Opět tady, buším rukama o černou zem, v úkrytu svém křičím. Jsem tu a nevěřím jedinému slovu - všechno je tak nějak povrchní, neosobní, proč tady vůbec jsem? Proč se snažím hrát, že se nic neděje, proč chodím s klidnou tváří a nepatrným úsměvem? Jsem člověk. Ztrácím se tu. Brzy mě vše zase semele a mně nezbyde chvilka času. Snad to mě znovu zachrání. Znovu jako před půl rokem...
Systéme, nepodkopávej mi nohy, má schránka je křehká a napětí vysoké - i když, to ti je vlastně úplně fuk.
1 komentář:
Asi už to samozřejmě komentuju trochu pozdě, ale kdyby si to tady přečetl někdo jiný, tak jen rada ode mě. Užívejte si to. To, co přijde po škole, tak je mnohem horší a mnohem stresuplnější. Najděte si v Praze nebo někde bydlení, kupte fajnový bytový textil a užívejte si studentská léta. :) Systém – nesystém.
Okomentovat