Opět jsem se dostala k báječné knize, tedy vlastně dramatu - Úžasná ševcová od Federica Garcia Lorcy. Mám poslední dobou na knihy opravdu štěstí. Toto byla taková příjemná oddychovka, příběh trochu psychologicky založený, z vesnického prostředí.
V dramatu vystupuje překvapivě ševcová, 18tiletá krasavice, která si z neznámých důvodů vzala důvěřivého padesátiletého ševce. V manželství získává jasnou převahu a manžela si tak trochu zotročí. Je namyšlená a panovačná, věčne posedává u okna a koketuje s mladými pěknými muži. Švec se může ostudou propadnout a brzy od ženy uteče. Ta si to nejdřív nedovede připustit a stále ho volá k večeři. Za chvíli přijde sousedovic chlapec, který ševcové poví, jak se věci mají a jak se jí celá vesnice vysmívá. V druhém dějství už má ševcová hospodu, ve které obsluhuje mladé muže a také staršího starostu, kteří prahnou po její lásce (vlastně asi spíše po těle). Ona je však věrná svému manželovi a vypadá to tak, že ho opravdu miluje, že jí chybí a že je samotná nějaká prázdnější. Útěchu nalézá u sousedovic chlapce, který jediný je s ní, má ji rád a vždy ji sděluje, co se o ní zase povídá. Brzy přijde do vesnice loutkář a hraje představení právě v oné hospodě. Představení v podstatě úplně o ševcové a jejím muži, kterého svým chováním vyhnala. Ševcová si to vše uvědomuje a s loutkářem se brzy sblíží. On také utekl od ženy a teď by jí chtěl odpustit, nalézt ji a být s ní zase jako dřív. Není tedy daleko k přiznání, že právě on, loutkář, je vlastně její ztracený muž. A vše se vrací zase na začátek, zase do starých kolejí, kdy si žena nahlas na muže stěžuje, nadává mu, ale přitom vykřikuje, že už jsou zase v chalupě dva. Prostě vcelku legrační...lidi se prostě nemění, ale dá se věřit, že i tak ty dva opravdu poutala láska...jinak by se k sobě nevrátili. Jako by i ševci po celou tu dobu scházelo ženino sekýrování:---)
protiklady se prostě přitahují...nebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat