Nevim čim to je. Ne, neni to tím, že jsem večer byla na oslavě narozenin svého spolužáka. Vážně ty lidi vidim hrozně ráda, nadruhou stranu se mi po nich opravdu nijak extrémně nestýská. Teda aspoň po většině lidí. Nechci tím nikoho urazit, prostě mě ta třída prudila dost let na to, abych ji teď začala šíleně milovat. Nezlobte se na mě, vždycky jsem byla tak trochu mimo a nikdy nepatřila do nějaké té partičky lidí, která se pak stejně trochu pomíchala s jinou skupinkou; snažila jsem se žít tak nějak mezi všema, abych se nemusela s někym nebavit a takový ty další věci. Já doufám, že jste si tohohle prostě všimli, tak se nezlobte, že to píšu takhle znovu. Mám vás všecky moc ráda, jsem ráda, že vás znám. Achjo, tohle je hrozně těžký. Tak asi radši spíš doufám, že si to nepřečtete:---)
Hlavně je to tim, že jsem zas viděla film s ohromně dojemným koncem a taky jsem se jakoby mimoděk dověděla, že by jako měl náš fyzikář (teda bývalý) s učením končit. Ikdyž jsem dělala jakoby nic, pořád tomu nemůžu uvěřit. On, věčně zapálený do učitelství,... že by ho to vážně přestalo bavit? To přece nejde! Ač si z fyziky nepamatuji příliš velké detaily a nikdy jsem se nedověděla co je to Hallův jev:---), pořád je pravdou, že fyzika byla jeden z mála předmětů, na jehož hodiny jsem se vždycky taktrochu těšila. Nevim, jak to ten náš jelwík dělal, ale byla to rozhodně zajímavá legrace, občas taky trochu hra, pokud to tedy nebylo zrovna první hodinu v pondělí nebo odpolední hodiny kterýkoli den:---) Musím zjistit, jak je to s ním opravdu...
Žádné komentáře:
Okomentovat