pátek 15. června 2018
Ženské role
Víte jak, ono to v dnešní době fakt neni lehký. Dneska, když žena může všechno, ale hlavu a srdce má jenom jedny. A když je prostě trochu nerozhodná. Čekám druhé dítě a žiju ve strachu. Ve strachu z toho, jestli jsem dobrá matka a jestli mi něco neuniká. Čím dál tím víc mám pocit, že jsem v roli matky pevnější, že se v ní v sobě prostě trochu víc vyznám. Řídím se pocity a to funguje. Když pak zabředávám do profesního života, aby mi teda neujel vlak, pocity mi práci ztěžujou a já jsem frustrovaná. Potřebuju kontakt s lidma a je mi proti srsti ten virtuální. Nechápu systém telefonování a maily jsou sice bezpečné ale pomalé. A do toho mi někde vzadu hlodá ženská role pečovatelky a tvůrkyně domácnosti. A tohle všechno má žena v hlavě. Já navíc s tvůrčím duchem a potřebou dokonalosti ve všech dimenzích. Jenže dokonalé matky nejsou, dokonalý pořádek a systém se doma s dítětem vytvořit nedá a na dokonalost v architektonické či grafické praxi prostě nezbývá čas. A dokonalost světa kolem se vzdaluje každým dnem. Dá se z toho nějak ven? Jak má člověk poznat svoji cenu, jak má najít ten správný směr, to poslání? Kam směřovat energii? Pomůže diář s přesným časovým vyhrazením? Dokáže mozek okamžitě přepínat? Dokážeme vypnout srdce když je to potřeba? Věřte mi, muži, srdce patřící dětem vypnout nelze. Od narození, skoro bych řekla od početí, se téhle role nezbavíte. Můžeme se učit ji potlačovat? Stojí to za to?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
Já vlastně vůbec nechápu, jak někteří muži v dnešní době mohou přemýšlet tou zastaralou teorií, že by se o všechno dění v domácnosti měla starat žena. U nás doma funguje skvěle kooperace, kdy každý zastává něco. My ženy přece také chodíme do práce (já jsem moc ráda, že jsem našla práci novou), tak proč by manžel neměl s chodem domácnosti také pomáhat.
No jasně, naštěstí mám pocit, že těchhle mužů ubývá. I u nás tahle role péče o domácnost připadá nám oběma. A snad brzo i dětem. Problém je, že to tradiční rozdělení je ve společnosti furt cítit. A je zakořeněný i vašich hlavách, pokud jsme v tom tradičním vyrostli a pokud se s ním u některých svých blízkých setkáváme. Když má člověk pocit, že v něčem selhává, vyvstanou tyhle vzorce a frustrace se násobí:---D.
Nikdy mi nějak nepřišlo, že bych byla definována nějakými rolemi. Ale chápu, že to každá žena může mít jinak. Ono je to hodně vidět třeba při velikonocích a pomlázce, jak to v posledních letech rozděluje společnost. Knižní databáze jsou plné děl a publikací na toto téma, takže ono by stálo za to se o to zajímat spíše akademicky a na základě skutečných dat a statistik a ne na základě emocí. :)
Já moc na ty ženské a mužské role nevěřím. Znám chlapy, kteří jsou prakticky nepoužitelní. Ale na druhou stranu znám i ženské, kteří si prostě doma udělají vše, co potřebují. Ostatně já taky patřím k těm, která si sama přivrtá poličku. Teď jsem si doma instalovala i vertikální žaluzie. Na to jsem si teda původně netroufala, ale nakonec jsem si řekla, že to prostě musím zvládnout. :)
Nejsem si jistá, jestli to cítím takhle stejně. Jak tu říká kolegyně v komentáři výše, tak si nepřipadám svázaná nějakými rolemi. Klidně se doma věnuji úklidu obývací stěny, stejně jako jdu zrýt záhon. Jestli mi teda rozumíte. Podle mě je to trochu uměle vytvořené téma, které akorát dává prostor různým individuím.
Jako na jednu stranu mi přijde, že dneska se ty mužské a ženské role už docela smývají. Respektive to tak nějak splývá dohromady, jestli mi rozumíte. Za mě vlastně ideální vývoj. Já jsem taky přesně ta holka, která sbírá Pokémon karty, jezdí na motorce a nebaví mě nakupování oblečení. A naopak můj partner je takový pravý opak, který se u nás stará o vánoční výzdobu. Ach ty předsudky. :-D
Nikdy jsem na tyhle role nebyla. Přišlo mi to jako takové škatulkování. Jako třeba nechápu, proč by ženská nemohla vědět, co je to pokosnice na řezání lišt a udělat si třeba sama plovoucí podlahu? Nebo naopak proč by chlap nemohl vařit, případně žehlit? Třeba já jsem si kdysi udělala právě tu plovoučku úplně sama.
Jako nejsem zase tak velký příznivce podobného dělení, ale na druhou stranu je mi jasné, že moje žena výkopové a zemní práce na zahradě fakt asi nezvládne, respektive ne že by nezvládla, ale když si pozvu bráchu, tak nám to půjde od ruky mnohem lépe. Asi takto to myslím. A já zase tak dobře nezvládnu třeba žehlení. :)
Okomentovat