Již na první schůzce ateliéru, po zapsání do školních archů, byly vytvořeny projektové týmy. Sotva jsme tušili co bude, jsme se upsali a není cesty zpět. Náš tým (pro mě tým 1, jelikož jsme zařazeni vždy na jednu hodinu odpoledne) tvoří dvě Zuzky, jedna Hanka a jeden Radek. Všichni tak trochu nadšení urbanisté - i tak máme k tomuto tématu a stylu ateliérové práce velký respekt.Nečekáme na nic a hned další ráno vyrážíme na setkání se zastupitelstvem do Milovic. Milovičtí nás vítají s nadějí v očích, většina z nich totiž neví, co jsme zač. Jsem trochu překvapena jejich jasnou představou a vervou do smysluplného rozvoje tohoto nezastavitelného "stroje na bydlení". Je to moje první setkání tohoto druhu, nicméně je mi jasné, že oni skutečně chtějí dotáhnout svou práci do úspěšného konce. Pozorovat je je fajn, ale příště bych se taky mohla zkusit na něco zeptat. Na závěr se jdeme podívat do sálu, kde bychom měli za měsíc strávit týden workshopu - zastupitelé nám nabízí i jiné, příjemnější alternativy, práce a zvyky architektů jim však mnohdy vyrážejí dech - sál tedy zatím vítězi, ikdyž je promrzlý a opravdu velký.
Jelikož byla diskuze dlouhá a zima velká, vyrazili jsme po rychlém obědě v místní pizzerii na objížďku města autem. Jak malí kluci jsme však neodolali kouzlu vojenského letiště a opuštěných objektů - zajímalo by mě jak tyhle ruiny vnímají místní obyvatelé.
Boží dar
"Centrum"
Rakouský tábor
Mladá
Náměstí
Žádné komentáře:
Okomentovat