Oslava 20tin mé spolužačky...

Již podle nadpisu můžete rozpoznat, že se zřejmě budu rozepisovat o oslavě 20tin mé spolužačky. Není to spolužačka ledajaká - studuje se mnou již od první třídy - prvních pět let jsme studovali ve vedlejších třídách, následovně spolu ve třídě na gymnáziu a teď se obě chystáme na FA ČVUT. Na život a na smrt!:---) Tímto Tě zdravím Zuzi a doufám, že mě právě neproklínáš. Oslava to byla opravdu báječná - možná zvlášt proto, že tam bylo pozvána spousta spolužáků z gymnplu z kterými jsem tudíž mohla pokecat. Také se mi dostala do uší ta skvělá informace, že je opravdu celá třída na vysoké, což je věc minimálně báječná a a hodná oslavy. Jelikož však musím hlídat doma sestru, rozhodla jsem se odejít velmi brzy. K tomuto návrhu se také připojilo několik spolužáků, kteří den předtím řádili na "dvd-večírku" u Terky a příliš se nevyspali. Než se začalo schylovat k odchodu, měli jsme intimní rozhovor ve třech se Zuzkou a Terkou:---) A mě napadlo, že by bylo krajně neslušné nepozvat Zuzku na panáka. A když potom pronesla tu větu: "To je divný, já slavím a jsem stále střízlivá!!!" - nemohla jsem se s tímto problémem nesvěřit i ostatním. Tak doufám, že to Zuzík ustál:---) A taky že si to pořádně užila - jako myslim v dobrym, že:---) Měla jsem dobrou náladu, tak jsem plácala občas trochu hlouposti a možná taky silácký řeči, každopádně doufám, že spolu se Zuzkou dostudujem to, co chcem a pak třeba založíme společný ateliér a tak:---) Uvidíme jakou cestou se vydáme:---)

Když jsem přišla domů, mluvila na mě sestra - což mi bylo dost podezřelý - tak se ptám, kdy jako přišla, když mi slibovala, že do osmi bude doma - prý o půl desáté (já přišla o půl jedenácté) a to mě teda dožralo - ale aspoň že se přiznala:---)

A pak jsme tady s jedním spolužákem vedli po netu rozhovor, který má opravdu hodnotu a dokazuje to, že jsme snad opravdu za těch osm let gymnázia dospěli:---) Původně jsem sem tu čás rozhovoru chtěla vlípnout, ale pak mě napadlo, že jsou to možná trochu intimní věci a já prostě nechci věci nějako tako zakřiknout, že. Každopádně díky, že jste se mnou těch osm let byli, dost jsem se toho naučila, co se týče jednání s lidma, prožila jsem taky spoustu legrace a tak se vám všem ještě jednou klaním. Na druhou stranu jsem fakt ráda, že už to skončilo - že mě teď nikdo nenutní se s vámi vídat, že už je to čistě jakási citová záležitost. Je možná trochu sobecký říkat, že mi vyhovuje, že si mohu vybírat s kým chci být a prohodit pár slov. Že nemusím každý den zírat na ty samý otrávený lidi. Vždycky vás vidím vlastně spokojený a to je příjemný. Tak se nezlobte za tohle, co tu píšu. Jsem to prostě jenom já - obyčejnej člověk jako vy všichni:---) nebo ne? I tak myslim že na nikoho z vás nezapomenu, to každopádně:---))

mimochodem tu teď taktrochu týrám vosu, která se sem bůhvíjak dostala - a já tento bdavý hmyz, zvlášť pokud jde o vosy, opravdu krajně nenávidím. Ta mrcha vlezla mezi talíře ve vitríně a pak se jaksi nemohla dostat ven - tak sem ty talíře tak trochu obalila do dvou igelitek, kdyby se jí náhodou podařilo vylézt. Protože spim v obýváku, opravdu nerada bych byla probuzena jejím bzukotem u mého ucha - tak doufám, že tam chcípne! Promiň vosičko, pro mě jsi jen ohavný a neužitečný hmyz, který má jediný cíl - otravovat lidem život;---(