den, kdy divadlo boli

Zamkneš se na záchode a do oci ti vplynou slzy jako nekolikrat v prubehu dnesniho vecera, v prubehu dnesniho dne. Vedela jsi co prijde, v duchu sis to prala a stejne ses na to nedokazala pripravit. Stejne te to pichlo a busilo ti srdce a cely predstaveni jsi vnimala v souvislosti s tou svou prohrou byt s nekym od vzdycky a byt s nekym na porad. Vsiml si toho alespon jeden z tech dvou, kterych se tyhle smysly mohou dotykat? A je to jako vzdycky, on se neprijde ptat at je to treba proto, ze ma dusi taky plnou slz. Tolik je toho, co mame dohromady, k cemu sme si prisli a cim jsme si prosli. A ja to nevymazu. Tohle srdce nema zmizik, nema mazaci pryz.