sobota 30. srpna 2008

Pán času, tyranie okamžiku

Včera jsem se konečně odhodlala a na blind navštívila Divadelní loď Bratří Formanů, loď Tajemství, na které přes léto působí divadlo Aqualung, divadlo plné nadějných, povětšinou mladých herců.

Jelikož loď během představení plula, byla cena vyšší než obvykle, na druhou stranu je to dost netradiční tak proč to nevyzkoušet. Vzhledem ke chladnějším letním večerům byly k zapůjčení deky (ne však jako na Shakespearovských slavnostech, kdy podle toho, kolik jste zaplatili nebo jak jste slavní dostanete příslušný počet izolačních prostředků)...prostě kdo přišel, dostal co chtěl.

Loď je to parádní, samozřejmě zastřešená, ale aby byla projížďka aspoň trochu zajímavá, samozřejmě zde nechybějí průzory do stran. V podpalubí občerstvení, které je možné vzít si na představení, hlediště sestavené z terasovitě umístěných stolů s lavicemi, na každém stole Mladá fronta DNES:---) Co víc si člověk může přát.

Ještě asi kvalitní představení. Pána času jsem si vybrala hlavně díky hereckému obsazení a pěkným obrázkům na propagaci. Bohužel se toto představení hraje v několika hereckých alternacích. Dychtivě jsem vyhlížela, kdy se na jevišti objeví známí herci z Disku a vždy když přišla role pro ně stavěná, smutnila jsem, že tam nejsou. Když už byly všechny tři role vyčerpány, tak jsem si řekla: Naše věčná smůla. Naštěstí pak v půli představení vešel do hry červený Raker, jehož hlas byl naprosto jasně identifikovatelný. Don Juan, Strýko Vasa - Jan Konečný.
N divadle však nejde jen o herce. Pán času je hra podle komiksu, což je podle mě vždy trochu tvrdý oříšek. Časté opakování několika scén a vtípků se zdálo být trochu nudnější, orientace v příběhu taky nebyla úplně nejjednoduší. Asi by to chtělo nejdřív komiks přečíst, pak by bylo vše jasnější. Nicméně dojem tohle představení zanechá. Nejsem tak úplně nadšená z příběhu, který mi v určitých chvílích trochu unikal, zato mě však nadchlo jeho ztvárnění - báječné komiksové masky, jednoduché kulisy, které umožňují snadnou změnu scény, a pak jednoznačně typicky komiksově působící rvačky. Seděla jsem s otevřenou pusou a zírala, co to tam ti lidi vyvádí. Jsou to herci, samozřejmě, ale stejně mi přišlo naprosto neuvěřitelné sladění pohybů útočníka a napadeného. Že si nikdy doopravdy nenabili. Samozřejmě nechyběly zvukové efekty, které nahrazovaly tradiční komiksové bubliny. Byla jsem unešena. Navíc pohybující se loď a mihající se břeh Vltavy a mosty, pod kterými projížděla, jen podtrhovaly atmosféru představení.

Po představení následoval koncert - saxofon, kytara a perkuse - jazzová jam-session, moc milá hudba k rozjímání. Škoda, že tou dobou už loď kotvila a my si tolik neužili plavbu.

Pán času, tyranie okamžiku - hra o neúprosnosti ubíhajícího času...

středa 27. srpna 2008

Jak můžeš bejt tak krutá?

...copak nemáš kouska citu v těle? (úryvek z písně z Pelíšků).

pocit zrady, strach... Pořád jsem věřila, že je to zlý sen, stále taktrochu doufám, že je to nedorozumění. Opět mě zklamal člověk, kterému jsem věřila? Nemohla jsem usnout, slzy se koulely po tvářích, nedostatek dechu. Všechno je pryč, všechny úsměvy, všechny hudební nástroje, všechno, čemu jsem věřila... Prosím, ať to není pravda...

