Bylo to báječné být zase po delší době v Postřelmůvku, být tam s našima, obcházet příbuzné a večer zajít do hospůdky pozdravit svého muže a pokecat s místní omladinou. Chystali se další den do sklípku, postarší karosou kamsi pod Brno blízko Lednice a já dosud vlastně nevím, jak dopadli. Poslední zmínka o nich přišla kolem desáté večer odněkud v blízkosti Brna, kde se jim porouchal autobus...drama s nejasným koncem:---)
My se mezitím celý den věnovali trochu jiným věcem. Chtěla jsem si zajet nakoupit do Šumperka nějaké ty boty a zase jsem si přivezla akorát nový kalhoty a pár krabiček z bazaru, není to ironie?
Jako neřidič jsemsi mohla i k obědu v Postřelmově dát něco ostřejšího a ač ostatní nad velkými porcemi funěli a někteří dokonce neodolali si víc než půlku nechat zabalit, já si v klidu pochutnávala a pak mi bylo teda taky trochu těžko, ale svou misi jsem splnila, rozumíte?:---)
Tatínek se hned potom jel projet v krásném červeném Sharánkovi, což je autíčko opravdu velmi libové a moc pohodlné a tiché...prostě VolksVagen:---)
Po krátkém odpočinku se přiblížil večer, čas našeho odjezdu, tak jsme ještě u strejdy lupli pár panáčků a už se muselo jet, to aby ráno zas prý nebyly mlhy. Ikdyž jsem celou cestu prakticky spala a moc aut v tu dobu ani nejelo, vždycky když jsem se probrala, byla jsem hrozně nervózní a měla jsem zlé tušení, že by se jako mohlo něco stát. Možná to byl náš příjezd domů, seznámení se s novými hmyzími obyvateli, kteří se stihli za tu chvíli u nás doma pěkně zabydlet a dnešní vystěhovávání těchto tvorů, které už jsem po delší době nemohla vydržet a bylo toho na mě všeho trochu moc a bylo mě to všechno tak hrozně líto a teď čekám na svého muže v náladě taktrochu pod psa z toho všeho, co bylo, určitě ještě bude, co nového přijde, s čím se v blízkých dnech budu muset potýkat a tak...
Krásná představa studií na FA zase trochu vyprchala, ikdyž mám vážně pocit, že se těším, až konečně projdu turniketem na svou kartu a strávím první den ve věžáku, patřícímu FaStu, že tři cvičení v kuse bude paráda a já se snad dozvím něco nového, co by mě třeba i konečně zajímalo...pomalu s rostoucí únavou tako představa prostě vyprchá, nedá se nic dělat, snad jen dopsat tenhle příspěvek a jít spát, abych byla ready steady GO!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat