Operace Corsica: Den druhý

Streda, 6:39, cekame na dalsi pokyny k vyprave. Trekingove hole pripraveny,snad mi prijdou vhod. Jde se do parku Restonika, trasa vhodna pry i pro rodiny s detmi. Nejprv prozijeme cestu na vrchni parkoviste autem. Uzke cesty s optimisticky nakreslenou stredovou carou nas neprekvapuji, nicmene ve skalach nam to prijde opravdu ponekud nebezpecne. Nas schopny ridic Honza pretrpi asi tri setkani se zasobovacimi vozy v protismeru, nastesti vzdy na strane u 'bezpecne' skaly. Radeji nemyslime na cestu dolu. Na vychozim miste prijemne fouka a Slunce jen velmi unavene sviti. Stin vsak nepotkavame a Slunce sili. Z prvniho odpocivadla u obcerstvovaci boudy odchazime prave ve chvili, kdy prijizdi zasobovani - chlapik s nalozenou mulou po boku. Potkavame malou horskou tunku a vymyslime optimisticke scenare, za kterym kopcem na nas asi prvni jezero vykoukne. Prvni pokus nevyjde.

Zato na nas vykoukne prozatim nejobtiznejsi pasaz s retezy a schodozebriky. To jeste netusime, co nas ceka. Po teto technicke pasazi uz nas ale od prvniho jezera deli jen kratka kamenita cesta. Tak jsme se ocitli ve vysce 1670 m.n.m., naplnili vyschle lahve horskou vodou, do ktere jsme vsak pro jeji teplotu nevlezli. Neni divu, vzdyt uz v teto vysce se nachazela velka plotna zbytkoveho snehu, ktera take jiste doplnovala toto horske jezero. Cestu dal jsme mohli tusit jiz behem odpocinku. Na ceduli sice stalo '45 minut' (coz bylo o celou ctvrthodinu mene nez od parkoviste k jezeru) avsak tentokrat jsme se tim zmast nenechali.

To, co prislo, nas ale opet trochu vyvedlo z miry. Retezove pasaze bez retezu a spousta dalsich prekvapeni. Do toho se jeste pridavaji turiste v protismeru a vubec to tu nejak houstne. Cesta nahoru je zvladnutelna, jen pri predstave cesty zpet se cloveku ponekud podlamuji kolena.

Cil cesty je vsak dechberouci a myslim, ze nikoho z turistu rozhodne nezklame. Jen nutnost cesty zpet tuto nadheru kazi.

Protoze jestli cesta nahoru byla obtizna, pak toto je rozene peklo. Hned u slezani prvniho kamene to vzdavam a chci volat vrtulnik. Hulky, ktere mi mely byt oporou dostkrat zbytecne prekazeji. Lidi na cestach stale pribyva a potkavame i dost krajanu. Je jiste, ze Cesi si radi prispi;) I kdyz bychom potrebovali, nenabirame vodu pro pocet koupajicich se turistu ani u 1. Jezera, ani v tunce, kde na nas cekaji rychlejsi a schopnejsi pruvodci Honza s Martinou. U obcerstvovaciho stanku se pasou zasobovaci muly se zvony na krku, aby se majiteli nepoztraceli.

Cesta uz neni ani dlouha, ani obtizna. Cesta autem je slozitejsi, protoze tentokrat se vetsinou vyskytujeme na pulce silnice, na kterou navazuje strmy sraz. Lide v parku neustale pribyvaji a i kolem treti hodiny potkavame kolony aut na tuto turu. Zvadli jsme to, nasleduje tradicni obchodak. Celi zapraseni tentokrat delame opravdu rychly nakup. Prekvapuje nas anglicky mluvici pan pokladni. Doma nas ceka mala vecere a konecne dojde i na spolecne posezeni u vina. Legrace, pohoda.. A zitra zase na plaz.