úterý 26. srpna 2008

A positive state of minds is going to bring the desired result

Psaníčko v pečivu jakoby mi opět připomnělo soustředění... A já se tak snažím na svět se usmívat. Děkuji za ty chvíle se zrcátkem v ruce - snad mi to taky něco přinese:---)

sobota 23. srpna 2008

Sborové soustředění Carillonu



Strach, předcházející této akci nebyl úplně neodůvodněný, věděla jsem, že to bude něco úplně jiného, připomněla se mi charakteristika znamení, které prý velmi nerado změny. Pocit strachu, sebezapírání, musím se držet, nesmím kazit pocity ostatních, nesmím překážet, musím vydržet. Aspoň týden. Setkávám se s věcmi, které dalekosáhle odmítám, jsem nucena do činností a póz, které mi nejsou vlastní. Potěšení z pochval sbormistryně, nenávist při zle podané připomínce. Rozpaky. Večerní programy, podivné soutěžení, emoce. Závist? Kupodivu snad ani ne. Jen smutek, že "sláva" trvá tak krátce. Dotyk dlouhokrkého hudebního nástroje, jeho ohromující síla, touha ještě si brnknout. Výlety do okolí, většinou bez jednoznačného cíle, soutěž o prvenství, pocit méněcennosti při nedostatku dechu na konci pelotonu. Každodenní posezení u kafe, probouzející důvěru. Nové informace, přiblížení. Nejdražší jediné odpoledne "blbnutí" a vzpomínka na dřívější časy a konečně stmelování sboru. Sbormistryně tou dobou spí, volnost. Láska ke zpěvu, k hudbě.

Dnes pod tlakem pocitů blížícího se konce, pod tlakem nervozity. Z toho všeho pak pocit naprosté bezcennosti a nýmandství. Jakobych si celý život namlouvala, že "umím" zpívat. Při každé písni mě to znovu napadá, náhla změna nacvičeného výrazu, touha zmizet. Zklamání sama sebou, smutek, který přichází náhle. Oheň, do kterého se dá tupě zírat, zamyšlení, pochybnosti. Proč? Opět touha po neviditelnosti. Odreagovávací procházka. Touha být zase zpět, nepřijít o poslední večer s nimi zde. Strach z They. Rychlý konec.

Teď sama na pokoji, jen já a hudba, jen já a moje pocity, přemýšlení bez východiska, bez konce.
Posted by Picasa

sobota 9. srpna 2008

Fotoreport z prázdnin





---------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------


pátek 8. srpna 2008

Zahlcena prací...

...v DL Studiu (www.dlstudio.cz) . "DL Studio, dobrý den!" Ozývá se každé pracovní ráno kolem deváté z telefonu. BasSusanka, brigádnice bez klíčů musí o své vpuštění stále prosit. Každé pracovní ráno vyjde pár schodů, pozdraví, pustí počítač, odloží své věci a záhy si jde uvařit kávu. Kávu Davidoff, kterou skoro raději čichá, než pije. Má kouzelně sladce čokoládovokávovou vůni. Sladkou, ohromující. Záčíná být závislá. V parných dnech už i po ránu bojuje BasSusanka v kuchyňce s několika hloupými vosami a nezdrží se zde déle než je nutno k vytvoření lahodného nápoje. Z vos má totiž fobii, zvlášť po dlouhém nestříhání svých vlasů, z pocitu, že se to hloupé a vtíravé stvoření do nich určitě samo zamotá a bodne. Většinou pak usedne s kafem k počítači, kde začne spouštět všechny potřebné programy. Pěkně pomalu, aby se počítač nezahltil. Pak ji čeká ona práce, pro kterou je zde zvolena. Nejprve, na zkoušku to bylo překreslení pár Mc'Donaldích půdorysů, později nezbytná pomoc na projektu Karlovarského hotelu Olympic-Albion. Tato práce se jí týká dodnes, práce jí velmi milá jen díky kolegyni Halině, která celý projekt vede. Šťastná a báječná to žena, nejvíce optimisticky působící člověk kterého zná.

Nezbývá nám než zvolat DL Studiu třikrát HURÁAA!