Patek, posledni den, posledni noc, posledni vylet na plaz. Vyrazime tedy na jednu mirne vzdalenejsi plaz nejaky ten kousek od Alerie. Jako spatneho proproka potkavame na nasi zname ceste srazenou kravu. Velka krava, lezici na boku se zdvizenyma nohama. Nechapu. Sjizdime z cesty do Alerie a ja usinam. Dochazi k mirnemu autokarambolu a ja jsem trochu v soku. Kazi nam to posledni Corsicky den. Na plazi se postupne uklidnujeme a na etapy si prochazime vetsinu plaze.
Je to plaz s oblazky pri vstupu do more, coz mym noham neni dvakrat prijemne. Za to vsak je pod vodou krasne videt a ja zde pozoruji predevsim rybky, ktere vyziraji morske piscite dno. Hejna jich mi unikaji pod rukama. Mam radost, ze bryle se nekupovaly uplne nadarmo.
Z kaminku a piscite „malty“ stavim na brehu hradni zed vcetne veze s „cihlovou“ strechou. Muj vytvor obdivuji kolemjdouci, kteri nejspis netusi, jak stare ditko ho stavelo. Kazdopadne jsem poctena.
Jako obedovou chutovku si davame na plazi palacinky a brzy vyrazime nazpet do mesta. Stavujeme se naproti v Casinu, podobnemu tomu v Corte a nakupujeme vse, cim chceme obdarovat nase blizke. Musi preci ochutnat mistni pasticky, mistni maso, mistni dzemy, mistni vino... neodchazime tedy zdaleka s prazdnou. A to nas jeste ceka Shopping de Nuit v Corte.
Tam doladujeme vsechno ostatni. Ma touha po nove velke osusce je vyslysena a za velmi rozumnou cenu ji nakonec kupuji v jednom obchodu se suvenyry, ktery jsme za ten vecer navstivili asi trikrat. Domu si kupujeme Corsicke pantofle a nasi blizci take nezustanou neobdarovani. Na hlavni tride je rusno, deti po sobe strikaji penu a confetti, dospeli se tlaci u poulicnich hudebniku. Patek je v tomto meste jiste dnem oblibenym. A my uz se pomalu, ale jiste loucime!
Žádné komentáře:
Okomentovat