Promoce, loď a setkání se spolužáky...

Dnešní den byl opravdu veselý, to se musí nechat. Ráno v jedenáct měl můj chlapec promoci v báječné Betlémské kapli, ve které se konají vlastně všechny důležité akce ČVUT (třeba moje imatrikulace:---). Byla to dojemná záležitost, všechny ty proslovy, sliby, poděkování - je to vážně opravdovej a vážnej obřad, tohleto "pasování na inženýry". Co této vážnosti chybělo byly snad už jen taláry a čepičky studentů (nebo spíše novopečených nestudentů), jinak byl v talárech celý profesorský sbor a pak taky děkan a rektor (dnes to byl tedy prorektor), oba mají svého ochranáře se žezlem, rektor má ochranáře se žezlem se lvíčkem, na které se slibuje akademický slib...vážně hrozná legrace. A přitom všem hraje hudba na varhanách, ze které už člověku ke konci obřadu zvoní v uších. Je pěkné to zažít, to každopádně <3

Samozřejmě po promoci následoval vydatný oběd a večer pořádná pařba. Ač jsme to příliš nestíhali, rozhodli jsme se vyrazit na parník radia Hey! (jinak taky Tyrš), na které dnes vystupovala kapela Angels a jako hlavní hvězda sám velký Richard Tesařík. Čistě náhodou se tam vtírla také nesuperstar Míša Nosková, tak toho hned využili (nebo ona využila:---) a občas jí dali do ruky mikrofon. Richard Tesařík byl hrozně legrační, skvěle pařil a slušně to rozjížděl. Škoda jen, že byla taková zima a těm mým ostatním třem statečným...hlavně tomu jednomu...se nechtělo jít tančit, abychom se zahřáli. Ale co se dá dělat...i tak, prohlídli jsme si Prahu z lodi, vyslechli pěknou hudbu a NEZMRZLI!:---)

Cesta domů rozhodně neztratila na dobrodružnosti. Nejdřív jsme se vydali do mekdonaldu, z Palackého náměstí přes most na Anděl. To remcání, jak je to daleko jsem brala samozřejmě s nadhledem a nenechala jsem se, jako vůdkyně čety znervóznit. Před mekáčem viděli mí tři stateční něco, co jsem snad ráda, že jsem nemusela vidět já. V mekáči jsem se potkala se dvěma spolužačkami, který si tam odskočili na dvojitévé cé. A ony že jsou zrovna na tahu a že s sebou mají ještě dva spolužáky, od kterých se odpojili, jelikož ti ožralci dostali fakt skvělej nápad jít se vymočit ke stromku. Teď možná chápete, co viděli mí tři stateční...
Darmo mluvit...V metru jsem pak potkala spolužáka z áčka Jindru, který nebyl opilý, z čehož jsem měla opravdovou radost. Jel na letiště překvapit svojí přítelkyni (mimochodem taky spolužačka z áčka) s kyticí růží a také transparenetm, který jsem tedy bohužel neměla možnost shlédnout. Každopádně mě tahleta věc, tenhleten nápad fakt nadchnul, aź jsem si chvíli přála být v Martině kůži. Tak doufám, že z toho měla alespoň radost a že se přílet vydařil. Romantici ještě precijen nevymřeli:)

Měla bych jít spát, zítra ráno kolem půl deváte probudí moje dva ze tří statečných (jeden už bude v tu dobu v práci) zvuk zbíječky a vrtačky. A já potřebuju vrátit klíče...a o tom vrtání vám povím třeba zas někdy jindy...:---) Tak dobrou...