Ctvrtek, predposledni cely den pobytu, posledni povinna tura. Hned po ranu prijemnosti prilis nehyrim. Jiz drive jsem upozornovala, ze nemam rada tury bez jakehokoli cile a dnes se tato nechut nejak nasobi (stale jsem trochu jakonastvana na Lukase). Cim vice zjistuju zradu, tim horsi nalada na me dopada.
Podel hradu stoupame kamsi k rozcesti. Radeji na nej nekoukam, nebot tusim, co na nem stoji. Nejkratsi trasa (tedy cil) je 5 a pul hodiny cesty. Beznadejne. Tudiz se potvrzuji me obavy. Spatne se mi dycha a moje nastvanost plicim zrovna neprida. Rada bych se prochazela, kdyz je to cesta bez konce, ale pripadam si jako koule na noze tech ostatnich prirodydychtivcu.
Krasny vyhled na hrad mi kazi nemoznost nadechu a ukrutna touha rvat. Nastesti se me brzy ujima muj mily, ktery dobre chape, o co mi jde. Cestu si tedy projdeme a brzy po vyprazdneni prvni lahve se vracime nazpet. Nejaky kamen o pul kilometru dal me opravdu nelaka.
V klidu sestupujeme dolu do mesta, bez vody, velmi vycerpana, shanim se svym muzem nejake osvezeni.
Padam na postel. Venku je opravdu na padnutí, osvěžujeme se koupenou Fantou a take sprchou v nasi sedaci vane. Jsem uz davno v klidu, varim nejakou tu dobrotu a po padu nejvetsiho vedra jdeme pozorovat zname petanguisty. Tohle nam bude jistojiste chybet.
Kolegove na vecerni prochazku vyrazili na koktejl. Mrzi nas, ze nam nedali vedet dopredu, pac koktejl jsme meli v planu take. Nevadi, vyrazime sami a doufam, ze si zvladneme objednat i bez francouzsky mluvici Martiny. Konecne ochutnavam Long Island Ice Tea plny alkoholu – je to dobrota. Lukasova Pina Colada je taky fajn a jsme oba spokojeni.
Spokojene se projdeme i nize do mesta, kde si opet uzivame nocniho osvetleni. Krasa.
Žádné komentáře:
Okomentovat