Někdy má člověk chuť se zavřít do svý vlastní bubliny, odpojit se od všech fejsbuků a chytrejch rad v knihách.
Nesrovnávat, žít, jak nejlíp sama umím, žít, jak to sama cítím. Soustředit se jenom sama na sebe.
V zajetí informací a naoko dokonalejch lidí. Tak se dneska občas cítí kdekdo. A přitom stačí říct sám sobě občas to stejné, co šeptáme dětem, když usnou s rukou v té naší. "Jsi tak krásný!" "Jsi úžasný takový, jaký jsi, neboj se jít dál svou cestou, která je tolik odlišná od všech ostatních." A přeci jsme úžasní jeden i druhý, boží stvoření. "Miluju tě."
2 komentáře:
Já bych naopak řekla, že ty bubliny člověku spíš škodí a je fajn si dělat právě brainstorming vně těchto bublin a nějakých škatulek, jak jim říkám já. Třeba když se u nás doma pořizovala mobilní klima, tak jsem se ptala jak lidí, co ji mají, tak lidí, co ji nemají, zda by ji za těchto podmínek, jakou jsme měli možnost my, chtěli. Vím, že je to trochu krkolomný příklad, ale rozumíme si, ne? :)
S tím mohu jedině souhlasit. Ten svět, který můžeme vidět na internetu je jako pozlátko. Vypadá to pěkně, ale co z toho v reálném životě? Vždyť na těchto věcech vůbec nezáleží. Co je víc, než spokojená duše a užívání maličkostí, které nám život přináší. My se párkrát do roka vydáváme na vandr, bereme jídlo, spacáky, kvalitní Krupa Kratom pro větší pohodu a internet ani nic jiného vůbec neřešíme. Doporučuji.
Okomentovat