...od stolu plného rýsovacích potřeb, uvědomuji si, jak mne ono rýsování vážně trochu uklidňuje, vlastně jsem poprvé použila něco jako je rýsování jako takový uklidňovací prostředek před pravidelnou roztržkou s mým otcem. Jistě, že jsem chvíli měla chuť ta pravítka a křivítka spíše rozlámat, nakonec jsem ale se zaťatými pěstmi vydržela a chopila se opět rýsovacího nářadí. Nejkrásnější bylo, že mi to v té době vcelku šlo, za sebou jsem již měla zapeklitý příklad se zapeklitým pětiúhelníkem, a teď jsem jen hloupla s elipsami a podobnými zjevy. Bylo to hezké a milé a hlavně vcelku uklidňující, ač jsem při tom musela poslouchat rozhovor dvou rodinných mužů při sledování basketbalu a jejich bezohlednost mne opět doháněla k šílenství. A občas jsem si vzpomněla na další věci, třeba proč nejsem na Strahov open air, když bych se tam měla mnohem lépe, nemusela bych řešit žádné problémy a jakoby bych si povídala se svými novými spolužáky, kteří mě ovšem zajímají zřejmě jen velmi málo, narozdíl od jiných. Nevím proč, poznávání nových lidí mě hrozně obtěžuje, nedokážu se začít bavit s člověkem jen proto, abych se s ním bavila nebo proto abych si prostě našla nové kamarády. Proto jsem asi zalezla k deskriptivě, tedy snad proto, abych si dokázala, že mám o to studium primární zájem.
aby řeč nestála...toto je jedna z finálních verzí mého loga na předmět ZAN (Základy architektonického navrhování), s kterým mi dnes pomohl báječný architekt Janíček, kterémuž tímto moc děkuji:---)
AŤ ŽIJE ARCHITEKTURA...láska má jediná...když pominu divadlo a mého chlapce samozřejmě:---))
2 komentáře:
Hinterlassen Sie Ihren Kommentar:
Jaktoze jsem az na druhem miste? :)
anonymni ozyvateli, muzes se klidne podepsat...na druhym miste ses proto, protoze ses trouba:---)))
Okomentovat