Vydali jsme se do divadla v Dlouhé abychom shlédli divadelní hru Moliére od pana Michaila Bulgakova. Původně jsme tam šli proto, že v této hře hraje Miloslav König z Postřelmůvka. Sotva přijdeme, dozvídáme se, že hraje roli milovníka v alternaci s Filipem Čapkou (vlasáč na snímku). Proklínám stránky divadla v Dlouhé, jak špatně mají herce napsané. Ano, samozřejmě k naší smůle jsme se ve hře seznámili s Filipem Čapkou:---) Nakonec ale nemůžu stoprocentně říct, že to byla smůla - protože tenhle člověk byl opravdu hrozně legrační a já si v nějakých situacích nedovedla Mílu ani představit (o důvod víc, proč tu hru vidět znovu:---).
Dostaňme se ale k jádru pudla. Moliérův životopis od Bulgakova jsem si již před shlédnutím divadelní hry zapůjčila v knihovně a dala jsem se do čtení. K mému překvapení divadelní hra začínala přibližně v okamžiku Moliérova života, ke kterému jsem se dočetla v knize. V podstatě se jednalo o vrchol Moliérovy kariéry a konec jeho života. A byl to opravdu zajímavý kousek s velmi smutným koncem - ač Moliére zemřel na jevišti, byl k tomu dohnán církví, které se nelíbily jeho hry. Nejvíc se Moliéra dotkla zrada krále, pod jehož ochranou jeho společnost hrála. Když už měl král Ludvík dotírání církve dost, vyhostil Moliéra ze svého divadla a ten najednou pochopil, že král není takový svatoušek, jakým se zdál až do té doby být. Zajímavá je také druhá linie příběhu, kdy si Moliér bere údajnou sestru jeho dosavadní nezákonné ženy Madeleine mladičkou Armandu. Armanda je však Madeleinina dcera a s velkou pravděpodobností také dcera Moliérova. Madeleine se to dotkne a s Moliérem od té doby nepromluví slovo. A Moliére nic neví. Církev tohoto svazku využije k odrovnání Moliéra. Arcibiskup u výslechu donutí Madeleine, aby mu prozradila, co ze Armanda zač. Ta na sklonku smrti vše prozradí a církev má rázem důkaz o Moliérově velkém hříchu. Zajímavé je, že v knize jsem nalezla poznámku, že jakýsi pán dlouho poté dokázal, že Armanda Moliérovou dcerou nebyla - a on za tenhle omyl musel pykat.
Nutno říci, že tato hra ve mně opět vyvolala ten příjemný pocit, zas jsem byla u vytržení z toho, co se na jevišti děje, zase jsem byla ráda, že jsem divadlu nablízku. Byla to hra, která opravdu stála za to...
navíc, když jsme seděli v první řadě, že:---))
Žádné komentáře:
Okomentovat