Tak jsem teď byla dva dny na chatě, podívat se na dvojčátka, jak zase vyrostla a tak. Je tam hezky, to kazdopádně, a člověk má radost, že pomůže Katce, mamince těch dvou koumáků, a že tam není celý den sama a tak. A zároveň si může člověk pohrát s báječnejma dětičkama, pohladit je po heboučkých tvářičkách a dělat na ně přihlouplé ksichty jen proto aby se smáli:---) Takže moc děkuji za ty báječné chvíle:---) Zatím ještě nelezou po čtyřech, ale přijde to brzy, jsou to totiž šikulkové a koumáci, jak už jsem psala. To teprv bude mela a bude jich všude plno. Nojo...pěkné děti to jsou - ale práce je s nimi taky pěkná, jako myslim pekelná. Když si takový dítě totiž něco umane, tak s nim nic nehne. No a pak i ty pravidelný věci, jako jídlo, přebalování, koupání - a to všecko nadvakrát. Proto jsem ráda, když můžu Katce aspoň na chvíli s něčím pomoci - protože to vážně není žádná legrace!
Mimochodem...posledně jsem tu psala o té vose, že? No...tak nejen že je fuč, ale ještě na mě ta mrcha seslala kletbu. Chtěla jsem se včera većer pustit do inventury těch knih, co máme na půdě. Jenomže když jsem na té půdě spala, dost tam k ránu poletovaly vosy a od té doby jsem se tam radši neukázala. Párkrát tam byl táta věšet bylinky a podával zprávy, že je to v pohode, že tam jsou dvě majinký hnízdečka, že to budou pravděpodobně nějaké samotářky. Hm...trochu se nám rozmnožily, samotářky. Sotva vlezu navrch, slyším potiché tlumené bzučení. "Tady není něco v pořádku!" A abych se přesvědčila, stačilo vylézt na balkon a podívat se, jestli tam něco dovnitř lítá - lítá! jedna za druhou...br, to mě to zas naštvalo. A knihy byly dost daleko na to, abyh se k nim odvážila. Přitáhla jsem si jen jednu bedýnku, ve které však byly zase jiné knihy, než mám ve své databázi...ale aspoň je tam připíšu:---)
No a doteď jsem stahovala a testovala nějaký hry na mobilu:---) To mě tak občas popadne taková mánie - dá se toho na netu sehnat už vcelku dost a rozhodně to nejsou žádné šmejdy. A před chvílí dorazil bratr z Turecka. Přivezl si minipiďišíšu, ale aspoň k ní má tabák a uhlíčky. Ale nedovedu si představit, jak někdo z tohohle pidižvíčka něco tahá:---) To je taková spíš osobní šíša, řekla bych - do přírody mezi patrou lidí, nevim, nevim:---) Ale je legrační, to zase jo. Ale já mám větší, hehe:---P Taky dovez takový hrozně sladký žužu - turecký mlsík - cukrová bomba:---) A zas mám nový náramky s Alláhovým okem - jak mi kdysi namluvil jeden pán, co s námi byl v Jilemnici na horách - ještě s Benzenem, chjochjo...kde jsou ty časy...
Zítra, tedy vlastně už dnes, jedu zase po delší době do Postřelmůvka, pozdravit příbuzné a trochu se poveselit - ono to teda vypadá, že se jako veselim pořád, ale nenechte se mýlit, já su slušné děvče, když se veselim tak s mírou, a taky se občas stane, že nemám na veselení štěstí, čas, nebo náladu:---)
...kdyby vám přišlo, že tenhle zápis nedává smysl, tak je to zřejmě proto, že už je dost hodin a že tu taky mezitím občas něco prohodím s bratrem - když už je tady. Tak dobrou noc;---)
Žádné komentáře:
Okomentovat