad vzít si s sebou pláštěnku také nebyl úplně od věci, když se při prvním gongu začal snášet na podium i diváky lehký podzimní deštík. Lidé s deštníky nakonec ostrouhali a museli si jít koupit pláštěnku, se kterou na začátku představení aspoň pěkně zašustili abychom my, póvl třetí třída neslyšeli z úvodu jediné slovo.
Než se hra rozjela a déšt ustal, chvíli to trvalo, pak bylo ale vše zase úžasné, divadelní, vesele tragické,...divadlo mě hřálo i v pravidelných studených závanech větru, blaženost, mí milí, blaženost je sledovat divadlo:---)
Překlad: Martin Hilský
Režie a úprava: Petr Kracik
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Tomáš Kypta
Hudba: Jiří Cerha
Othello: Michal Dlouhý
Desdemona: Lucie Vondráčková
Jago: Oldřich Navrátil
Brabantio: Ladislav Frej
Cassio: Jan Teplý
Roderigo: Ondřej Kavan
Emílie: Zuzana Slavíková
Graziano: Rudolf Jelínek
Montano: Robert Jašków
Dože: René Přibil
Lodovico: Ivo Kubečka
Vojáci: Stano Slovák, Radek Valenta, Viktor Limr,Pavel Doucek, Stanislav Lehký, Martin Sitta,Otto Rošetzký, Marcel Rošetzký
Asistent režie: Martin Novotný
Mediální servis a PR: Magdalena Bičíková, Jana Bryndová
Prostředí je tam skvělé, obohacené spoustou schodišť a ochozů, osvětlovači, ač věčně skryti v teple také odvedli skvělou práci, o hudbě ani nemluvě, pravidelňe se opakující motiv nám dal vzpomenout na Dona Juana z Disku...ale to je zase něco jiného. Příběh Othella asi většina lidí tak nějak zná, je to tragédie jak má být, s velmi tragickým závěrem, smrtí hlavních postav hry. Herci hru obohatili i o vtipné okamžiky, které činí tragédii lépe stravitelnou. Michal Dlouhý v roli Othella, nabarvený načerno se zářícíma očima a červenými rty občas své pobláznění trochu přehrával, až se celé publikum jeho skřekům spíše smálo, než aby je prožívalo s ním:---) Výborný byl samozřejmě Oldřich Navrátil v roli Jaga, což je v podstatě ústřední role, celé hry - na něm o všechno stojí a Navrátilovo podání je báječné, jeho změny mimiky v přetvářce a po ní...člověk snadno pochopí oč jde. Lucka Vondráčková byla křehká jako vždy a role Desdemony jí sedí jako ulitá:---) Zuzana Slavíková, jako žena od rány byla báječná, věřila jsem jí každé slovo. Kdo mě ale potěšil nejvíce byl bezesporu Ondřej Kavan, kterého jsem viděla v Divadle Pod Palmovkou v Bouři. Má obličej mima, vážně, on by se nemusel vůbec hýbat, jemu by na celé představení stačila jen mimika obličeje...a pak možná par slov s šaškovským přízvukem:---) Jan Teplý, další známý z Bouře mě trochu zklamal jeho nevýrazným chrčivým hlasem, který mu dosti ubíral na šarmu...co naplat:---) Ono tam vlastně herců z Divadla Pod Palmovkou bylo spousta - asi hlavně proto, že i režisér Petr Kracik působí v tomto divadle. Nezbývá než dodat, že přestávka na ohřátí půlhodiny před koncem se vcelku šikla a představení nabralo rychlý spád, který nenechal diváka spát (ono taky v té zimě:---)).
Děkuji za možnost tam být, děkuji divadlu, že je...
Včera se k nám náhodou dostali lístky na Othella, součást Letních Shakespearovských slavností na Pražském hradě. Samozřejmě, že jsem neváhala a na Hrad se svým partnerem vyrazila, neboť divadlo je to, co mi přes prázdniny dost chybělo...navíc Shakespeare v prostředí Nejvyššího purkrabství Pražského hradu. Byla jsem na to zvědavá, nikdy jsem totiž LSS nenavštívila.
