Štěstí dam (musical radikal)

podle románu Emila Zoly...

Tak jsem navštívila veřejnou generálku tohoto představení, uváděného Divadlem Disk, konkrétně Katedrou činoherního divadla. Už jsem letošní absolventský ročník několikrát viděla, proto jsem tušila, že i tento kousek bude stát za to. Nespetla jsem se... Už na první pohled to vypadalo báječně. Scéna, upravená po delší straně divadla s využitím balkonků bez zábradlí otevřených do foyer dala tušit, že tento muzikál bude opravdu velkolepý. K tomu přišla dokonce živá muzika a dva herci (procházející celým příběhem) nás ještě před hrou bavili svou pěknou "improvizací". Když to všechno začalo, tak jsem začínala všechno to počínání nechápat:---) Opravdu, vypadalo to skvěle, úplně jako ty muzikály za které zaplatíte kvantum peněz. Bezvadný oblečky, všechny pohyby prakticky dokonale zvládnuté, souhra sboru "prodavaček", to všechno do živé hudby, fantazie. Herci měli samozřejmě na obličeji připevněné mikrofonky, někdy je měli vyplé, někdy zaplé. Proto také poklona patří zvukaři, který to všecko šéfoval a aranžoval. Ano, zpěv, snad nejdůležitější část muzikálu - SUPER, je to až neuvěřitelné, jaký mají talent, protože jim to vcelku dosti ladilo, falešných míst bylo opravdu poskrovnu:---)

A co herci? No, byli super. Hlavní herečku Janu Pidrmanovou jsem tedy viděla poprvé, ale její krása, šarm a libý hlásek splnily co měly. Hlavní mužskou roli hrál, ó náš veliký Vojta Dyk, kterého tedy já moc nemusím, ale věřím, že lidi, zvláště pak ženy, z něj musely být uchvácené. Že umí zpívat, víme už dávno, že má dost podobný hlas Milanovi Königovi víme také, má charakteristické obličejové grimasy, podobné klaunovi, ale to už mu asi nikdy nevezme. V jednu chvíli jsem měla pocit, jako by snad měl slzy v očích...asi je to správný herec, který rozhodně zaujme. Tomáš Dianiška, ikdyž nemá úplně čistý hlasový projev je náš oblíbenec, kvůli obsazení v Paní ministrové, i tady nezklamal, hrál opět hlavní zápornou roli, jako v Ledovém hrotu a byl prostě skvělý:---) Nesmím opomenout dva průvodce celým příběhem (Lukáš Příkazký a Radovan Klučka), kteří zazářili především svým tanečním sólem, ve které hrál malý a hubený Lukáš ženu. Při tomto tanci oba zpívali, a ani během kotrmelce se neodmlčeli - takže klobouk dolů!:---) Chtěla bych zmínit také Pavlu Beretovou, která hrála jednu ze sboru prodavaček. Tahle slečna však, na sebe strhne pozornost i kdyby hrála nejmenší myšičku celého představení. Vzpomínám na okamžik, kdy Vojta Dyk zas něco srdceryvného zpíval uprostřed jeviště, sbor prodavaček stál zkamenělý na straně podia a Pavla se dívala takovým způsoben, že jsem od ní prostě nemohla odtrhnou oči. Ta má, myslím, opravdový dar od Boha, na tuhletu profesi. Asi jako posledního uvedu produkčního Jana Friče v roli japonské služebné, která jakoby do příběhu vůbec nepatřila, ale rozhodně pobavila, zvláště svým projevem a také podivným oblečkem. Jan Frič měl totiž na sobě dlouhé fialové šaty, které měly vzadu volný pruh, zakrýtý jen šněrováním - a on pod tím byl nahý:---)) Rozhodně zaujmul:---))

A příběh? Jedná se o příběh módního obchodu Štěstí dam, do kterého přijde mladá Denisa a chce zde pracovat. Je však jiná než ostatní - skromná a tichá, ještě panna. Hlavnímu šéfovi se zamlouvá, podružnému také, ale jinak - myslí si o ní, že je neschopná a chce ji jen pozvat "na čaj". Tak postupně vzniká konflikt mezi oběma šéfy, který vrcholí v okamžiku, kdy každý otevírá vlastní hypermarket. No, je to Emil Zola, proto příběh končí opravdu zvláštním happyendem, který ale na druhou stranu asi vystihuje realitu tohotu světa, což je trochu smutné. Víc neprozradím, jinak byste nebyli překvapeni!:---)

Opravdu, muzikál za 50 Kč pro studenty - a je to OPRAVDOVÝ muzikál! Přijďte do Disku, vážně:---)