Všímám si lidské krásy čím dál tím víc. Ráda koukám lidem do očí a pozoruji jejich obličeje. Dnes jsem obvzláště potkávala lidi elegantně oblečené, nalíčené, učesané... až večer mi to došlo: Vždyť je Valentýn!!!
Na sboru nás bylo 13 (mimochodem, jsme DÍVČÍ sbor:---)). Nelitovala jsem, že jsem mezi ty věrné přišla - přišel se na nás totiž podívat další sbormistr, tentokrát i s ředitelem a nějakou paní, co tam vede nějakej kroužek. A on nás měl za úkol chvíli dirigovat. Byl to podivný mladík, rozhodně méně charizmatický než ten úterní. Podivný, legrační, zvláštní, zřejmě měl hrát roli, že mu už sbor patří, nebo si to snad myslel? Jiný způsob výuky nás trochu vyváděl z míry, jeho způsoby nás občas rozesmívaly...podle čeho vlastně ředitel toho sbormistra vybírá? Myslel si, že je to super? Smál se s námi proto, že se mu sbormistr líbil nebo nelíbil? O co tady vlastně jde? Leona se schovával za knížkou, vrhala na nás podivné pohledy vždy, když řekl onen pán nějakou suveréní a vtipnou věc, v jedné chvíli utekla někam pryč a pak se zase schovávala, naše počínání snad nechtěla ani vidět.
Večer všude ti za ruce se držící zamilovaní, chlapci s červenými taštičkami v ruce - radost pohledět! Takhle, prosím, vypadá Valentýn u nás. Nechtěla bych žít v Americe, kde má tenhle rádobysvátek kořeny...:---))
2 komentáře:
No, já jsem z toho uchazeče mírně řečeno na rozpacích. Ale myslím, že zatím nemá cenu ho nějak rezebírat (i když poučka, že máme - tuším ve slově Sanctus - vyslovovat koncové -es- až na konci doby, mi přišlo po tolika letech ve sboru opravdu veselé :)).
Myslím, že i Leona se u toho bavila, jen to nedala znát. Ale všimla jsem si jejího zděšeného výrazu na ředitelův výrok, že má onen uchazeč ještě tak 20 minut času. Možná jsem se tvářila stejně :D.
Evík
haha .D
vidím teď, o kolik přicházím.)
rozhodla jsem se, že zavítám na tvůj blog, zuzi, a rovnou odkážu na ten svůj (i když je zatím tedy ještě trochu prázdný... a upozorňuji předem: vyhni se sekci "go" .DDD
janissska.blogspot.com
Okomentovat