Konečně se mi podařilo obdržet a zprovoznit svou již skoro rok starou výhru. Program Artlantis R, který jsem vyhrála při loňské Beanii za vcelku originální převlek. Pravda, tehdy byla radost o dost větší než teď. Je sice béječná věc, že vlastním plnou legální verzi tohoto softwaru, nicméně nestojí tolik peněz, co mi kdosi na podiu sliboval a být součástí i Artlantis Studio, byla bych ještě o něco šťastnější.
Ale je to tady, konečně si můžu hrát a bez vodoznaku studentské verze renderovat svoje budoucí "velké projekty". To mi připomíná, že byl dnes první den školy, který mě totálně vyčerpal jak lidmi v ní, tak náplní a předzvěstí dalšího krutého roku. Nechce se mi o tom moc mluvit, moje spolužačka má v určité věci ohromnou pravdu, že uniknout ze společného ateliéru našeho kruhu byl velmi zajímavý nápad (však jsem o něm uvažovala jako první). Navíc náplň tohoto semestru, bytové stavby, není zrovna mým šálkem čaje, tento okruh velmi omezuje možnosti a já jakobych najednou ztratila chuť do architektury. Snad je to jen všemi těmi novými dojmy po krásných dlouhých prázdninách, snad je to jen podzimním okolím, podzimním vzduchem, událostmi posledních dnů.
Nevím jak se k určitým věcem postavit, mám strach, chci utéct někam pryč a nemuset řešit věci, které mě nepříjemně překvapí. Život je boj, je to klišé, ale je to tak...
Jediné, přes co můžu hledět do budoucnosti, jedna z mála věcí, na kterou se v poslední době těším, ač mě může opět zklamat každou chvílí, je sbor. Hloupé nadšení, šílená to věc...
Žádné komentáře:
Okomentovat