2 Vzpomínky

Zdravím Vás, přátelé a povím vám něco o čtvrtku, kdy jsem se konečně rozhoupala navštívit své známé v dílně, kde jsem o letních prázdninách krátký čas pracovala.

Trochu se strachem a čokoládou v batohu jsem zaklepala na prosklené dveře a pokusila se otevřít kliku, která vůbec nevypadá jako klika. Vyšle jsem ze cviku a tak mi tedy otevřel pan Chaloupka a já s rozzářenou tváří pozdravila a pozdravila celou dílnu, zašla za druhým šéfem podniku, že tentokrát po něm opravdu žádné sklo nechci. Přišla jsem jen po novém roce pozdravit mé milé. A tentokrát také konečně zastihla hlavního šéfa, pana Coufala, který sice zrovna něco zařizoval ale rád mi chvíli věnoval. Tak jsem vytáhla z batohu megačokoládu, ve které jsou 4 čokolády:---), jako Vánoční dárek, který jim předávám na konci února. A ani jsem nečekala, jakou jim tím udělám radost. Pan Coufal si pochvaloval, že to se jim tady nikdy nestalo, že většinou brigádníci když opustí dílnu, už se v ní nikdy neukážou a už vůbec, že by jim někdy někdo něco přinesl. Také mi byla představena slečna, díky které jsem zjistila, že jsem opravdu nebyla v dílně unikátní, jen v době, kdy jsem tam pracovala se ona zrovna léčila, tak jsme se nikdy neviděli:---) S panem Coufalem jsme probrali, co všechno už vím od jeho sestry, tak jsme se vlastně v závěru neměli o čem bavit. Ale jeho vtípky ho jen tak nepustí. Stejně jako druhého vedoucího nikdy nepustí politické debaty:---) Jak říkám, zavzpomínala jsem na staré časy a s každým pohovořila tak, jak tehdy. S panem Chaloupkou zas něco o škole a taky o tom, na čem tam zrovna dělal a s Frederikem jsem se zakecala tak, že jsme tam zůstali nakonec v dílně sami a já díky němu přišla pozdě na sbor. Ale Frederik je geniální. Hodně se vyzná v umění, čte Reflex a rád si o tom všem povídá. Jestli to nevíte, je to Francouz, který sice mluví česky, ale ne nijak plnyule, takže hovor s nim je rozhodně zajímavá záležitost:---) Bylo to báječné a už mám domluvenou práci na příští prázdniny. Opravdu na ty časy v dílně moc ráda vzpomínám, na ty diskuze, na ty vtípky a tak...

(http://www.vitraz.cz/)


2. moje vzpomínka se týká tohoto sborového týdne. Na zkouškách nás bylo velmi málo, tak Leona vytáhla staré vypalovačky a jen jsme si tak zpívali. Ve čtvrtek dokonce přišel Alan (náš klavírista) takže to bylo jak na koncertě. Fakt pěkně jsme si zazpívali a zavzpomínali na staré časy s Pechym, celou cestu k autobusu jsme pak zpívali ty písně, co ani Leona nezná... Čas strávený ve sboru rozhodně nebyl zbytečný a já mám díky němu spoustu zážitků a až mě překvapilo, kolik písní si vlastně pamatuju...děkuji

(http://www.dps-carillon.com/)