Rozhodla jsem se, že přestanu řešit věci, kterýma jsem se v poslední době trápila, které mě dostávají nejdřív nahoru a pak prudce dolů. Po dnešním odpoledni, kdy má dušinka opět dostala ránu jsem už toužila jen po divadle V Dlouhé, po divadle samotném. Ano, divadlo je to, co mě drží nad vodou, co mi pomůže zapomenout a do jehož představení se nechám vtáhnout tak, že mi nezabrání nic na světě v užívání si oněch pár okamžiků. Děkuji, jsem ohromě vděčná všem divadelníkům.Kchung Šang-žen: Vějíř s broskvovými květy
Hra, dalo by se říci jednoduše, o Číně, o historických chvílích, kdy se na trůně vystřídali hned 4 císaři (2 dynastie). Děj velmi obsáhlý se musel nějak vejít do představení, děj plný množství různých postav museli zahrát herci jednoho divadla. To vše trochu mátlo diváka, ale nakonec bylo vše v pořádku.
V představení se prolínaly dvě roviny - válčení a milostný příběh moudrého Choua a mladičké nevěstky Sian. Tragický příběh bez konce prokládaný vtipnými vsuvkami o herectví. To vše v Čínské scéně s Čínskými kostýmy a Čínským líčením za doprovodu Čínské hudby. Geniální provedení, krásně prožitý příběh s podivuhodným koncem.
Co víc si může člověk přát než večer strávený s herci Divadla V Dlouhé;---)
A návrat do pražské reality, návraty myšlenek, které opět nemají konce. Už nechci a nebudu uvažovat, je mi to líto...lítost - to je to správné slovo...
Žádné komentáře:
Okomentovat