Málem bych zapomněla napsat o skvělé knize, kterou jsem nedávno přečetla. Byla to autobiografie srbského spisovatele a tedy zvláště dramatika Branislava Nušiće. Někteří z vás určitě nezapomenou na jeho báječnou Paní ministrovou, která byla k viděni letos v Disku.
Tento spisovatel si udělal tak trochu legraci z klasických autobiografií a nevěnoval se v knize například vůbec svojí tvorbě. Vlastně se k ní ani nedostal, neboť jeho životopis končil svatbou. Sám říká, že po svatbě už se snad ani nedá hovořit o životě, proto tuto část neuvádí. Každopádně je to kniha velmi čtivá a všem jí doporučuji, protože Nušić je prostě komik každým coulem. Nejprve povídá o svém neklidném dětství, následně o životě, stráveným ve škole a na závěr o třinácti svých láskách.
Velmi vtipně vypráví o svých učitelích, kteří se snažili být co nejnázornější a tak, když je například učil pan učitel čísla, docela dobře žákům dovedl vysvětlit, kolik je 1, 2, 3, ...9. Ale co s tou zatracenou nulou? Jak si měli žáci představit nulu jako nic? Proto jim povídá: "To máte jako se ženou. Ta je také celý źivot nic, dokud si nevezme třeba pana ministra. Až teprve potom je z ní něco, paní ministrová. Tak s nulou je to stejné. Sama o sobě nic neznamená, ale když stojí vedle nějakého jiného čísla, pak teprv je to taky něco. A takhle to bylo se vším, například s vesmírem a otáčením planet kolem své osy, obíháním planet okolo Slunce, obíhání měsíců oklo planet. To si zase vypůjčil tři žáky a ti to předváděli názorně ve třídě. Chudák Měsíc:---)
Ještě bych něco málo řekla o jeho láskách, z kterých byla zdaleka nejvtipnější ta dvanáctá. A tou byla žena Nušićova kamaráda. Vždy, když k němu chodil na návštěvy, jeho žena byla k němu velmi milá a pozorná a také to byla krasavice a tak ke vzniku lásky došlo vcelku rychle. Brzy mu kamarád povídá: "Tobě se líbí moje žena, že?" "Tak já ti k ní pomůžu, když ty pomůžeš mně!" Nušić nechápavé kouká. "Jsme v rozvodovém řízení a já bych potřeboval nějaký důkaz, chápeš? Půjdeš za mojí ženou když náhodou odjedu někam pryč a začneš ji svádět. No a já se tam objevím, když ti podlehne, rozumíš? A pak tě povalím na zem a trochu tě jako zbiju." Nušić tedy přišel za ženou, když právě jeho kamarád jako odjel na služební cestu. Ta mu ale povídá: "Jistě jste si všiml, že to mezi námi s manželem není moc růžové, jsme v rozvodovém řízení a já bych potřebovala důkaz, že jsem jako vzorná žena. Za dveřmi budou čekat dva svědci, vy mě začnete svádět, já vás odmítnu, vy nepřestanete, tak vás uhodím, začnu volat o pomoc, přibéhnou ti dva a dají vám pár facek, rozumíte?" Nušić šel zklamané domů a tam do toho doupěte už se nikdy nevrátil. Jednou je pak potkal, jak jdou do sebe zamilovaně zavěšeni a s nimi nějaký mladý hezký pán. "Chudák.."
Tak tohle by bylo pár vtipných kousků Nušićovy knihy, která opravdu stojí za přečtení. Ani není moc dlouhá, takže kdybyste se k ní dostali, určitě neváhejte:---) Je pravda, že se o tomto autorovi ve škole asi moc nedozvíte, ale právě proto na něj takto upozorňuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat