Dobrý den, zdravím tímto budoucího architekta Tomáše Novotného, kterýž mi o této knize kdysi tak krásně vyprávěl:---)Morčata je kniha opravdu zvláštní a zajímavá, vystupuje v ní hlavní hrdina, bankéř, který na popud svého kolegy Karáska koupí dětem pod stromeček morče, bílého albínka. A celá rodina žije následně jen z morčat. Jsou tu tedy dvě linie knihy, jedna se odehrává v bance, kde se řeší jakýsi záhadný oběh kradených peněz, když je strážníci odcizují bankéřům při odchodu z práce. Druhou linií je život s morčetem, brzy s morčaty dvěma, pak zase s jedním, dvěma, pak dokonce s třemi a nakonec opět s dvěma. Karásek vždy říkal, že brzy sám hrdina bankéř pozná význam morčat v jeho životě. A taky ho brzy našel a dělal s morčaty různé pokusy. Zkoušel, jestli umí plavat a jak dlouho, týral je na spuštěném gramofonu, nakonec dokonce třetí morče nechá sežrat kočkou - to vše je jakýmsi odrazem jeho života v bance, z kterého tak trochu blázní. Samozřejmě si vše zaznamenává a k tomu také věci, co se dějí v bance. Nakonec však na tuto zvědavost sám doplatí. A jeho rodina na něj doma čeká, po radostném porodu Albínky, kdy jsou zase všichni pohromadě a šťastni. Tím kniha končí - bankéř v domě inženýra Maeströma, na kterého útočí jakýsí cizí muž a proti tomu spokojená rodinka, kde jen manželka začíná mít o bankéře strach. Nic víc, nic míň.
Je zajímavé, s jakou samozřejmostí je vše psáno. Vaculík jako by se ani nestyděl za to, co s morčaty dělá, jen, když dojde na nejhorší, začne psát ve třetí osobě - což je vskutku legrační:---) Jen škoda toho smutného konce, kde bankéř objeví to, co celý život hledal - ale je s ním konec. Jenže taková už občas literatura je. Každopádně opět doporučuji přečíst. Není to zas tak drastické, jak se zdá, spíše je to občas trochu zamotané a spoustu věcí zůstává čtenáři otevřeno bez konečného vysvětlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat