Dobrý den vám všem, mí drazí. Teď jsem zase po kratší době doma, rozumějte u rodičů. Když nebydlím a nespím u rodičů, pravděpodobně se nacházím v bytě u mého chlapce na Petřinách. Petřiny jsou vážně pěkná čtvrť, dopravní spojení je tam taky vcelku v pořádku a tak se mi tam líbí. Jediné mínus toto bydlení zatím má - nebydlíme totiž ve zbrusu nové a mému oku velmi líbivé bytovce jako je na obrázku - a tak se někdo tam nahoře rozhodl, že náš dům nechá spravit, tedy vlastně "jen" zateplit. Vy, kdo jste to někdy zažili, tak mi dáte za pravdu, že je to záležitost vleklá a velmi nepříjemná. První jakási takási záležitost, která se nás majinko dotýkala, byla, když se nám začli promenádovat dělníci u okna:---) Mají totiž takové ty zdvižné rampy na lanech a dost často projíždějí okolo nás nebo se tu i na chvíli zastaví a něco provádějí. Vždycky když tam přijedou, jsem z toho trochu nesvá:---) Je to však úplné nic a skoro ani to, oproti tomu, co začlo asi po měsíci rozjetých prací. Začali totiž dělat takové rýhy do vnějších stěn. A to jako vrtačkou. A teď si to představte - normálně v neděli ráno pěkně v klidu spinkáte a najednou vás probudí zvuk vrtačky přímo u vaší hlavy - a když k tomu chcete něco dodat, tak buď musíte počkat na přestávku, nebo dost markantě zvýšit hlas. A takhle to bylo skoro každý den - začli vždycky v sedm, v osm ráno a pak celé dopoledne, přes poledne...a do kdy to už nevím - tak dlouho jsem to prostě nevydržela:---) Chudáci lidi, co nepracujou a jsou většinu času v "klidném" domově. To by mě zajímalo, jestli utíkají někam pryč a nebo že by byli tak odolní? Jednou se mi v tom hluku povedlo dokonce usnout - dosud tomu nemůžu uvěřit...
No tak takhle si tedy bydlíme:---) Teď už jsme obloženi polystyreny, čekáme, co bude dál, pozorujeme projíždějící dělníky, padající kusy a kuličky polystyrenu, když otevřeme okno, brzy máme nasněženo i v pokoji - a pořád je co uklízet. Tak schválně - jak dlouho to potrvá???
Žádné komentáře:
Okomentovat