Náladu nám trochu pokazil fakt, že venku nebylo nijak zvlášť teploučko a my zrovna neměli po ruce žádné příliš teplé oblečky. Na Hradě jsme jako třetí cenová třída obdrželi jednu deku pro dva, abychom na těch železných sedátkách úplně nezmrzli. Nápad vzít si s sebou pláštěnku také nebyl úplně od věci, když se při prvním gongu začal snášet na podium i diváky lehký podzimní deštík. Lidé s deštníky nakonec ostrouhali a museli si jít koupit pláštěnku, se kterou na začátku představení aspoň pěkně zašustili abychom my, póvl třetí třída neslyšeli z úvodu jediné slovo.
Než se hra rozjela a déšt ustal, chvíli to trvalo, pak bylo ale vše zase úžasné, divadelní, vesele tragické,...divadlo mě hřálo i v pravidelných studených závanech větru, blaženost, mí milí, blaženost je sledovat divadlo:---)
Překlad: Martin Hilský
Režie a úprava: Petr Kracik
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Tomáš Kypta
Hudba: Jiří Cerha
Othello: Michal Dlouhý
Desdemona: Lucie Vondráčková
Jago: Oldřich Navrátil
Brabantio: Ladislav Frej
Cassio: Jan Teplý
Roderigo: Ondřej Kavan
Emílie: Zuzana Slavíková
Graziano: Rudolf Jelínek
Montano: Robert Jašków
Dože: René Přibil
Lodovico: Ivo Kubečka
Vojáci: Stano Slovák, Radek Valenta, Viktor Limr,Pavel Doucek, Stanislav Lehký, Martin Sitta,Otto Rošetzký, Marcel Rošetzký
Asistent režie: Martin Novotný
Mediální servis a PR: Magdalena Bičíková, Jana Bryndová
Prostředí je tam skvělé, obohacené spoustou schodišť a ochozů, osvětlovači, ač věčně skryti v teple také odvedli skvělou práci, o hudbě ani nemluvě, pravidelňe se opakující motiv nám dal vzpomenout na Dona Juana z Disku...ale to je zase něco jiného. Příběh Othella asi většina lidí tak nějak zná, je to tragédie jak má být, s velmi tragickým závěrem, smrtí hlavních postav hry. Herci hru obohatili i o vtipné okamžiky, které činí tragédii lépe stravitelnou. Michal Dlouhý v roli Othella, nabarvený načerno se zářícíma očima a červenými rty občas své pobláznění trochu přehrával, až se celé publikum jeho skřekům spíše smálo, než aby je prožívalo s ním:---) Výborný byl samozřejmě Oldřich Navrátil v roli Jaga, což je v podstatě ústřední role, celé hry - na něm o všechno stojí a Navrátilovo podání je báječné, jeho změny mimiky v přetvářce a po ní...člověk snadno pochopí oč jde. Lucka Vondráčková byla křehká jako vždy a role Desdemony jí sedí jako ulitá:---) Zuzana Slavíková, jako žena od rány byla báječná, věřila jsem jí každé slovo. Kdo mě ale potěšil nejvíce byl bezesporu Ondřej Kavan, kterého jsem viděla v Divadle Pod Palmovkou v Bouři. Má obličej mima, vážně, on by se nemusel vůbec hýbat, jemu by na celé představení stačila jen mimika obličeje...a pak možná par slov s šaškovským přízvukem:---) Jan Teplý, další známý z Bouře mě trochu zklamal jeho nevýrazným chrčivým hlasem, který mu dosti ubíral na šarmu...co naplat:---) Ono tam vlastně herců z Divadla Pod Palmovkou bylo spousta - asi hlavně proto, že i režisér Petr Kracik působí v tomto divadle. Nezbývá než dodat, že přestávka na ohřátí půlhodiny před koncem se vcelku šikla a představení nabralo rychlý spád, který nenechal diváka spát (ono taky v té zimě:---)).
Děkuji za možnost tam být, děkuji divadlu, že je...
středa 5. září 2007
Česká Rocková Liga v Olšanech
Jo, a taky byl v noci potom moc krásný ohňostroj...na to, že to bylo v Olšanech...fakt paráda...dokonce za doprovodu hudby, rozumíte?:---)
Ano, jistěze hlavním programem bylo finále v soutěži rockových (spíše nu-metalových) kapel, ale nás spíše braly dárky od Poštovní spořitelny a jejich iontové nápoje, které jsme vesele doplňovali "tajnou přísadou" abychom se z nich úplně nepřesladili. Pak jsme vesele pařili na Fourth Face a následně jen opojeně seděli na lavičce a poslouchali Arakain, který nás velmi nepříjemně překvapil. Tak jsme se sebrali a s našimi úlovky odjeli pryč.
úterý 4. září 2007
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)