A tak tu lezim, s nohama zkrizenyma v sustakovym pytli. Jako kazdej den, jen na Jave bylo vetsi teplo tak sustak zustal pod zpocenym telem. Tady je chladneji a je tu vic komaru... Ac jsme tu velkej dest jeste nezazily a udobrujem bohy at to tak zustane. Kazdy vecer posloucham jesterku toke, kazde rano nas budi ptaci a nejvice kohouti... Pomalu nemocnime z toho pocasi, pomalu zacinaj jak sopecnej prach na povrch vybuchovat nase vnitrni stresy, bolesti a zivotni nespokojenosti. Nechci to poslouchat a dal bojuju se svejma nejistotama tam uvnitr sama. Jako driv, pusobim neprustrelne, neochvejne. A cejtim se silnejsi. Mozna tak salim taky sama sebe, kdo vi, co je to, jak ma byt...
Lidi nas pozorujou, jak se tvarime, jak spolu mluvime, co si asi myslime. I tady jsme pro mistni atrakci, atrakci s tucnou penezenkou v ruce... Zatimco my si resime ty nase zmatky v hlave dovezene z kontinentu casoveho presu, oni pul dne vyrabeji obetiny a druhou pulku dne je roznaseji... Nebo shani prostredky k obzive sve rodiny. I tady se casto usmivaji...
Žádné komentáře:
Okomentovat